Třída Indiana
| Třída Indiana | |
|---|---|
_-_NH_73975.jpg) USS Indiana (BB-1) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg){kind=small} US Navy |
| Typ | predreadnought |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | USS Texas |
| Nástupce | USS Iowa (BB-4) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 10 288 t (standardní) 11 688 t (plný)[1] |
| Délka | 106,95 m (max.) |
| Šířka | 21,1 m |
| Ponor | 7,32 m |
| Pohon | 6 kotlů, 2 parní stroje |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Posádka | 497 |
| Výzbroj | (po dokončení): 4× 330mm kanón (2×2) 8× 203mm kanón 4× 152mm kanón 20× 57mm kanón 6× 37mm kanón 2× 457mm torpédomet |
| Pancíř | až 457mm boky 432mm velitelská věž 76mm paluba |
Třída Indiana byla třída predreadnoughtů amerického námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1895–1919. V roce 1898 se účastnily Španělsko-americké války. Byly to první americké moderní bitevní lodě (jinak též bitevní lodě první třídy).[1]
Stavba
Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy, pojmenované USS Indiana, USS Massachusetts a USS Oregon. Postaveny byly v letech 1891–1896 v amerických loděnicích William Cramp & Sons a Union Iron Works.[1]
Jednotky třídy Indiana:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| USS Indiana (BB-1) | Cramp | 7. května 1891 | 28. února 1893 | 20. listopadu 1895 | Potopena jako cvičný cíl 1920. |
| USS Massachusetts (BB-2) | Cramp | 25. června 1891 | 10. června 1893 | 10. června 1896 | Potopena jako cvičný cíl 1921. |
| USS Oregon (BB-3) | Union Iron Works | 19. listopadu 1891 | 26. října 1893 | 15. července 1896 | Vyřazena 1919. V letech 1925–1942 muzejní loď. Sešrotována 1956. |
Konstrukce
_-_NH_52653.jpg)
Plavidla nesla poměrně silnou výzbroj. Hlavní výzbroj představovaly čtyři 305mm kanóny ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi, které doplňovalo osm 203mm kanónů ve čtyřech dvoudělových věžích na bocích nástavby. Dělostřelectvo sekundární ráže tvořilyčtyři 152mm kanóny v kasematách. Dále bylo neseno dvacet 57mm kanónů, šest 37mm kanónů a dva 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a dva parní trojčinné stroje o výkonu 9000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů.[1]
Operační nasazení
Indiana,[2] Massachusetts[3] a Oregon[4] hrály důležitou roli ve Španělsko-americké válce v roce 1898, jelikož se podílely na blokádě španělských válečných lodí v přístavu Santiago de Cuba. Indiana a Oregon se dne 3. července 1898 účastnily bitvy u Santiaga de Cuba, ve které byla zničena španělská eskadra složená z pancéřových křižníků Infanta Maria Teresa, Vizcaya, Cristóbal Colón a Almirante Oquendo a torpédoborců Pluton a Furor.
Indiana za první světové války sloužila ve výcviku, v roce 1919 byla vyřazena a v roce 1920 potopena jako cvičný cíl.[2] Massachusetts za světové války pomáhala při dělostřeleckém výcviku, v roce 1919 byla vyřazena ze služby a v roce 1921 potopena.[3] Oregon sloužil za první světové války ve druhé linii. V roce 1919 byl vyřazen a od roku 1925 byl muzejní lodi. Za druhé světové války byla loď částečně rozebrána na šrot, ale trup byl ještě v roce 1944 použit pro dopravu munice pro invazi na Guam. Zbytek lodi byl definitivně sešrotován v roce 1956.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 139. (anglicky)
- ↑ a b Indiana I (Battleship No.1) [online]. Naval Historical Center, rev. 2015-12-02 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Massachusetts IV [online]. Naval Historical Center, rev. 2016-02-18 [cit. 2020-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-27. (anglicky)
- ↑ a b Oregon II (Battleship No. 3) [online]. Naval Historical Center, rev. 2016-11-09 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Indiana na Wikimedia Commons - BB-1 Indiana Class [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
