Skladební dvojice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Skladební dvojice (syntagma) je dvojice holých větných členů, které jsou k sobě vázány syntaktickou závislosti (dominace). Jako syntagma se většinou chápe nepredikativní spojení větných členů, tj. podřadnou syntaktickou frázi/skupinu (viz determinace, rozvitý větný člen). V tomto smyslu není syntagmatem základní skladební dvojice, tj. predikativní spojení podmětu a přísudku, na něž se pak váží ostatní větné členy – větné členy, které rozvíjí jak holé tak několikanásobné a rozvité. Jako např. Voják seděl, kytice voněla, atd.

Základní skladební dvojice[editovat | editovat zdroj]

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Základní skladební dvojice. Pomozte Wikipedii tím, že pro heslo vytvoříte samostatný článek.

Podle klasické syntaktické teorie základní skladební dvojice tvoří základ věty, kterou tvoří podmět (podmětová část věty) a přísudek (přísudková část věty). Holá věta je tvořena holým (nerozvitým) podmětem a holým přísudkem.

Rozvíjení[editovat | editovat zdroj]

Další skladební dvojice, již hierarchické, vznikají rozvíjením větných členů mezi sebou, tvoříce stromovou strukturu. Podmět a přísudek jsou rozvíjeny skladebními dvojicemi s dalšími větnými členy, na ty pak dále mohou navazovat další.

Každý další větný člen je závislý na řídícím větném členu, který je jím rozvíjen a s nímž tvoří skladební dvojici. Zároveň může být řídícím větným členem pro jeden nebo více dalších větných členů, kterými je sám rozvíjen.

Související články[editovat | editovat zdroj]