Faëthón (Hendrick Goltzius)
Faëthón je součástí cyklu čtyř unikátních mědirytů Hendricka Goltziuse na téma Zavrženci (Pády) z roku 1588, které vytvořil podle grisaillových předloh svého přítele Cornelise van Harlem, spoluzakladatele malířské akademie v Haarlemu. Grafický list je součástí sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze.
Popis a zařazení
[editovat | editovat zdroj]Mědiryt, 1. stav, papír s filigránem. Průměr 330 mm. Získáno převodem z Národního muzea roku 1949, restaurováno 2008. Inv. č. R 140151.
Čtyři grafická tonda zobrazují postavy řecké mytologie, které se provinily proti bohům a byly potrestány pádem z nebes (Faëthón a Ikarus[1]) nebo do podsvětí (Tantalus[2] a Ixión). Každý z grafických listů ukazuje tutéž postavu z různých úhlů, jak je patrné z anonymní kresby, která jako poctu Goltziovi sloučila jeho rytiny do jediné virtuózní kompozice čtyř mužských aktů.[3] Inspirací k rytině mohl být lept Goltziova učitele Dircka Volkertsz. Coornherta, podle předlohy Maertense van Heemskerck, The Dangers of Human Ambition, 1549.[4][5] Goltzius také znal rytiny Cornelise Corta podle Tiziánových obrazů Tityus a Sisyphus (1548-1553) a grafické listy reprodukující Michelangelův Poslední soud v Sixtinské kapli. Svou virtuózní technikou se snaží tyto vzory překonat.
Jemně ryté krajinné pozadí s hořícími městy v závoji kouře a horami s řekou Éridan rámuje volný pád Faëthóna a jeho spřežení, zasaženého Jupiterovým bleskem. Goltzius převedl kresbu do grafického listu v obtížné perspektivní zkratce a zachoval dokonalou trojrozměrnou iluzi volného pádu i vzdušnou perspektivu. Umělec ovládal rytí linií s proměnlivou šířkou, kterými tvořil vzájemně propletené sítě šrafů a modeloval jimi plastické tvary, hluboké stíny i plochy ozářené sluncem. Jeho figury se záměrně zdůrazněnými anatomickými detaily ve výrazném reliéfu jsou vědomým popřením klasicismu a řadí dílo k vrcholným projevům manýrismu.[6]
Goltziovo dílo nepřestává inspirovat ani současné umělce, jak svědčí velkoformátový přepis Faëthóna na městských zdech[7], nebo dílo, které vytvořil Baptiste Debombourg pomocí kancelářských svorek.[8]
Cyklus Pády a jeho předlohy
[editovat | editovat zdroj]-
Hendrick Goltzius – Ikarus -
Hendrick Goltzius – Tantalus – Google Arts & Culture -
Hendrick Goltzius – Ixión -
Cornelis van Haarlem, Pád Ixia (1588) – Google Arts & Culture -
Cornelis Cort Tityus (Prometheus), 1566, podle Tiziana
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MET Museum: Icarus, from The Four Disgracers
- ↑ MET Museum: Tantalus, from The Four Disgracers
- ↑ Anne W Lowenthal, 1983, s. 148–153
- ↑ Bojimans Collection: The Dangers of Human Ambition. collectie.boijmans.nl [online]. [cit. 2016-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-23.
- ↑ Konrad Oberhuber, Zwischen Renaissance und Baroque: Das Zeitalter von Bruegel und Bellange, exh. cat. (Vienna: Albertina, 1967), no. 107, 94.
- ↑ Web Gallery of Art: Goltzius Hendrick
- ↑ Liber Casus: Žilda
- ↑ Baptiste Debombourg: Aggravure (2007-2012). www.baptistedebombourg.com [online]. [cit. 2016-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-23.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Alena Volrábová (ed.), 101/I Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, NG v Praze 2008, ISBN 978-807035-385-1
- P.J.J. van Thiel, 'Hendrick Goltzius', The Burlington Magazine 2003, p. 474-477
- Huigen Leeflang, Ger Luijten, Hendrick Goltzius (1558–1617): Drawings, Prints and Paintings, exh. cat. (Amsterdam: Rijksmuseum, 2003), no. 33, 98–99
- Bruce Davis, Mannerist Prints, International Style in the Sixteenth Century, Los Angeles County Museum of Art, 1988, p. 262-263
- Anne W. Lowenthal, “The Disgracers: Four Sinners in One Act,” in Essays in Northern European Art Presented to Egbert Haverkamp Begemann on His Sixtieth Birthday (Doornspijk: Davaco, 1983), 148–53.
- Jana Wittlichová, Evropská grafika minulosti, Národní galerie Praha 1979, č. 22-23
- Walter L. Strauss, Hendrick Goltzius 1558-1617. The Complete Engravings and Woodcuts, New York 1977, p. 257-260