Tiamat
Tiamat je babylónská bohyně, zosobňující prvotní slané vody, která byla se svým druhem Apsúem, prvotními sladkými vodami, první existující bytostí. Její jméno vychází ze slova tiamtum „moře“.[1]
Podle stvořitelského mýtu Enúma eliš neexistovalo na počátku nebe ani země, ale pouze slaný oceán Tiamat a sladký oceán Apsú, jejichž vody se spolu mísily. Ze spojení těchto dvou se počali rodit bohové: Anu, Ea a nejmenovaná další božstva. Činnost nově zrozených bohů však počala rušit Apsúa a ten se tak rozhodl je vyhubit, což mu Tiamat rozmlouvala. Následně Ea Apsúa zabil a Tiamat se rozhodla smrt svého druha pomstít a stvořila jedenáct příšer, a jejich vůdcem udělala svého syna a milence Kingua, kterému také svěřila tabulky osudu. Tiamat a její monstra se pokoušeli porazit různí bohové, ale neuspěli, až se nakonec proti nim postavil Marduk, který si vymínil že v případě svého vítězství bude uznán vládcem bohům. Poté, co Markud porazila příšery přemohl i Tiamat, které roztříštil svým kyjem lebku. Z horní části jejího těla pak vytvořil Nebesa, z dolní části, na které při souboji stál, pak Zemi, z Tiamatiných ňader vznikly hory, z jejích očí vytekl Eufrat a Tigris a z jejích slin se stala oblaka.[1][2]
Tiamatina monstra byla někdy vzývána v různých zaklínadlech a jejich figurky byly užívány při ochranné magii v Novoasyrské říši. Zahrnují následující stvoření.[1]
- tři typy rohatých hadů zvaných mušmahhu, ušumgallu a bašmu
- mušhuššu, hada-draka
- lahamu, snad totožného s bohem jménem Lahmu
- ugallu, velkou hromovou šelmu či lvího démona
- uridimmu, zuřícího lva či člověko-lva
- girtablullú, štířího muže
- umu dabrutu, divoké bouře
- kulullú, rybího muže
- kusarikku, zubřího či býčího muže
Reference
- ↑ a b c BLACK, Jeremy; GREEN, Anthony. Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia: An Illustrated Dictionary. [s.l.]: University of Texas Press, 1992. ISBN 978-0292707948. S. 177–178.
- ↑ PORTER, J. R. Mytologie světa. In: Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-034-8. S. 62.