Opus magnum
Opus magnum, tedy Velké dílo alchymistů, spočívalo ve výrobě kamene mudrců (Lapis philosophorum). Cesta k tomuto náročnému cíli se dělila v jednotlivé pracovní úseky či stupně. Operace Velkého díla měly vést k transmutaci neušlechtilých látek ve zlato za použití „rudého kamene“. Výsledkem méně komplikovaného procesu zvaného „Malé dílo“ byl bílý elixír, který umožňoval jen přeměnu ve stříbro.
Pracovní předpisy byly velmi variabilní, neboť každý alchymista, který se upsal Dílu, měl vlastní představy o jeho provedení. Jednotni byli všichni v tom, že postupné vznikání kamene mudrců je doprovázeno charakteristickým sledem barev. Již v řecké alchymii byl popsán jako černání, bělání, žloutnutí a rudnutí. Východiskem byla většinou „čerň“ (nigredo), ztotožňovaná s původním stavem matérie, s materia prima. Proces pokračoval různými barevnými stupni, většinou od žluti přes zeleň a běl k duhovému zbarvení, tzv. pavímu chvostu (lat cauda pavonis), až nakonec rudé zbarvení oznámilo, že se Dílo zdařilo. Barvy procesu měly pro alchymisty značný význam, což se ukazuje zvláště na důvtipném barevném utváření symbolických podob různých stadií Díla.
Návody na výrobu kamene mudrců jsou spletitou směsí praktických postupů, stojících v popředí pozornosti zejména na počátku Díla, a teoretických spekulací, a s jeho postupem nutně stále více ztrácejících na jasnosti. Alchymická literatura nabízí nemálo variant procesu, lišících se počtem jednotlivých stupňů, užitými materiály i délkou trvání. Velmi časté je provedení transmutace v sedmi stupních, jako u Pseudo- Paracelsa (De natura rerum, 1572) nebo Stephana Michelspachera (Cabala, speculum artis et naturae in alchymia, Augšpurk 1615), nebo ve dvanácti stupních, jak tomu chce třeba George Ripley (ve spisu Liber Duodecim Portarum, Štrasburk 1659). Michael Maier v manuskriptu téměř připraveném pro tisk dokonce navrhoval a podrobně vykládal proces osmnáctistupňový. Nejdůležitějšími kroky bylo nalezení vhodné výchozí substance, její čištění a následná preparace ve hermetické nádobě nebo baňce.
V průběhu Opus magnum se měla udát konjunkce, tj. sjednocení protikladných principů. Multiplikací bylo možno znásobit množství Kamene. Vrcholnou a závěrečnou fází celého Díla pak byla transmutace neušlechtilých materiálů ve zlato, příp. stříbro. Význam jednotlivých manipulací nebyl stanoven jednotně, nýbrž psalo se o něm tak vágně a mnohoznačně, jak jen možno v hádankovité řeči alchymistů, přesycené symboly a umožňující takřka jakoukoli interpretaci.
Základní význam měla volba výchozího materiálu. V oblibě bylo především zlato a rtuť, ale v zásadě bylo možno užít látku jakoukoli. Cílem Opus magnum pak bylo převést zvolený materiál do jeho prapůvodního stavu (materi prima) a opětovně jej zkombinovat tak, aby vznikl kámen mudrců, dokonale sjednocující protiklady. Délka procesu silně kolísala. Opus magnum bylo přirovnáváno ke stvoření světa a jako takové se mělo realizovat v sedmi dnech. Jiní autoři vycházeli z koloběhu rostlinné přírody. Operace byly tudíž podle nich závislé na průběhu ročních období roku. A podle dalšího názoru trvalo Opus magnum devět měsíců, stejně dlouho jako od početí dítěte po jeho zrození.
Literatura
- PRIESNER, Claus, FIGALA, Karin: Lexikon alchymie a hermetických věd, Vyšehrad 2006, ISBN 80-7021-815-0
- ROBERTS, G. : The Mirror of Alchemy. Alchemical Ideas and Images in Manuscripts and Books from Antiquity to the Seventeenth Century, Londýn 1994