Periplazmatický prostor

Periplazmatický prostor je periplazmou vyplněný prostor mezi vnitřní cytoplazmatickou membránou a vnější membránou u gramnegativních bakterií. U grampozitivních druhů může být také pozorován jako mezera mezi plazmatickou membránou a peptidoglykanovou buněčnou stěnou.^[1] Značný periplazmatický prostor je možné najít i u archea rodu Ignicoccus, kde je navíc v periplazmě množství váčků.^[2]

Srovnání G- a G+ periplazmatických prostorů

Periplazmatický prostor je u gramnegativních bakterií mnohem širší. Může obsahovat řídkou peptidoglykanovou síť a může představovat až 40% celkového objemu buňky.^[3] V periplazmě probíhají rozličné biochemické děje, jako je získávání živin, syntéza peptidoglykanu, transport elektronů a zneškodňování toxických sloučenin.^[4] Periplazmatický prostor obsahuje mnohé enzymy, které způsobují rezistenci na antibiotika (beta-laktamázy, atp.).

Grampozitivní bakterie nemají tak velký periplazmatický prostor.^[4] Proto mnohé enzymy a jiné látky musí vylučovat ven z buňky do okolního prostředí (exoenzymy), na rozdíl od gramnegativních druhů, kde mnoho z těchto látek zůstávají uvnitř.^[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku periplasmic space na anglické Wikipedii.

↑ Zuber B, Haenni M, Ribeiro T, et al. Granular layer in the periplasmic space of gram-positive bacteria and fine structures of Enterococcus gallinarum and Streptococcus gordonii septa revealed by cryo-electron microscopy of vitreous sections. J. Bacteriol.. 2006, roč. 188, čís. 18, s. 6652–60. Dostupné online. DOI 10.1128/JB.00391-06. PMID 16952957.
↑ Rachel R, Wyschkony I, Riehl S, Huber H. The ultrastructure of Ignicoccus: evidence for a novel outer membrane and for intracellular vesicle budding in an archaeon. Archaea. March 2002, roč. 1, čís. 1, s. 9–18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-24. PMID 15803654. Archivováno 24. 2. 2009 na Wayback Machine.
↑ Otto Holst; Guntram Seltmann. The Bacterial Cell Wall. Berlin: Springer, 2001. Dostupné online. ISBN 3-540-42608-6.
↑ ^a ^b ^c Klein, Donald W.; Prescott, Lansing M.; Harley, John. Microbiology. Boston: McGraw-Hill Higher Education, 2005. ISBN 0-07-295175-3.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[pmid16952957-1] Zuber B, Haenni M, Ribeiro T, et al. Granular layer in the periplasmic space of gram-positive bacteria and fine structures of Enterococcus gallinarum and Streptococcus gordonii septa revealed by cryo-electron microscopy of vitreous sections. J. Bacteriol.. 2006, roč. 188, čís. 18, s. 6652–60. Dostupné online. DOI 10.1128/JB.00391-06. PMID 16952957.

[2] Rachel R, Wyschkony I, Riehl S, Huber H. The ultrastructure of Ignicoccus: evidence for a novel outer membrane and for intracellular vesicle budding in an archaeon. Archaea. March 2002, roč. 1, čís. 1, s. 9–18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-24. PMID 15803654. Archivováno 24. 2. 2009 na Wayback Machine.

[isbn3-540-42608-6-3] Otto Holst; Guntram Seltmann. The Bacterial Cell Wall. Berlin: Springer, 2001. Dostupné online. ISBN 3-540-42608-6.

[isbn0-07-295175-3-4] Klein, Donald W.; Prescott, Lansing M.; Harley, John. Microbiology. Boston: McGraw-Hill Higher Education, 2005. ISBN 0-07-295175-3.

[1]

[2]

[3]

[4]