9 × 19 mm Parabellum
9 × 19 mm Parabellum je nejrozšířenější pistolový náboj.[1][2] Náboj byl představen v roce 1902 německým výrobcem zbraní Deutsche Waffen und Munitionsfabriken (DWM) jako náboj pro jejich pistoli Luger.[1] Jednalo se o vysoce výkonnou verzi staršího náboje 7,65 mm Luger, který byl vyvinut z náboje 7,65 mm Borchardt. Název Parabellum je odvozen z latinského „Si vis pacem, para bellum“ („Hledáš-li mír, připrav se na válku“), což bylo motto DWM. Náboj je nejčastěji uváděn pod názvy 9 mm Parabellum a 9 mm Luger.
Náboj je často používán také v karabinách a puškách zkonstruovaných na pistolové náboje a od druhé světové války se jedná o dominantní náboj do samopalů. Náboj 9 × 19 mm Luger se vyrábí ve nebo pro více než 70 různých zemí a stal se standardním pistolovým nábojem v celém světě. Jedná se o standardní pistolovou ráži NATO a dalších armád různých zemí světa. Náboj je také široce používaný pro sebeobranné a sportovní účely.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Náboj byl zaveden v německém námořnictvu v roce 1904 a německé armádě v roce 1904 společně s pistolí Luger. Střela měla do roku 1915 tvar komolého kuželu.[1][3] Po 2. světové válce se obvyklá váha střely tohoto náboje zvýšila na 8 gramů, aby se dosáhlo větší přesnosti střelby. Mnoho policejních oddělení přešlo na tuto váhu, protože lehčí laborace tohoto náboje (7,4 g) se ukázala být méně účinnou.
Zlatým věkem tohoto náboje v USA se stalo období od začátku 80. let do poloviny 90. let 20. století které následovalo po zavedení 9mm pistole Beretta 92 v ozbrojených silách USA jako pistole M9 v roce 1985.[1] Policie se vzrůstajícím násilím ve městech začala používat samočinné zbraně s vysokokapacitními zásobníky. Pro tyto účely byl tento náboj svými relativně kompaktními rozměry (zejména ve srovnání s nábojem .45 ACP) velmi vhodný.
Materiály nábojnic
[editovat | editovat zdroj]- mosaz – od roku 1902 je běžným konstrukčním materiálem nábojnic mosaz.[1] Pro zlepšení odolnosti a pro lepší možnosti identifikace se pokrývala mědí nebo niklem, případně byla natřena barvou.
- hliník[1] – hliníkové nábojnice byly od roku 1941 (ve Švýcarsku) vyráběny, aby se ušetřilo mosazi. Používají se dodnes. Vyrábí hlavně firma CCI v USA s poznámkou „nevhodné k přebíjení“.
- ocel[1]
- další materiály – např. plast, který se používá k výrobě cvičných nábojů.[1]
Výhody a nevýhody
[editovat | editovat zdroj]Náboj 9 × 19 mm Luger kombinuje plochou trajektorii letu střely s přijatelným zpětným rázem. Jeho hlavními výhodami jsou malá velikost a nízká potřeba surovin při výrobě. Mezi nevýhody patří tendence k prostřelení cíle a malý průměr dutiny, která vzniká při průchodu střely tkáněmi (při použití neexpanzivní střely).
V některých státech je z politických důvodů použití tohoto náboje zakázáno civilním osobám z důvodu jeho běžného vojenského použití (např. Itálie nebo státy latinské Ameriky). Jako náhrada jsou civilními osobami používány zbraně komorované pro náboje jako 9×17 mm Browning a 9 × 21 mm IMI.
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]
| Průměrná hmotnost střely | 7,5–9 gramů (115–140 grainů) [4] |
| Průměrná úsťová rychlost | 340–352 m/s [4] |
| Průměrná úsťová energie | 450–460 J [4][5] |
| Průměr střely | 9,02 mm (0,355") |
| Délka nábojnice | 19,15 mm (0.754") |
| Celková délka náboje | 29,69 mm (1,169") |
| Typ zápalky | Boxer, Berdan |
Synonyma názvu
[editovat | editovat zdroj]Náboj 9 × 19 mm Parabellum bývá uváděn pod různými názvy:[1][6]
- 9 mm
- 9 mm Luger
- 9 mm Luger Parabellum
- 9 mm NATO
- 9 × 19 mm
- 9 × 19 mm NATO
- 9 mm Parabellum
- 9 mm Para
- 9 × 19
- 9 × 19 Parabellum
- 9 mm pro Mi34
- G.P. 9 mm NATO (Parabellum)
- 9 mm m. 38 long
- 9 mm model 38
- 9 mm Beretta (1915)
- 9 mm Suomi
- 9 mm Pistolenpatrone 08 (pistolový náboj 08)
- 9 mm Pistolenpatrone 400 (b) (pistolový náboj 400)
- 9 mm pistolový náboj m. 1941
- 9 mm m/34
- 9 mm m/39
- 9 mm vz. 48
- 9 mm sk ptr m/39 B
- 9 m/m 40 M. Parabellum
- 9mm anglický pistolový náboj
- PM 9
- DWM 480C
- DWM 480D
- DWM 487C
- GR 927
- SAA 4955
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i KREJČÍ, Jaroslav. Atentátnický samopal. Zbraně a náboje. Červenec 2025, čís. 7, s. 74–75. ISSN 1212-5210.
- ↑ zbrane-naboje. www.zbrane-naboje.xf.cz [online]. [cit. 2007-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-21.
- ↑ Střely ve tvaru komolého kužele jsou u moderní výroby používány pro subsonické laborace nábojů.
- ↑ a b c FAKTOR, Zdeněk. Zbraně pro sebeobranu. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1993. 147 s. ISBN 80-85434-76-8. Kapitola Střelivo a jeho účinek, s. 92–97.
- ↑ HAVEL, Vladimír. Defenzivní střelba. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1995. 95 s. ISBN 80-206-0463-4. Kapitola Střelivo, s. 26–28.
- ↑ http://www.ecra.info
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 9 x 19 mm Parabellum na Wikimedia Commons - Fotografie různých variant tohoto náboje Archivováno 25. 5. 2007 na Wayback Machine.
