9 × 19 mm Parabellum

Dva náboje 9 × 19 mm Luger s různou střelou

Pistolový náboj 9 × 19 mm Parabellum byl představen v roce 1902 německým výrobcem zbraní Deutsche Waffen und Munitionsfabriken (DWM) jako náboj pro jejich pistoli Luger. Jednalo se o vysoce výkonnou verzi staršího náboje 7,65 mm Luger, který byl vyvinut z náboje 7,65 mm Borchardt.

Jedná se o nejrozšířenější pistolový služební náboj na světě.^{^[1]} Používá se také často v puškách zkonstruovaných na pistolové náboje a od druhé světové války se jedná o dominantní náboj do samopalů.

Název Parabellum je odvozen z latinského „Si vis pacem, para bellum“ („Hledáš-li mír, připrav se na válku“), což bylo moto DWM.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po 2. světové válce se obvyklá váha střely tohoto náboje zvýšila na 8 gramů, aby se dosáhlo větší přesnosti střelby. Mnoho policejních oddělení přešlo na tuto váhu, protože lehčí laborace tohoto náboje (7,4 g) se ukázala být méně účinnou.

Zlatým věkem tohoto náboje v USA se stalo období od začátku 80. let do poloviny 90. let 20. století. Policie se vzrůstajícím násilím ve městech začala používat samočinné zbraně s vysokokapacitními zásobníky. Pro tyto účely byl tento náboj svými relativně kompaktními rozměry (zejména ve srovnání s nábojem .45 ACP) velmi vhodný.

Náboj 9 × 19 mm Luger se vyrábí ve nebo pro více než 70 různých zemí a stal se standardním pistolovým nábojem v celém světě. Jedná se o standardní pistolovou ráži NATO a dalších armád různých zemí světa.

Materiály nábojnic[editovat | editovat zdroj]

mosaz – od roku 1902 byla běžným konstrukčním materiálem nábojnic mosaz. Pro zlepšení odolnosti a pro lepší možnosti identifikace se pokrývala mědí nebo niklem případně byla natřena barvou.
hliník – hliníkové nábojnice byly od roku 1941 (ve Švýcarsku) vyráběny, aby se ušetřilo mosazi. Používají se dodnes. Vyrábí hlavně firma CCI v USA s poznámkou „nevhodné k přebíjení“.
ocel
další materiály – např. plast, který se používá k výrobě cvičných nábojů.

Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Náboj 9 × 19 mm Luger kombinuje plochou trajektorii letu střely s přijatelným zpětným rázem. Jeho hlavními výhodami jsou malá velikost a nízká potřeba surovin při výrobě. Mezi nevýhody patří tendence k prostřelení cíle a malý průměr dutiny, která vzniká při průchodu střely tkáněmi (při použití neexpanzivní střely).