Klimatická geomorfologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Klimatická geomorfologie se zabývá změnami zemského povrchu závislých na podnebí určité oblasti. Na podnebí je závislá intenzita zvětrávání (fyzikálního a chemického), transportu i akumulace materiálu. Geomorfologické pochody závisí i na nadmořské výšce. Klimatická geomorfologie například pomohla odhalit změny odolností hornin v závislosti na podnebí.

Změny závislé na podnebí[editovat | editovat zdroj]

Intenzita chemického zvětrávání[editovat | editovat zdroj]

Chemické zvětrávání probíhá ve větší míře v místech, kde je dostatečná vlhkost. Voda s příměsemi má vliv především na vápenec. To popisuje tato rovnice:

CaCO3 + H2O + CO2 → Ca(HCO3)2

(reakce probíhá i zpětně)

Vlhké přímořské podnebí tedy podporuje chemické zvětrávání a vznik rozsáhlých krasových oblastí, kterými jsou známy např. Jihovýchodní Čína, Vietnam, Thajsko, z Evropy: Balkánský poloostrov nebo jih Francie.

Intenzita fyzikálního zvětrávání[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální zvětrávání převládá nad chemickým v suchých a chladných oblastech. V těchto oblastech tak převládá tzv. „mrazové zvětrávání“ a vznikají zde tvary s ostrými hranami.

Typy transportu materiálu[editovat | editovat zdroj]

  • V mírném podnebí probíhá odnos prostřednictvím řek.
  • V zaledněných oblastech díky ledovcům.
  • V tropech převládá transport spláchnutím do nějakého koryta při občasných intenzivních deštích.
  • V nějakých střídavě vlhkých oblastech při povodních.