Antiepileptika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Antiepileptika jsou léčiva používaná v léčbě epilepsie. Ve většině případů jde o hlavní léčebnou metodu. Významnou součástí léčby jsou dále i režimová opatření a u některých pacientů epileptochirurgická léčba. Antiepileptika potlačují výskyt epileptických záchvatů, nedokáží vyléčit příčinu epilepsie. Obecně je léčba indikovaná v případě, že riziko opakování záchvatu a/nebo jeho možné negativní konsekvence převažují rizika nežádoucích účinků léčby[1].

Mechanismus účinku[editovat | editovat zdroj]

Podle mechanismu účinku můžeme rozlišit 4 hlavní skupiny (viz. tabulka)

  1. snížení presynaptické excitability a uvolnění neurotransmiterů
  2. posílení GABA-ergní transmise - prodloužené nebo častější otevření chloridového kanálu v GABA-A receptoru, inhibice degradace nebo transportu GABA ze synapse.
  3. snížení postsynaptické excitability - ovlivnění AMPA nebo NMDA receptoru
  4. vícečetné a jiné cíle

Strategie léčby[editovat | editovat zdroj]

Léčba se zahajuje monoterapií (terapie jedním preparátem) – lék je titrován dle doporučených titrovacích schémat do udržovací dávky, při které dojde k vymizení/snížení epileptických záchvatů. V případě přetrvávání záchvatů se postupně stoupá až do maximální tolerované dávky pacientem. Cílem je dosažení dostatečně účinné a současně dobře tolerované dávky léků. Při výběru vhodného antieptiepileptika se lékař řídí několika faktory:

  1. typ epileptických záchvatů, epilepsie nebo epileptického syndromu
  2. individuální profil pacienta - věk, pohlaví, komorbidity, současně užívanou medikaci a dlouhodobé podávání léčby. V případech, kdy není možná přesná klasifikace záchvatů či epilepsie, je vhodné volit "širokospektré antiepileptikum s prokázanou účinností na různé typy záchvatů.

V případě selhání prvního léku se volí alternativní monoterapie (zejména při minimálním efektu nebo nežádoucích účincích). Pokud je pozorován efekt prvního preparátu a je pacientem dobře tolerován, přidává se k prvnímu léku jiné antiepileptikum do kombinace (preferenčně lék s jiným mechanismem účinku, bez možných nežádoucích farmakokinetických či farmakodynamických nežádoucích účinků.

Obecné zásady pro zahájení léčby antiepileptiky[editovat | editovat zdroj]

  • Diagnóza epilepsie je jistá nebo vysoce pravděpodobná
  • Riziko opakování záchvatů převyšuje riziko terapie

Současná doporučení[editovat | editovat zdroj]

Terapie - Standardy EpiStop 2017.jpg

V r. 2017 vydal spolek Epistop ve spolupráci s Českou ligou proti epilepsii Soubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií, ve kterých se objevují na základě publikovaných doporučení a s příhlédnutím k aktuálním zvyklostem v České republice nová doporučení nasazování antiepileptik viz. tabulka.[2] Pokud je známý konkrétní epileptický syndrom, tak se vychází při výběru antiepiileptika přímo z něj. Od roku 2018 je v České republice dostupné nové antieleptikum - brivaracetam.

Zkratky používaných antiepileptik.jpg
  1. 1963-, Štětkářová, Ivana,. Moderní farmakoterapie v neurologii. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9788073455293, ISBN 8073455293. OCLC 1003285046 
  2. Soubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií EpiStop 2017 [online]. [cit. 2019-01-29]. Dostupné online.