Arvalští bratří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lucius Verus jako Arvalský bratr (kolem 160 n. l.)

Arvalští bratři (lat. Fratres arvales) byli starověcí římští kněží, kteří přinášeli každoroční oběti Lárům a božstvům, aby zajistili dobrou sklizeň. Nalezené nápisy dokládají jejich sliby, oběti a rituály.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Podle římské pověsti byl tento kněžský sbor založen Romulem, který nahradil zemřelého syna své kojné Accy Laurentie a s ostatními jedenácti syny vytvořil dvanáctičlenný sbor kněží (ačkoli archeologové našli nejvýše devět jmen pohromadě). Bratrstvo patrně existovalo již před založením Říma a přetrvávalo až do císařské doby. Členové byli ustanoveni doživotně z nejvyšších římských vrstev, včetně císařské rodiny. Jejich úkolem bylo uctívat bohyni plodnosti Deu Diu či Ceres po tři dny květnové slavnosti Ambarvalia tancem, zpěvem a obětmi. Před obětováním se oběti nosily kolem obilného pole, kde sedláci a podruzi tančili a zpívali chvály na Ceres a obětovali jí nejčastěji med, mléko a víno. Podle Plinia staršího byla znamením arvalů bílá stuha a věnec ze snopků obilí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archaickou povahu bratrstva i obřadu dokládá zákaz používat železné předměty a nádoby z nepálené hlíny. Koncem republiky bratrstvo patrně ztrácelo na významu, až je císař Augustus opět obnovil, aby posílil vztah Římanů k městu. Nejméně dva další císařové, totiž Marcus Aurelius a Heliogabalus byli členy bratrstva. Arvalští bratři definitivně zanikli do poloviny 4. století.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]