Navařování
Navařování je nanášení nového materiálu – návaru – na povrch základního materiálu (substrátu) za použití metod podobných či stejných jako u svařování. Návar je zpravidla i první housenka, kterou začínající svářeč vyrobí.
Použití[editovat | editovat zdroj]
Navařování se provádí za účelem zvýšení funkčních požadavků povrchu především strojních zařízení a součástí, např. pro zvýšení odolnosti proti mechanickému opotřebení (abraze, eroze, adheze, kavitace, únavové opotřebení), zvýšení korozivzdornosti nebo jako renovace a opravy opotřebovaných součástí.[1] Běžné užití navařování lze nalézt i v železničním stavitelství pro opravy temen kolejnic městských drah.
[editovat | editovat zdroj]
Metody navařování jsou principiálně shodné s technologiemi svařování. Cílem je roztavit a uložit přídavný materiál jako návar na podklad – substrát.
- Běžně používané metody navařování jsou
- plamen
- elektrický oblouk
- obalená elektroda
- MIG/MAG
- pod tavidlem drátovou nebo páskovou elektrodou
- plazma
- laser
- hybridní – za použití laseru a obloukového svařování MIG/MAG
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Výroba a aplikované inženýrství ve svařování. Kolektiv autorů, recenzent Oldřich Ambrož. 1. vyd. Ostrava: Česká svářečská společnost ANB, ZEROSS - svářečské nakladatelství, 2000. 213 s. ISBN 80-85771-72-1. S. 194–197.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu navařování na Wikimedia Commons
