Portál:Fotografie/Obrázek týdne/Archiv/213

Alena Vykulilová (1953) je česká fotografka, která se zaměřuje na sociální dokument. Nejznámější jsou její cykly z nemocničního prostředí ze sedmdesátých let. V souboru fotografií z nemocničního prostředí objevíme hlubší ponor do časů již zmizelých, a přesto je z nich cítit nefalšovaná dětská radost, stejně tak bolest, ale také přání hrát si, třeba i na lékaře. V současnosti autorka postihuje změny a kvas ve společnosti reportážní formou, která má v sobě cosi ze zachycování konzumního stylu žití (viz foto Řezníci z Paříže, 2010). Přešla samozřejmě na digitální fotografii a nezajímavý není ani její názor na současnou fotografii:

„	Ať si každý fotí co chce, ale musí se také rozhlížet okolo sebe. Možná to samé už někdo vyfotil před ním. Nejdůležitější ze všeho je naučit se oddělovat zrno od plev. I o tom je totiž fotografie. Nakonec dobrou fotografii zhodnotí stejně až čas. Jsou ale mezi námi také autoři, ale třeba i kurátoři, co se touží svým pokyvováním hlavou někomu zavděčit. Zřejmě by se mělo vědět, kdo s nějakým nápadem přišel jako první. A pak ten rukopis! V něm je zřejmě zakopaný pes celé fotografie. Názory mohou být samozřejmě různé, avšak čas je pro nás všechny jediným měřítkem…	“
—  Alena Vykulilová