Třída Nino Bixio
| Třída Nino Bixio | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Italské královské námořnictvo |
| Typ | chráněný křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Quarto |
| Nástupce | třída Campania |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3575 t (standardní) 4141 t (plný)[1] |
| Délka | 131,4 m (na vodorysce) 140,3 m (max.) |
| Šířka | 13 m |
| Ponor | 4,1 m |
| Pohon | parní turbíny, 14 kotlů |
| Rychlost | 26,8 uzlu |
| Dosah | 1400 nám. mil při 13 uzlech |
| Posádka | 296 |
| Výzbroj | 6× 120mm kanón (6×1) 6× 76mm kanón (6×1) 2× 450mm torpédomet 200 nám. min |
| Pancíř | 40mm paluba 100mm velitelská věž |
Třída Nino Bixio byla třída chráněných křižníků italského královského námořnictva. Jednalo se o rychlá plavidla sloužící především k průzkumu. Ve službě byly v letech 1914–1929. Byly nasazeny za první světové války.[1]
Stavba
Křižníky postavila italská loděnice Regio Cantiere di Castellammare di Stabia v Castellammare di Stabia.[1]
Jednotky třídy Nino Bixio:[1]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Nino Bixio | 1911 | 30. prosince 1911 | 5. května 1914 | Vyřazen 1929. |
| Marsala | 1911 | 24. března 1912 | 4. srpna 1914 | Vyřazen 1927. |
Konstrukce
Křižníky byly vyzbrojeny šesti 120mm kanóny, šesti 76mm kanóny a dvěma 450mm torpédomety. Pohonný systém měl výkon 22 500 hp. Tvořily jej tři parní turbíny Curtiss a čtrnáct kotlů Blechynden, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 26,8 uzlů (Marsala 27,5 uzlu). Dosah byl 1400 námořních mil při rychlosti 13 uzlů.[1]
Služba
Křižníky byly nasazeny za první světové války.[1]