Pojistný ventil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pojistný ventil je zařízení, které při překročení nastaveného přetlaku automaticky otevře a tím odvede médium mimo chráněné zařízení. Odpouští se většinou do volného prostoru, hořlavé plyny do bezpečného prostoru, zemní plyn např. nad střechu budovy. Používá se na tlakových nádobách, kotlích, v topných systémech, ohřívačích, a všech systémech, které je třeba chránit před nárůstem tlaku.

Pojistný ventil parních lokomotiv[editovat | editovat zdroj]

Parní lokomotivy byly vybaveny několika druhy pojistných ventilů. Pojistnými ventily musel být především vybaven parní kotel. Podle kotlových předpisů musel být každý kotel vybaven dvojicí nezávislých ventilů, z nichž každý měl být schopen odvést páru vyrobenou kotlem za plného výkonu. Ventily směl nastavovat a zkoušet jen k tomu zmocněný komisař, nastavení bylo opatřeno plombou.

Na rozdíl od stabilních kotlů nemohly být u parních lokomotiv používány ventily regulované závažím (vibrace jedoucího stroje by způsobily proměnlivou zátěž), proto byly ventily prakticky vesměs pružinové. V Česku se používaly následující typy:

Kromě kotle byly pojistnými ventily vybaveny i válce parního stroje. Ventily chránily válec proti přetlaku při stržení vody nebo brzdění protipárou. Jako pojistný ventil působí i plochá šoupátka, která se protitlakem mohou nadzdvihnout a tím propustit médium.