IRF struktura
IRF struktura bývá označována jako základ dialogického vyučování. Její název je odvozen z počátečních písmen složek Iniciace – Replika – Feedback.[1] Jedná se o rozhovor mezi učitelem a žákem, učitel tento rozhovor započne otázkou, na kterou žák odpoví a učitel žákovu odpověď zhodnotí, čímž dialog ukončí.[2] Struktura IRF je nejběžnějším komunikačním schématem, který ve výuce nastává, a na kterém se podílejí i žáci, přičemž nezáleží na národu, jazyku ani školské organizaci ani věku žáků.[3]
Jako první se o komunikační struktuře vyučování zmínil Hugh Mehan (1979), který ji nazval IRE strukturou.[4] Paralelně s ním, ale podobný princip popisují i jiní autoři, například Sinclair a Coulthard, kteří tuto strukturu již označují jako IRF strukturu.[5]
Komunikace mezi učitelem a žákem se skládá ze sekvencí, které jsou složeny ze 3 členů:[6]
Iniciace (initiation)
Iniciace je nějaký podnět, kterým učitel začíná komunikovat se žáky, v pedagogické komunikaci to nejčastěji bývá učitelova otázka, kterou spouští žákovu reakci.
Replika (response)
Replika je žákova odpověď na učitelovu otázku.
Feedback
Feedback, případně evaluace, je učitelova zpětná vazba k žákově odpovědi. Učitel zhodnotí žákovu repliku. Při kladné zpětné vazbě učitel sekvenci uzavře a otevře novou, pokud je zpětná vazba negativní, učitel často iniciaci zopakuje ve zjednodušené podobě, čímž dojde k tzv. rozšířené IRF struktuře. Každá IRF struktura tak vrcholí pozitivní evaluací učitele.
Příklad[editovat | editovat zdroj]
Příkladem pro IRF strukturu je článek zveřejněný Hughem Mehanem „Kolik je hodin, Denisi?
- Ukázka 1
A: „Kolik je hodin, Denisi?“
B: „14:30.“
A: „Děkuji, Denisi.“
Takto vypadá běžný rozhovor, kdy jedna osoba potřebuje zjistit informaci, kterou jí může sdělit druhý člověk.
- Ukázka 2
A: „Kolik je hodin, Denisi?“
B: „14:30.“
A: „Správně, Denisi.“
Druhá ukázka se od první liší ve zpětné vazbě, kdy tázající se osoba hodnotí odpověď respondenta. Tazatel zná správnou odpověď.[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ŠVAŘÍČEK, Roman. Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci na druhém stupni základní školy. Studia Pedagogica. 2011, roč. 16, čís. 1, s. 26,27. Dostupné online.
- ↑ MAKOVSKÁ, Zuzana. Žákovské strategie při hledání odpovědí na otázky učitele. Studia paedagogica. 2011, roč. 16, čís. 1, s. 49. Dostupné online. Archivováno 25. 12. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ MOLINARI, Luisa; MAMELI, Consuelo. Triadické interakce ve výukové komunikaci. Studia paedagogivca. 2015, roč. 20, čís. 3, s. 8. Dostupné online. Archivováno 25. 12. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ MAREŠ, Jiří. Zkoumání procesů a struktur: historie a současnost. Pedagogika. 2016, roč. 66, čís. 3, s. 258–282. Dostupné online.
- ↑ SINCLAIR, John McHardy; COULTHARD, Malcolm. Towards an analysis of discourse: the english used by teachers and pupils. 1975. vyd. London: Oxford University Press, 1975.
- ↑ ŠEĎOVÁ, Klára; ŠVAŘÍČEK, Roman; ŠALAMOUNOVÁ, Zuzana. Komunikace ve školní třídě. 2012. vyd. Praha: Portál, 2012.
- ↑ MEHAN, Hugh. "What Time Is It, Denise?": Asking Knowing Information Questions in Classroom Discourse. Theory In Practice. 1979.