Henri Poincaré (A603)
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | pomocná loď |
| Číslo trupu | A603 |
| Jméno podle | Henri Poincaré |
| Uvedena do služby | 1967 |
| Osud | vyřazena 1992 |
| Předchůdce | Monge (A601) |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 19 500 t (standardní) 24 000 t (plný) |
| Délka | 180 m |
| Šířka | 22,2 m |
| Ponor | 9,4 m |
| Pohon | parní turbína 7457 kW |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Posádka | 223 |
| Elektronika | navigační radary Gascogne Savoie |
| Letadla | 2-5× vrtulník |
Henri Poincaré (A603) byla pomocná loď francouzského námořnictva sloužící ke sledování letů balistických raket odpalovaných z pevniny či z ponorek, k výpočtu jejich dráhy a k velení takovým zkouškám. Až do svého vyřazení roku 1992 byla vlajkovou lodí francouzské skupiny pro námořní zkoušky a měření („Jednotka M“).[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Plavidlo bylo původně postaveno jako italský tanker. V letech březnu 1964-březnu 1967 bylo přestavěno loděnicemi v Brestu. V letech březnu 1979-březnu 1980 byla modernizována elektronika plavidla.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Pro sledování dráhy střel sloužily sledovací radary Savoie a Gascogne využívající sadu parabolických antén na horní palubě. Loď dále nesla navigační radary. Na zádi se nacházela přistávací plocha a hangár pro dva těžké vrtulníky SA 321 Super Frelon, nebo až pět lehkých Alouette III. Pohonný systém tvořila jedna parní turbína o výkonu 7457 kW, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 198.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.