Bio-psycho-behaviorální model kreativity

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bio-psycho-behaviorální model kreativity je jedním z mnoha modelů, které se snaží popsat pochody spojené s kreativitou. Zaměřuje se na vnitřní individuální predispozice a přidává k psychickým aspektům biologické a behaviorální. Model vychází z dřívějších výzkumů a snaží se je integrovat do jednoho uceleného modelu.

Cílem modelu je poskytnout pochopení pro interindividuální rozdíly v tvůrčím chování s ohledem na ústřední psychologické konstrukty, jejich vzájemné vztahy a jejich příslušné neurobiologické koreláty.[1]

Základy modelu[editovat | editovat zdroj]

Populárním modelem je komponentní model kreativity vytvořený na konci 20. století Teresou Amabile [2]. Ten propojuje psychické a sociální aspekty, které ovlivňují individuální produkci kreativní práce. Tvořivost je podle Amabile funkcí tří komponent: odbornosti, dovedností tvořivě myslet a motivace. Všechny komponenty může ovlivňovat nadřízený pracovníka. Sociální aspekt se týká přímo sociálního prostředí, ve kterém pracujeme.[3]

Kreativní úsilí se může týkat mnoha oblastí, proto bio-psycho-behaviorální model přijal obecný pohled na oblasti. Nevěnuje tedy pozornost konstruktům spojeným se specifickými oblastmi jako je neuroticismus v umění nebo svědomitost ve vědě. Model také nezahrnuje důležitý aspekt motivaci.[1]

Psychická složka[editovat | editovat zdroj]

Psychická složka kreativity se skládá ze dvou oblastí konstruktů: osobnostních konstruktů a konstruktů schopností.  

Mezi hlavní osobnostní konstrukty patří rysy. Rys, který je nejvíce konzistentně spojený s různými ukazateli tvořivosti, je otevřenost vůči zkušenosti.[4] Otevření lidé sami sebe popisují jako zvídavé a s velkou fantazií, což je oboje dobrým základem pro tvořivost.[1] Existují dva mechanismy, kterými otevřenost vůči zkušenosti podporuje kreativitu. První zahrnuje dopaminergní aktivity. Ty řídí naše explorační chování, naše poznávání.[1] Za druhé otevřenost vůči zkušenosti podporuje získávání zkušeností a znalostí v průběhu času. Má vliv jak na fluidní, tak na krystalickou inteligenci.[5]  

Známe dva hlavní konstrukty schopností, které předurčují naši míru kreativity. Je to inteligence a kognitivní kreativní potenciál. Inteligence má velký vliv na kreativní myšlení. Kromě inteligence hraje významnou roli při kreativních myšlenkových procesech pracovní paměť.[6] Kreativita zjišťovaná pomocí testu divergentního myšlení byla konzistentně predikovaná fluidní inteligencí. Naopak když byla kreativita měřena formou úspěchu nebo sebeposouzení, tak ji predikovaly osobnostní rysy.[7]

Biologická složka[editovat | editovat zdroj]

Neurobiologický systém, pozadí v našem mozku stojící za kreativním myšlením, je velice komplexní a propojený celek. Hlavní dva systémy jsou: dopaminergní systém a noradrenergní systém.[8] Vyšší level dopaminu zvyšuje otevřenost vůči zkušenostem a kreativní úspěch.[1] Dopamin zastává dvě funkce v mozku: 1. Prefrontální dopamin umožňuje kreativitu založenou na vytrvalosti. 2. Kdežto dopamin ze striata napomáhá k flexibilitě kreativního myšlení.[9]

Kromě těchto existují v mozku další dva systémy, které tvoří základ pro psychické aspekty kreativity. Řadí se sem tzv. výchozí režim sítě a výkonná kontrolní síť. Spolupráce těchto dvou systémů stojí za tvorbou nových nápadů pro tvořivost.

Neurobiologické systémy jsou základem:

  1. individuálních rozdílů v dimenzích psychologické osobnosti
  2. schopností souvisejících s kreativitou
  3. kreativního chování v reálném životě.[1]

Integrace[editovat | editovat zdroj]

Otevřenost vůči zkušenosti a kognitivní kreativní potenciál souvisí s námahou vynaloženou při kreativních aktivitách, ale neovlivňuje přímo kreativní úspěch. Otevřenost vůči zkušenosti podporuje získávání bohaté základny zkušeností a znalostí. To může vést k více propojené paměťové struktuře, která bývá zapojována při divergentním myšlení a napomáhá tak produkci originálních nápadů.

