Přirozená protilátka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Přirozené protilátky jsou protilátky, které imunitní systém vytváří i v nepřítomnosti jakékoliv infekce v typickém slova smyslu.[1] Tím se liší od typických protilátek, které vznikají složitým procesem až v průběhu adaptivní imunitní reakce vůči patogenním organismům v těle. Imunologicky se obvykle jedná o imunoglobuliny typu M (IgM); přirozené protilátky dokonce představují značnou část celkového IgM v krevním oběhu.[1] Hlavními producenty těchto přirozených protilátek jsou zřejmě B-1 lymfocyty.[2]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Přirozené protilátky jsou obvykle polyreaktivní a slabě autoreaktivní (váží se na širší spektrum antigenů včetně tělu vlastních) IgM, které mají afinitu k běžným sacharidovým antigenům přítomným na povrchu patogenních mikroorganismů (tzv. PAMPy). Mají důležitou roli v ochraně před bakteriální infekcí či autoimunitou, ale také ve vývoji adaptivní imunitní odpovědi.[2] Konkrétně se zřejmě uplatňují v rané fázi imunitní reakce, kdy vazbou na povrch patogenních organismů aktivují C1q a tím komplementovou kaskádu. Právě IgM třída protilátek je totiž nejlepším aktivátorem C1q složky komplementu. Bez přirozených protilátek by C1q byl v té době bezmocný, protože bez nich nemůže být aktivován a hlavní produkce protilátek adaptivního systému se spouští se značným zpožděním.,[1] Přirozené protilátky jsou součástí rané odpovědi např. proti Streptococcus pneumoniae,[1] či proti viru chřipky.[3]

Repertoár přirozených protilátek je mezi jedinci, ale i mezi různými druhy, velmi stabilní. To je zřejmě částečně dáno tím, že přirozené protilátky často vznikají s použitím jistých „předpřipravených“ VH a VL genů, tedy kódovaných již zárodečně. Takové vysvětlení však samo o sobě neobstojí – většina přirozených protilátek totiž vzniká nějakým druhem rekombinace a není známo, jak je při vzniku přirozených protilátek tento velmi stochastický proces obcházen.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MURPHY, Kenneth, et al. 8. vyd. [s.l.]: Garland Science, 2012. 
  2. a b BERLAND, R.; WORTIS, H. H. Origins and functions of B-1 cells with notes on the role of CD5. Annu Rev Immunol.. 2002, roč. 20, s. 253-300. Dostupné online. ISSN 0732-0582. 
  3. a b BAUMGARTH, N.; TUNG, J. W.; HERZENBERG, L. A. Inherent specificities in natural antibodies: a key to immune defense against pathogen invasion. Springer Semin Immunopathol.. 2005, roč. 26, čís. 4, s. 347-62. Dostupné online. ISSN 0344-4325.