Vodní elektrárna Jupiá
| Vodní elektrárna Jupiá | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Kontinent | Jižní Amerika |
| Stát | Brazílie |
| Kraj | Sao Paulo, Mato Grosso do Sul |
| Město | Três Lagoas |
| Souřadnice | 20°46′45″ j. š., 51°37′45″ z. d. |
| Hydrologické údaje | |
| Povodí řeky | Paraná |
| Roční průtok | 6 350 m³/s |
| Vodní elektrárna | |
| Výkon současný | 1551 MW |
| Typ turbíny | Kaplan |
| Ostatní | |
| Stav | průtoková |
| Začátek výstavby | 1951 |
| Dokončení | 1974 |
Vodní elektrárna Jupiá (portugalsky Usina Hidrelétrica Jupiá) je vodní dílo na řece Paraná v Brazílii. Instalovaným výkonem patří mezi největší vodní elektrárny v zemi.
Systém Urubupunga
Vodní dílo se nalézá ve zúžení řečiště řeky Paraná v místech, kde řeka vytvářela mohutné vodopády Urubupunga. Tyto vodopády patřily mezi nejmohutnější vodopády světa. Spolu s ještě většími vodopády Sete Quedas tvořily na řece nejatraktivnější kaskádu vodopádů v Jižní Americe.
Přes stejný zlom, přes který padala Paraná na vodopádech Urubupunga, přepadal v blízkosti i její levostranný přítok Tieté na vodopádech Itapura. Přes stěnu vysokou 13 metrů přepadávala Paraná o průměrném průtoku 6 700 m3/s na šířce 2 000 metrů a Tieté o průtoku přes 600 m3/s na šířce 500 metrů. Oba vodopády byly turistickou atrakcí a jejich energie byla částečně využita vodní elektrárnou Eloy Chaves, zásobující město Três Lagoas. Vodopády na obou řekách, elektrárnu Eloy Chaves i historické město Itapura pohltila přehradní nádrž Jupiá, napuštěná v roce 1968.
Hladina nádrže o ploše 330 km2 dosahuje pat elektráren Ilha Solteria na Paraná i Três Irmãos na Rio Tietê a tvoří tak jejich spodní pracovní hladinu. Elektrárny Ilha Solteria a Três Irmãos pracují se stejnou horní hladinou spojenou umělým kanálem. Všechny tři elektrárny tak tvoří jediný komplex vodních děl, které se svým provozem vzájemně ovlivňují a který byl vybudován ve stejné době. Po věhlasném zaniklém přírodním díle nese název Systém Urupubunga.
Popis
Přehradní těleso o celkové délce 5495 metrů se skládá z kamenité sypané hráze a gravitačních betonových částí přelivu a elektrárny. Maximální výška hráze je 53 metrů.
Přeliv je určen pro převod průtoku 44 960 m3/s.
Ve strojovně při pravém břehu pracuje na optimálním spádu 21,3 metrů 14 Kaplanových turbín o výkonu 110 MW. Výkon hlavních jednotek doplňují dvě jednotky o výkonu 5 MW, pro vlastní provoz stanice.
Plavební systém je jednokomorový jednocestný o rozměrech komory 210 x 17 metrů.
Stavební práce započaly v roce 1951 a v letech 1968 – 1974 byly instalovány hydroagregáty. Plavební systém byl uveden do provozu v roce 1998.
Odkazy
Literatura
- Linsley R.K.: Applied hydrology, 759 str. McGraw-Hill, 1968
- Paul R.Josephson, Industrialized Nature, Island Press Washington, 2002 ISBN 1-55963-777-3