Chiasmáž
Chiasmáž je technika koláže, užívající papír potištěný znaky, roztrhaný na malé části a nalepený na podložku ve všech směrech jako „chiasmata“ (Z řečtiny „příčka“, z latiny „překřížení“). Autorem techniky je Jiří Kolář.
Metoda
[editovat | editovat zdroj]Jako základ slouží tištěné texty v různých jazycích, rukopisy, znakové písmo, notový záznam, Braillovo písmo nebo obrázky, mapy měst nebo hvězdné oblohy, apod. Útržky papíru jsou tak malé, aby nebylo možné identifikovat nebo interpretovat původní text. V Kolářově pojetí jde o zrušení obsahové i formální stránky textu a jeho nahrazení labyrintem, který slouží pouze jako výtvarný prvek. Koncem 50. let Kolář zprvu tvořil koláže z drobných útržků barevných papírů, které se podobaly akční malbě (Konec jara, 1959).
Chiasmáž je metaforou k vnitřní složitosti lidského nitra, ale má své paralely v roji včel, hemžení drobných tvorů, lidském davu, nepřehledném organismu měst nebo světa.
Podle Jiřího Koláře:
Přízrak polyfoničnosti mě strašil při každém hnutí, a to nejen po obsahové, ale i po formální stránce.
…chiasmáž mne naučila hledět na sebe a svět z tisíce a jednoho úhlu. Přinutila mne počítat s tisícem a jednou zkušeností, s tisícem a jedním osudem atd., tak, že při ujasňování sebe jako při ozřejmování světa ve všech jeho proměnách jsem schopen si ujasnit, ozřejmit a přijmout v každém vše, co mne kdy předcházelo a dokonce co mě přesahuje.[1]
Některé materiály, užité pro chiasmáže, mohou navozovat volné asociace neuskutečněných cest, ostrovů uprostřed chaosu, rozděleného světa. Nejrozsáhlejší interpretační možnosti poskytuje Kolářovi písmo, které může být nositelem zcela jednoznačného smyslu - např. v chiasmáži Tváří v tvář, kde polovina obrazu obsahuje útržky hebrejského a druhá polovina arabského písma. [2] Někdy mohou nabýt nového a nečekaného významu i chiasmáže složené z obrazů. Příkladem je totální obrazová chiasmáž Vlasy, kterou Kolář vytvořil dříve než navštívil muzeum v Osvětimi.[3]
Jiří Kolář užil chiasmáž v kombinaci s koláží při vytvoření cyklu tematických zátiší dvanácti měsíců (Kalendář, 1980, Sbírka PPL). Objekty jeho prostorových koláží, nejčastěji mytologické objekty jako jablka nebo vejce, pro něj připravovali sochaři [4] a někdy měly monumentální rozměry pomníku (Na počátku bylo slovo, jablko, průměr 2 m, Norimberk).[5]
Základní způsoby využití chiasmáže
[editovat | editovat zdroj]- Chiasmáž jako základní výtvarný prvek vnášející do výtvarného díla prvky chaosu nebo naopak - navozující řád vzniklý z primárního chaosu. Někdy slouží chiasmáž jako neutrální podklad jiným kolážím, jindy je naopak využita ke zvýraznění jednotlivých prvků asambláže.
- Kontra-koláže jsou chiasmáže vypracované na principu kontrastu pozitivu a negativu, malého a velkého, chaosu a řádu, apod.
- Zrcadlová chiasmáž užívá kontrast dvou ploch pokrytých útržky v zrcadlově obrácených směrech.
- Slepecké básně jsou chiasmáže s nízkým reliéfem určené pro vnímání hmatem.[6]
- Reliéfní objekty pokryté chismáží, kde koláž slouží ke zvýraznění nízkého reliéfu a vnáší do obrazu obvykle nový geometrický řád.
-
Jiří Kolář, Hodinky Gris (1966), chiasmáž, koláž
-
Jiří Kolář, Hodinkový portrét (1967), chiasmáž, koláž
-
Jiří Kolář, Hudební kruh (1965), reliéfní chiasmáž
-
Jiří Kolář, Portrét (1967), reliéfní chiasmáž
-
Jiří Kolář, Pozdrav M. Mládkové (1970), reliéfní chiasmáž
- Volné objekty kolážované chiasmáží začal Kolář vytvářet v 60. letech. Nejprve používal běžné předměty denní potřeby, kterým tak vzal původní význam a prostřednictvím znaků je proměnil v dílo, které navozuje nový vztah s divákem.[7] Nejedná se o obdobu ready-made dadaistů, kde je estetická kvalita běžného objektu prostě deklarována, ale o skutečnou básnickou a estetickou transformaci důvěrně známých předmětů jejich kolážováním. Kolář vnímá jako estetickou kvalitu předmětu nebo jeho torza jizvy a šrámy vzniklé dotýkáním a opotřebením a samotné kolážování má tuto kvalitu zdůraznit a estetickou hodnotu nadřadit původní funkci.[8]
- Akcidentní transformace (původně Krajiny ticha, Hlučná zátiší) jsou seskupení předmětů pokrytých chiasmáží a koncipovaná jako zátiší. Chiasmáž v tomto případě sjednocuje povrch různorodých předmětů a vytváří jiný druh napětí (Hodina anatomie dr. Cola).[9]
-
Jiří Kolář, W.A. Mozart (60. léta), chiasmáž, kolážovaný objekt
-
Jiří Kolář, Pocta van Goghovi - Slunečnice (1971), chiasmáž, kolážovaný objekt
-
Jiří Kolář, Ptačí budka (1972), chiasmáž, kolážovaný objekt
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, 1999, s. 84
- ↑ Miroslav Lamač, 1973, in: Jiří Kolář, Odeon, Praha 1993, s. 138
- ↑ Jiří Kolář, Odeon, Praha 1993, s. 137
- ↑ Šlajchrt V, Revolver revue 96, 2014, s. 110
- ↑ Jiří Kolář, Odeon, Praha 1993, s. 136
- ↑ Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, 1999, s.188
- ↑ Jiří Machalický, Jiří Kolář ze Sbírky Jana a Medy Mládkových, Praha 2014, s. 92
- ↑ Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, 1999, s. 212
- ↑ Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, 1999, s. 18
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jiří Kolář (Jindřich Chalupecký: Příběh Jiřího Koláře, Jiří Padrta: Básník nového vědomí, Miroslav Lamač: Kolářovy nové metamorfózy, Raul-Jean Moulin: Otázka koláže), ed. Motlová M, Odeon, Praha 1993, ISBN 80-207-0427-2
- Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, (text Gilbert Lascaut, Vladimír Karfík), Gallery Praha 1999, ISBN 80-86010-17-1
- Jiří Kolář ze Sbírky Jana a Medy Mládkových, (text Jiří Machalický, Meda Mládková), vydalo Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových Praha 2014, ISBN 978-80-87344-22-4
- Klimešová M, Bergmanová M, Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře, Arbor vitae Řevnice 2014, ISBN 978-80-7467-070-1