Kázání svatého Marka v Alexandrii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kázání sv. Marka v Alexandrii
Gentile e giovanni bellini, predica di san marco in alessandria 01.jpg
Autoři Gentile Bellini a Giovanni Bellini
Rok vzniku okolo 1505
Technika olej na plátně
Rozměry 347 × 770 cm
Umístění Pinacoteca di Brera, Milán

Kázání sv. Marka v Alexandrii (The Preaching of Saint Mark in Alexandria) je obraz, jehož autorem je údajně Gentile Bellini (1429–1507).

Gentile a Giovanni Bellini byli synové italského malíře Jacopa Bellini (okolo 1400, Benátky – 1470, Benátky). Gentile vedl dílnu svého otce a od roku 1466 se stal oficiálním malířem města Benátek. V roce 1469 byl jmenován falckrabětem a v letech 1479 až 1481 jej Benátky vyslali na diplomatickou misi do Konstantinopole. Po své smrti zanechal Gentile svému mladšímu bratrovi Giovannimu v závěti dva náčrtníky jejich otce. V náčrtníku byl i požadavek na dokončení obrazu Kázání sv. Marka v Alexandrii. Obraz byl původně určen pro Scuolu di S. Marco. Jeho námět není obvyklý, vyprávění ze života patrona není součástí světcovy legendy. Malíř zobrazil kázání světce na náměstí a využil této příležitosti k vykreslení mnoha postav v naslouchajícím davu Benátčanů a Orientálců. Celý výjev není koncipován podle historických kulis, ale podle malířovy představy o životě v Orientu.[1] Belliniho obraz se vyznačuje perfektní perspektivou, jemnými barvami a skvěle odstínovanými barevnými plochami. Jednotný styl obrazu, malířova schopnost ukázat příběh a nebýt popisný, jeho realismus a zároveň jakási bezstarostná lehkost diváka okamžitě zaujme. Bellini ve své tvorbě rozřešil koexistenci saturovaných barev a šíření světla a zároveň si přisvojil toskánský styl rané renesance, italský „naturalismus“. Nevadilo mu vypůjčit si leccos od svých mladších kolegů, Carpaccia (1455–1526) a Girorgioneho (1477–1510). Jeho chromatika předjímá tonální malbu a opírá se o propracované perspektivní prvky díla. Svému smyslu pro vyprávění podřazoval nekoherentní, preciozní, pochmurné nebo rozveselující detaily. Má nesporné zásluhy o vývoj benátských vedut a panoramatických obrazů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STUKENBROCK, Christine; BARBARA, Töpper. 1000 mistrovských děl Evropského malířství 1300 1850. Příprava vydání Andrea Poláčková; redakce Jan Heller. Praha: Nakladatelství Slovart s.r.o., 2008. [www.slovart.cz Dostupné online]. ISBN 978-80-7391-129-4, ISBN 978-3-8331-2128-9 imprint. 
  2. LEGRAND, Gérard. Renesance. Příprava vydání Jan Royt; redakce Marie Černá, Eva Stříbrná; překlad Felipe Serano. Praha: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-292-9. S. 66.