Formy poradenské práce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Podle kritéria počtu klientů se rozlišují základní formy poradenské práce na poradenství:

  1. individuální
  2. skupinové
  3. hromadné

Individuální poradenství[editovat | editovat zdroj]

Individuální poradenství je založeno na vztahu klienta a poradce, který mezi sebou vytvoří. Tento vztah je založený na důvěře, pochopení a vzájemné akceptaci. Mezi výhody individuálního poradenství patří větší šance při zapojení klienta a větší důraz na jeho aktivitu, možnost konzultace a návrhů řešení jeho specifické situace. Nevýhodou se může stát vznik neprofesionálního vztahu.

Skupinové poradenství[editovat | editovat zdroj]

Tato forma závisí na interakci mezi klienty a poradcem i mezi klienty samými. Skupina na své členy působí prostřednictvím vytvořených a přijatých skupinových norem a jejich nedodržování je skupinou sankcionováno. Účinnými technikami skupinového poradenství jsou přednáška, řízená diskuse, prezentace, skupinová práce, hraní rolí, brainstorming, případové studie (tj. kazuistika) a seznamovací hry.

Účinky skupiny na klienta jsou: zlepšení komunikace, komunikace citových prožitků, prožitek katarze (tj. vnitřní očista), korektivní rekapitulace prožitků, korektivní sociální zkušenost, schopnost přijímat odpovědnost, rozvoj sociálních dovedností, zkoušení nových forem chování, získávání informací a pocit sounáležitosti.

Dělení skupin[editovat | editovat zdroj]

podle velikosti
  • malá skupina – 3-15 členů
  • střední skupina – 16-30 členů
  • velká skupina – nad 30 členů
podle pohybu členů ve skupině
  • uzavřená skupina – nepřibírají nové členy, většinou dopředu definované cíle, časově strukturovaný program
  • otevřená skupina – noví členové volně přicházejí, ti, kteří už nepotřebují pomoc odcházejí, není jasně ohraničená časová ani obsahová struktura
odlišnost či podobnost členů skupiny
  • homogenní skupina – příbuzné charakteristiky (věk, pohlaví, stav, profese, problém,..)
  • heterogenní skupina – rozdílné charakteristiky

Role poradce[editovat | editovat zdroj]

Skupinové poradenství se liší mírou ovlivnění klientů poradce, mírou jeho zásahu do strukturace skupinových vztahů a mírou zapojení do skupinového dění. Podle toho se rozdělují role poradce:

  • role experta - poradce využívá svých znalostí a zkušeností, dává rady, komentuje kvalitu navrhovaných řešení. Rizikem se může stát závislost klienta na někom moudřejším.
  • role režiséra - poradce aktivně strukturuje skupinovou práci, má zodpovědnost za dění ve skupině. Rizikem se může stát, že klienti se neučí přebírat zodpovědnost.
  • role facilitátora - poradce ulehčuje členům skupiny sebeotvírání. Vytváří příjemné prostředí důvěry a spolupráce a zodpovědnost za dění ponechává členům skupiny.
  • role účastníka - poradce se reprezentuje autenticky. Rizikem může být správné odhadnutí osobního angažování se.
  • role pozorovatele - poradce stojí mimo dění ve skupině, vyhýbá se interakci, komentuje jen nevyhnutelně. Rizikem se stává fakt, jak členové skupiny přijmou, že je někdo sleduje.

Hromadné poradenství[editovat | editovat zdroj]

Poslední formou je hromadné poradenství, toto poradenství je orientováno na větší skupiny lidí, kterými nemusí být pouze klienti poradenství, ale také lidé z jejich nejbližšího sociálního okolí. Hlavním cílem tohoto poradenství je prostřednictvím podaných informací vyvolat změny v postojích, v chování, motivovat klienty a osoby jim blízké. Používá se zejména v preventivním intervenčním působení.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHNEIDEROVÁ, Anna. Základy poradenství. Ostrava: Ostravská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7368-523-2.
  2. HARGAŠOVÁ, Marta. Skupinové poradenství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2642-7.
  3. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0211-0.