Henry Howard, 6. hrabě ze Suffolku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Erb hrabat ze Suffolku

Henry Howard, 6. hrabě ze Suffolku, 1. hrabě z Bindonu (Henry Howard, 6th Earl of Suffolk, 1st Earl of Bindon, 1st Baron Chesterford) (167019. září 1718) byl anglický a britský státník ze šlechtického rodu Howardů. Měl významný podíl na sjednání unie mezi Anglií a Skotskem a s titulem hraběte z Bindonu vstoupil do Sněmovny lordů (1706). Až později převzal dědičný titul hraběte ze Suffolku (1709) a po nástupu Jiřího I. zastával funkci ministra obchodu (1715–1718).

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl nejstarším synem 5. hraběte ze Suffolku. Studoval v Cambridge, v letech 1694–1698 a 1705–1706 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů. Od mládí zastával nižší funkce ve státní správě, v letech 1706–1718 byl zástupcem nejvyššího maršálka království[pozn. 1]. Měl významný podíl na sjednání anglicko–skotské unie a v roce 1706 byl povýšen na hraběte z Bindonu (do té doby jako otcův dědic vystupoval pod jménem lord Howard de Walden)[pozn. 2]. Od roku 1708 byl členem Tajné rady, titul hraběte ze Suffolku zdědil po otci r. 1709. Po nastolení hannoverské dynastie získal úřad lorda–místodržitele v hrabství Essex (1714–1718) a v letech 1715–1718 byl ministrem obchodu (respektive prezidentem úřadu pro obchod). Na tuto funkci rezignoval ze zdravotních důvodů v lednu 1718 a zemřel krátce poté.

Jeho první manželkou byla Auberie O´Brien (1672–1703), dcera irského šlechtice 6. hraběte z Thomondu, podruhé se oženil s Henriettou Somerset (1669–1715), dcerou 1. vévody z Beaufortu a zároveň švagrovou Henryho první manželky. Dědicem titulů byl syn Charles William Howard (1693–1721), který zemřel bezdětný a jeho smrtí zanikl titul hraběte z Bindonu, na jeho strýce pak přešel jen titul hrabat ze Suffolku.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. "Hodnost nejvyššího maršálka byla v rodu Howardů dědičná od roku 1672 v linii vévodů z Norfolku. Vévodové z Norfolku ale setrvali u katolické víry a prakticky po celé 18. století neměli přístup ke dvoru. Činnosti spojené s úřadem nejvyššího maršálka (mimo jiné k nim patřilo slavnostní zahajování zasedání parlamentu) fakticky vykonávali zástupci nejvyššího maršálka, kteří pocházeli z protestantských větví rodů Howardů
  2. "Titul baronů Howardů z Waldenu byl původní součástí titulatury hrabat ze Suffolku, ale zanikl úmrtím 3. hraběte ze Suffolku v roce 1689, načež hrabství Suffolk přešlo na další rodovou větev, zatímco baronát Walden dočasně zanikl a byl až v 18. století obnoven pro spřízněný rod Griffin. Nicméně právě 6. hrabě ze Suffolku se před svým vstupem do Sněmovny lordů připomíná jako lord Howard z Waldenu, přestože tehdy na titul neexistoval u Howardů právní nárok.