Herald of Free Enterprise
| Herald of Free Enterprise | |
|---|---|
 Herald of Free Enterprise v roce 1984 | |
 | |
| Základní údaje | |
| Typ | trajekt |
| Majitel | Compañía Naviera S.A. provozovatel Townsend Thoresen |
| Spuštěna na vodu | 21. prosince 1979 |
| Osud | potopil se 6. března 1987 v roce 1988 byl sešrotován |
| Poznámka | loděnice Schichau Unterweser v Bremerhavenu |
| Technická data | |
| Prostornost | 13 601 BRT |
| Výtlak | 8000 t |
| Délka | 131,91 m |
| Šířka | 23,19 m |
| Ponor | 5,72 m |
| Rychlost | 22 uzlů (40 km/h) |
| Kapacita | 1300 pasažérů |
MS Herald of Free Enterprise (IMO: 7820485) byl roll-on/roll-off trajekt provozovaný britskou společností Townsend Thoresen na trase mezi britským Doverem a belgickým Zeebrugge. Trajekt pojmul až 1300 cestujících.[1] Dne 6. března 1987 se převrátil u přístavu Zeebrugge. Při havárii zemřelo 193 osob.[2] Je to nejhorší nehoda námořní dopravy v belgických vodách.[3]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Trajekt postavila německá loděnice Schichau Unterweser v Bremerhavenu. Dokončen byl roku 1980. Byl vybaven nejmodernějšími navigačními přístroji a záchrannými prostředky.[4]
Havárie
[editovat | editovat zdroj]Dne 6. března 1987 v 18:05 (UTC) trajekt Herald of Free Enterprise vyplul z belgického přístavu Zeebrugge na lince do Doveru. Obsazen byl ze 40 %, přičemž většina cestujících byla se Spojeného království.[2] Na palubě bylo osmdesát členů posádky, 459 cestujících, 81 automobilů, tři autobusy a 47 kamiónů.[1] Posádka v tu chvíli nevěděla, že trajekt nemá zavřená příďová vrata.[2][1]
V 18:24 trajekt minul vnější molo a zvýšil rychlost na devatenáct uzlů. Nezavřenými vraty se dovnitř začala valit voda, která narušila stabilitu plavidla. Po devadesáti sekundách se vozidla sesunula a trajekt se převrátil na levobok.[2] Nacházel se přibližně 800 metrů od pobřeží.[4] Jeho úplnému potopení zabránilo písečné návrší pod hladinou, na které se položil na bok a zůstal ze tří čtvrtin pod vodou. Vše se událo tak rychle, že posádka ani nestihla vyslat nouzový signál, spustit čluny, nebo rozdat záchranné vesty.[2] Navíc na palubě zhasla světla.[4]
Záchranné práce
[editovat | editovat zdroj]
K nehodě došlo na dohled přístavu, takže záchranné práce začaly ihned. Mimo jiné se do nich zapojili rybáři, těžaři, vrtulníky i belgické námořnictvo, které v oblasti zrovna mělo cvičení. Pomohl i německý trajekt, jehož kapitán Wolfgang Schröder byl později oceněn Margaret Thatcherovou a medailí od belgického krále Baudouina. Po nějakém čase však musely být práce přerušeny kvůli přílivu a pokračovaly za odlivu druhý den ráno. Celkem při nehodě zemřelo 193 osob, většina ze Spojeného království. Většina zůstala uvězněna uvnitř trajektu a podlehla podchlazení. Část nebyla vyproštěna čas právě kvůli přílivem vynucenému přerušení prací.[1] Poslední dva přeživší potápěči vyprostili sedm hodin po nehodě.[3] Přeživší vrtulníky dopravily do nemocnice, těla obětí byla převezena na sportovní stadion.[3]
Trajekt Herald of Free Enterprise byl vyzvednut v průběhu dubna 1987. K jeho narovnání byly využity dva plovoucí jeřáby a navijáky umístěné na plovoucích člunech, přivázané k šestnácti betonovým pilotům zapuštěným do mořského dna.[5]
Po přejmenování na Flushing Range byl v březnu 1988 prodán k sešrotování společnosti Naviera SA Kingstown a dopraven na Tchaj-wan.[1]
Vyšetřování
[editovat | editovat zdroj]
Oficiální vyšetřování prokázalo, že příčinou havárie byl lidský faktor. Trajekt vyplouval ve spěchu, takže posádka řádně nezabezpečila náklad.[1] Hlavní vina připsána asistentovi loďmistra (boatswain) Marku Stanleymu, který před vyplutím usnul ve své kajutě a nezavřel příďová vrata. Probudilo ho až rostoucí naklonění lodi. Svůj podíl na tregédii vždy přiznával a litoval jej. Zároveň se mu dostalo uznání, že se v dalším průběhu katastrofy zachoval statečně a ihned se zapojil do záchranných prací. První důstojník Leslie Sabel byl obviněn, že se neujistil, zda jsou dveře zavřené, což patřilo k jeho povinnostem. Na druhé straně však bylo zároveň jeho povinností být přítomen při přípravě lodi k vyplutí na můstku, což se s první povinností zjevně vylučovalo. Kapitán David Lewry byl kritizován, že vyplul z přístavu, aniž by zkontroloval, zda byly dveře skutečně zavřené.[2] Z velitelské můstku na příď neviděl a na kontrolním panelu chyběla kontrolka indikující jejich polohu.[1] Kritizována byla i mateřská společnost Townsend Thoresen.[2]
V reakci na nehodu byla zavedena řada opatření, jako vybavení trajektu Ro-Ro vodotěsnými komorami, zákaz tzv. nerozdělených palub usnadňujících nečekaný pohyb nákladu, instalace nouzového osvětlení, kontrolek indikujících uzavření všech otvorů v trupu, kamerového systému pro monitorování kritických částí trajektu a oken, která by šla v případě nouze rozbít kladivem.[2][1]
Ohlasy
[editovat | editovat zdroj]Katastrofa Herald of Free Enterprise byla zpracována v 5. díle 3. série dokumentů Katastrofy na moři.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 Havárie trajektu většího než fotbalové hřiště. Herald of Free Enterprise měl štěstí v neštěstí [online]. Náš region, 2020-03-06 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 5 6 7 8 Zeebrugge Herald of Free Enterprise disaster remembered [online]. BBC, 2017-03-06 [cit. 2026-01-24]. [hhttps://www.bbc.com/news/uk-england-39116394 Dostupné online]. (anglicky)
- 1 2 3 Herald of Free Enterprise: it's 25 years ago! [online]. VRT News, 2012-03-06 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 KRUML, Milan. Peklo v La Manche. Mladý svět. 1987, roč. 29, čís. 14, s. 15. ISSN 0323-2042.
- ↑ Po čtyřech týdnech. Mladá fronta. 1987, roč. 43, čís. 83, s. 5. ISSN 2788-0109.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Herald of Free Enterprise na Wikimedia Commons - Zeebrugge Herald of Free Enterprise disaster remembered [online]. BBC, 2017-03-06 [cit. 2026-01-24]. [hhttps://www.bbc.com/news/uk-england-39116394 Dostupné online]. (anglicky)
