Roláž
Roláž patří k základním technikám koláže. Spočívá v rozřezání jednoho nebo více obrázků na proužky a nalepení v novém prostorovém uspořádání. Výtvarného účinku je dosaženo rozvinutím původního obrazu v ploše, vzájemným prolnutím dvou obrazů, dynamickým posunem, vytvořením nového neiluzivního prostoru. Název je odvozen od slova roleta - plechová svinovací ochrana výkladní skříně, často pomalovaná.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Roláž je ve světovém umění spojována zejména se jménem Jiřího Koláře, který je autorem této techniky a její název zvolil záměrně, aby nebyla zaměňována s obdobnými pokusy Bauhausu nebo fotoexperimentu Johna Mc Halla. První Kolářovou roláží byl Hellichův portrét Boženy Němcové[2]
Kolář uvádí sedmnáct variant vlastní metody: vertikální, horizontální, kvadrátní, zkosené, porušené, elementární, dvoudimensní, trojdimensní, bez dimensí, multiplicitní, kinetické, chaotické, palindromní, členité, smyčkové, zborcené, vzájemné.
Základní druhy
[editovat | editovat zdroj]Plošná dvourozměrná roláž
[editovat | editovat zdroj]Jednoobrazová roláž
[editovat | editovat zdroj]Několik listů jediné reprodukce je rozřezáno na stejně široké proužky, pokaždé s mírným posuvem a jejich kombinace je slepena jako roláž. Výsledkem je několikanásobné rozvinutí původního obrazu v ploše (Jiří Kolář, Pocta Cecílii Gallerani, 1989). Při slepení proužků posunutých navzájem do stran nebo změnou jejich orientace vzniká kinetický efekt - navození dojmu pohybu (multiplicitní, kinetické, zkosené roláže) nebo abstraktní kompozice geometrických prvků (Jiří Kolář, Pocta Mondrianovi, 1964). Multiplikace obrazu a vnesení neklidu jsou hlavním cílem autora.[1]
Podobným způsobem lze zacházet i s textem (Jiří Kolář, Zlatá Praha, 1961-62)
Obraz rozřezaný do konických pruhů lze znovu sestavit jako cirkulární roláž (Jiří Kolář, Spící, 1964)
-
Jiří Kolář, Bez názvu (1959-1962), roláž
-
Jiří Kolář, Venuše - Botticelli (1968-1969), roláž
-
Jiří Kolář, Zelená večeře (1967), roláž
-
Jiří Kolář, Spící (1964)
Šachovnicová roláž (Kubománie)
[editovat | editovat zdroj]Verze jednoobrazové roláže, kde je obraz rozdělen proužky v obou směrech a znovu složen ze čtverců v novém změněném pořadí (Jiří Kolář, Diskobolos, 1960)
-
Jiří Kolář, Vždycky krásná (1960), roláž-kubománie
-
Jiří Kolář, Zamilovaná lady (1967), roláž-kubománie
Roláž kombinovaná z více obrazů
[editovat | editovat zdroj]Střídáním proužků ze dvou (vzácně i více, Jiří Kolář, Tvář paměti, 1971) obrazů dochází k jejich prolnutí a vytvoření nové skutečnosti (Jiří Kolář, cyklus Pocta Vincentu van Goghovi, 1989). Rozklad původního obrazu záměnou pořadí proužků poskytuje vícepohledovost připomínající principy analytického kubismu.
Některé z prvních roláží vznikly nalepením proužků rozřezaného obrazu na druhý obraz v jiném než přísně paralelním uspořádání, které tak simulovalo pohyb (Jiří Kolář, Rozhovor v přírodě, 1959, Y-VII-Olesch, 1969). Složitější alternativou je rozřezání jednoho z obrazů šikmými řezy na trojúhelné klíny (Jiří Kolář, Bez názvu, 1959-62), na soustředné obdélníky (Jiří Kolář, David, 1960), meandrující pás nebo soustředné kruhy (Jiří Kolář, Tanec v ruinách, 1962)
-
Jiří Kolář, David (1960), roláž
-
Jiří Kolář, Jednoho krásného dne (1968), roláž
-
Jiří Kolář, Tvář paměti (1971), roláž
Prostorová roláž (Ventiláž)
[editovat | editovat zdroj]Efekt roláže je znásoben nalepením proužků pouze na jejich konci a vyklenutím do prostoru, křížením, apod. (Jiří Kolář, Úsměvy, Mondrian a hvězdy, 60. léta)[3]
Kolář ve Slovníku metod uvádí: ...prvním impulzem vzniku byly vzduté záclony..., kdo chtěl napodobit vítr, vynalezl ventilátor. Zajímají mne potrhané plakátovací plochy, slavnostní, smuteční nebo vůbec dekorace v moci nečasu, stejně jako ženy v objetí větru.
Když bych se obrátil k živlům, kterým je vystaveno nitro každého člověka, k jeho třepetajícímu se vědomí nebo svědomí, často cárovatému životu a k nemilosrdnému dutí osudu, k náporu událostí obnažujících život až ke dřeni, dostal bych se k tomu, proč jsem ventiláže dělal nebo o nich přemýšlel.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, Gallery Praha 1999, s.174
- ↑ Dekonstrukce obrazu : Kolářova "roláž" a Hellichův portrét Boženy Němcové /Astrid Winter, s. 273-281, in:Božena Němcová a její Babička, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2006
- ↑ Jiří Kolář, Odeon, Praha 1993, s. 47
- ↑ Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, Gallery Praha 1999, s.214
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, (tx. Gilbert Lascaut, Vladimír Karfík), Gallery Praha 1999, ISBN 80-86010-17-1
- Jiří Kolář, Příběhy Jiřího Koláře, (text Josef Hlaváček, Vladimír Karfík, Jan Rous, Jiří Machalický), Gallery Praha 1999, ISBN 80-86010-23-6
- Jiří Kolář (Jindřich Chalupecký: Příběh Jiřího Koláře, Jiří Padrta: Básník nového vědomí, Miroslav Lamač: Kolářovy nové metamorfózy, Raul-Jean Moulin: Otázka koláže), ed. Motlová M, Odeon, Praha 1993, ISBN 80-207-0427-2
- Jiří Kolář ze Sbírky Jana a Medy Mládkových, (text Jiří Machalický, Meda Mládková), vydalo Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových Praha 2014, ISBN 978-80-87344-22-4
- Klimešová M, Bergmanová M, Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře, Arbor vitae Řevnice 2014, ISBN 978-80-7467-070-1