Pro určení kreativního úspěchu máme tři relevantní aspekty: (a) množství zapojení se do tvořivých aktivit, (b) vliv inteligence na kreativitu a (c) vzájemný vliv mezi kreativitou a inteligencí. Skrze vzájemnou interakci inteligence a kreativity můžeme popsat vznik nápadů a produktů. Kromě toho, ale záleží při vymýšlení nových nápadů i na předchozí zkušenosti (proto je důležitá otevřenost vůči zkušenostem) a na kognitivních schopnostech (proto je důležitý kognitivní kreativní potenciál). Inteligence nemá vliv pouze na tvorbu nápadů, ale zároveň řídí komplexní úkoly a distribuci nápadů.[1]

Otevřenost vůči zkušenosti se vzájemně ovlivňuje s dopaminergním systémem. Interindividuální rozdíly u dopaminergních neurotransmiterů působí tedy jak na otevřenost vůči zkušenostem, tak na divergentní myšlení.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g JAUK, E. A bio-psycho-behavioral model of creativity.. Current Opinion in Behavioral Sciences. 2019. DOI 10.1016/j.cobeha.2018.08.012. 
  2. ↑ AMABILE, Teresa. How to Kill Creativity. 1 Oliver's Yard,  55 City Road,  London    EC1Y 1SP  United Kingdom: SAGE Publications Ltd Dostupné online. ISBN 978-1-4129-2248-7, ISBN 978-1-4462-1370-4. S. 18–24. 
  3. ↑ Componential Theory of Creativity. 2455 Teller Road, Thousand Oaks, California 91320: SAGE Publications, Ltd. Dostupné online. ISBN 978-1-4129-9782-9, ISBN 978-1-4522-7609-0. 
  4. ↑ DA COSTA, Silvia; PÁEZ, Darío; SÁNCHEZ, Flor. Personal factors of creativity: A second order meta-analysis. Journal of Work and Organizational Psychology. 2015-12-01, roč. 31, čís. 3, s. 165–173. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 1130-5274. DOI 10.1016/j.rpto.2015.06.002. (anglicky) 
  5. ↑ ZIEGLER, Matthias; DANAY, Erik; HEENE, Moritz. Openness, fluid intelligence, and crystallized intelligence: Toward an integrative model. Journal of Research in Personality. 2012-04-01, roč. 46, čís. 2, s. 173–183. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 0092-6566. DOI 10.1016/j.jrp.2012.01.002. (anglicky) 
  6. ↑ LEE, Christine S.; THERRIAULT, David J. The cognitive underpinnings of creative thought: A latent variable analysis exploring the roles of intelligence and working memory in three creative thinking processes. Intelligence. 2013-09-01, roč. 41, čís. 5, s. 306–320. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 0160-2896. DOI 10.1016/j.intell.2013.04.008. (anglicky) 
  7. ↑ BATEY, Mark; FURNHAM, Adrian; SAFIULLINA, Xeniya. Intelligence, general knowledge and personality as predictors of creativity. Learning and Individual Differences. 2010-10-01, roč. 20, čís. 5, s. 532–535. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 1041-6080. DOI 10.1016/j.lindif.2010.04.008. (anglicky) 
  8. ↑ BEVERSDORF, David Q. Neuropsychopharmacological regulation of performance on creativity-related tasks. Current Opinion in Behavioral Sciences. 2019-06-01, roč. 27, čís. Creativity, s. 55–63. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 2352-1546. DOI 10.1016/j.cobeha.2018.09.010. PMID 31106256. (anglicky) 
  9. ↑ BOOT, Nathalie; BAAS, Matthijs; VAN GAAL, Simon. Creative cognition and dopaminergic modulation of fronto-striatal networks: Integrative review and research agenda. Neuroscience & Biobehavioral Reviews. 2017-07-01, roč. 78, s. 13–23. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 0149-7634. DOI 10.1016/j.neubiorev.2017.04.007. (anglicky) 
  10. ↑ KÄCKENMESTER, Wiebke; BOTT, Antonia; WACKER, Jan. Openness to experience predicts dopamine effects on divergent thinking. Personality Neuroscience. 2019/ed, roč. 2. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 2513-9886. DOI 10.1017/pen.2019.3. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bio-psycho-behaviorální_model_kreativity&oldid=21504297“