Přeskočit na obsah

Privilegovaný oltář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Privilegovaný oltář ve Francii

Privilegovaný oltář (lat.: altare privilegiatum) byl takový oltář, kterému byly udělena výsada, že zemřelý, za nějž bude u tohoto oltáře sloužena zádušní mše, získá „na způsob přímluvy plnomocné odpustky“. Takovéto oltáře se objevily po tridentském koncilu, kdy se rozšířila myšlenka možnosti vysvobozovat u něj prostřednictvím zádušních mší duše z očistce.[1] Papež Benedikt XIII. udělil 20. srpna 1724 „všem patriarchálním, metropolitním a kathedrálním kostelům veškerého křesťanstva po jednom privilegovaném oltáři každodenně na věčné časy“. Klement XIII. rozšířil tuto výsadu na „všecky kostely klášterní, opatské a farní v celém světě“ a sice udělil jim jeden privilegovaný oltář na 7 let, a to s tou podmínkou, že každý biskup musí žádati o přiřknutí této milosti pro svou diecézi, jakož i po uplynutí 7 let o její prodloužení na dalších 7 let.[2] Postavení privilegovaného oltáře upravoval předchozí Kodex kanonického práva (1917) v kánonu 917. V současné době se možnost sloužit zádušní mše vztahuje na všechny oltáře v kostele a funkce privilegovaného oltáře se už nepoužívá.

  1. http://www.phil.muni.cz/dejum/baroque/cs/tomas-maly-pavel-suchanek.php
  2. VONDRUŠKA, Karel. Odpustková knížka: obsahující poučení, co odpustky jsou. V Praze: K. Vondruška, 1890, s. 211–213. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:59cd9d30-84d4-11e7-b92d-005056827e51, 8. listopadu 2024.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]