Přeskočit na obsah

Albrecht I. Tyrolsko-Gorický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albrecht I. Tyrolsko-Gorický
Narození1240
Úmrtí1. dubna 1304 (ve věku 63–64 let)
ManželkaEufémie Hlohovská
Eufémie z Ortenburku
PotomciJindřich III. Gorický
Albrecht II. Gorický
Klára Eufémie
Emerentie
neznámá
OtecMenhard I. Tyrolský
MatkaAdéla Tyrolská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albrecht I. Tyrolsko-Gorický (1240?1. dubna 1304 Lienz)[1] byl hrabě gorický (1258–1304) a tyrolský (1258–1271).

Byl synem goricko-tyrolského hraběte Menharda I. a Adély, dcery tyrolského hraběte Albrechta. Po porážce svého otce korutanským vévodou strávil řadu let jako rukojmí u salcburského arcibiskupa,[2] na svobodu se dostal roku 1262. Roku 1266 se oženil s Eufémii, dcerou hlohovského knížete Konráda, příbuznou českého krále.[3]

V červenci 1267 přepadl sídlo svého věčného rivala aquilejského patriarchy Řehoře z Montelonga a samotného patriarchu odvedl do zajetí. Po intervenci Přemysla II. Otakara byl tento zanedlouho propuštěn.[4] 4. prosince 1268 se Albrecht stal jedním ze svědků na tzv. Poděbradské smlouvě, v níž se Přemysl Otakar II. stal dědicem korutanského vévody Oldřicha.[5]

Roku 1271 se s bratrem Menhardem dohodl o dělbě majetku a stal se pánem gorického hrabství, Tyroly připadly Menhardovi spolu s platbou 300 hřiven ročně.[6] Od roku 1274 se vztahy s českým králem začaly měnit, bratři se přidali na stranu Rudolfa Habsburského. Roku 1276 vpadli do Přemyslova Kraňska[7] a v srpnu 1278 se Albrecht zúčastnil na straně Habsburka bitvy na Moravském poli.

  1. www.deutsche-biographie.de
  2. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 133. 
  3. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků, str. 155
  4. ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. S. 165. Dále jen Století posledních Přemyslovců. 
  5. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků, str. 139
  6. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků, str. 142
  7. Století posledních Přemyslovců, str. 191

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]