Přeskočit na obsah

Aglaia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: jméno Aglaja.

Aglaia - (latinsky Aglaia) byla v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a Ókeanovny Eurynomé (ovšem podle jiné verze boha slunce Hélia a najády Aigly.

Byla jednou z Charitek, byly to bohyně půvabu a krásy.

Nejznámější byly tři:

  • Aglaia byla nejmladší, nazývána „Skvělá“ nebo „zářící krásou“. Některé zdroje uvádějí, že byla

Asklépiovou dcerou a později Héfaistovou manželkou.

  • Eufrosyné - „Dobromyslná“ nebo „Blaženost“. Byla také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy.
  • Thaleia - „Kvetoucí“, byla bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako „bohatá“ nebo „hojná, vydatná“

Méně známé byly další jejich sestry Charis, Pásithea, Kléta, Faenna, Thalló, Auxó a Hégemoné.

Charitky byly půvabné, líbezné a milé, laskavé k lidem i bohům, lidem poskytovaly mnohá dobrodiní. Téměř vždy byly ve společnosti jiných bohů, Oohraňovaly průběh slavností a hostin. Obzvláště však dbaly o krásu umění. Byly ctěny jako ostatní bohyně, měly i své chrámy, Byly zobrazovány jako půvabné a tančící dívky, s touto krásnou symbolikou:

  • vždy ve trojici - jsou tři druhy dobrodiní (dát, přijmout, vrátit)
  • drží se vždy za ruce - dobrodiní jako řetěz přechází z ruky do ruky
  • vyjadřují radost - tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá
  • jsou mladé - vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout
  • mají průsvitné roucho - dobrodiní se nebojí pohledu

Odraz v umění

Podoba Charitek se zachovala na velkém počtu uměleckých děl - sochách, reliéfech, vázových malbách:

  • sousoší Tři Grácie je římská práce z 3. až 2. stol. př. n. l.), je ve Vatikánském muzeu a v pařížském Louvru
  • další sousoší stálo u vchodu k Athénské Akropoli, podle Pausania prý bylo dílem filosofa Sokrata, který byl původním povoláním sochař; ale nedochovalo se

Literatura

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky