Kategorizace
Kategorizace je postup, při kterém jsou myšlenky a předměty rozeznávané a rozlišované. Kategorizace znamená, že jsou objekty seskupené podle specifického účelu, nebo vlastností. Kategorie jsou množiny charakterizované skupinou znaků, které mají prvky společné. Ideálně kategorie představuje matematický vztah mezi subjektivním a objektivním poznáním. Kategorizace má základy ve vyjádřování, předpovědích, dedukcích, rozhodováních a všech druzích interakce s prostředím.
Existuje mnoho teorií a technik kategorizace. Nicméně v širším historickém kontextu lze rozenat tři generace přístupů ke kategorizaci:
- Klasická kategorizace
- Konceptuální seskupování
- Teorie prototypu
Klasická kategorizace
Klasická kategorizace poprvé přichází s Platónem, kde v jeho dialogu Státník, uvádí přístup ke seskupování na základě podobnosti vlatností. Tento přístup byl dále zkoumaný a systematizovaný Aristotelem a jeho pojednáním Kategorie, kde analyzuje rozdíly mezi třídou a objektem. Aristoteles také intenzivně aplikuje klasické kategorizační schéma v jeho přístupu k životu (například otázkami typu: "Je to živočich, nebo rostlina?" "Má to peří, nebo srst?"...), a zakládá tak cestu k přírodní taxonomii.
Klasický aristotelský pohled hlásá, že kategorie jsou samsotatné entity charakterizované sadou vlastností, které sdílejí její členové. V analytické filosofii, tyto vlastnosti jsou předpokladem k založení podmínky, která je nezbytná a dostatečná k pochopení smyslu.
V souladu s klasickým pohledem, kategorie musí být čistě definované, vzájemné exkluzivní a absolutně vyčerpané.
Konceptuální seskupování
Konceptuální seskupování je moderní varianta klasického přístupu, a odvozuje se z pokusu popsat, jaká vlastnost je reprezentovaná. V tomto přístupu jsou třídy (skupiny, nebo entity) vytvářeny podle prvního formulovaného popisu a pak roztříděny podle příslušnosti k tomuto popisu.
Konceptuální seskupování bylo vyvinuté zejména během osmdesátých let, jako počítačový vzor pro neřízené učení. Je to způsob, jak ze sady dat generovat konceptuální charakteristiku pro každou generovanou kategorii.
Kategorizační úkoly v každé charakteristice kategorie předpokládají, že určitý objekt je referenční jako kontrolovaná třída, kontrolovaná znalost, nebo konceptuální znalost. Kategorizační úkoly, ve kterých není známá charakteristika, jsou považovány za nekontrolovanou třídu, nekontrolovaná znalost, nebo datové seskupení.
Úkolem kontrolované klasifikace je vytěžit informaci podle charakteristiky příkladu tak, že dokáže přesnou předpověď dalších tříd chrakteristik pro další příklady. To vede k abstrakci pravidel nebo konceptů, odpovídajících zkoumaným vlastnostem objektů pro vytváření kategorizačních charakteristik. Nebo také nemusí vést k abstrakci (např. exemplární model).
Seskupování vede k rozeznávání podstatné struktury ve sadě dat a seskupuje objekty dohromady podle podobnosti k třídám. Tudíž je to proces vytváření klasifikační struktury.
Konceptuální shlukování je velice blízké k fuzzy teorii množin, kde objekty mohou patřit do jedné či více skupin, v různém stupni vhodnosti.
Teorie prototypu
Na základě výzkumu Eleanor Rosch a George Lakoff v sedumdesátých letech, bylo na kategorizaci nahlíženo také jako na proces seskupování věcí na základě protoypů - idea potřebných a dostatečných podmínek se téměř neobjevila v kategoriích předmětů nacházejících se v přírodě. To také připomíná, že kategorizace na základě prototypů je založena na lidském vývoji, a že toto poznání počítá s poznáním světa přes ztělesnění. Teorie prototypu také sehrává centrální roli v ligvistice, jako část mapování fonologické struktury do sémantiky.
Poznávácí přístup akceptuje, že přírodní kategorie jsou stupňovité (se sklonem k prolínání jejich hranic) a proměnlivé ve stavu jeho složek.
Systém kategorií není objektivní, ale koření v lidké zkušenosti. Konceptuální kategorie nejsou stejné pro rozdílné kultury, a samozřejmě, také velice individuální v té samé kultuře.
Kategorie utvářejí část hierarchické struktury, když jsou aplikované do takových subjektů, jako jsou taxony v biologické klasifikaci: vyšší forma života, střední: rod nebo druh, a nižší: třída. To můžer být význačné pro určitou skupinu, pro umístění položky do její charakteristické kategorie. A to i když můžou být svévolné a jsou předmětem dalších revizí.
Kategorie ve střední úrovni jsou vjemové a pojmově charakteristické. Rodová úroveň kategorii se přiklání k odvozování reakcí a bohatým představánm, a spíše je psychologickým hlediskem. Typická taxonomie v zoologii například staví kategorizaci na ztělesnění, na podobnosti vedoucí k formulování "vyšších" kategorií, a rozdílů vedoucích k odlišování mezi kategoriemi.
Související články
- kategorie (filosofie)
- kategorie (biologie) (taxonomická kategorie)
- kategorie (matematika), teorie kategorií