Verze z 21. 6. 2014, 18:05

Folklorní soubor Hořeňák byl založen v roce 1949 a u jeho zrodu stál hudební pedagog Vratislav Vycpálek. V současné době má soubor asi 45 členů a je sdružován pod občanským sdružením FS Hořeňák a Hořeňáček, o. s. Od roku 1975 je soubor organizátorem folklorních slavností písní a tanců „Pod Zvičinou" v Lázních Bělohradě, které se každoročně konají v polovině června. Slavnosti nejprve vznikly jako krajská přehlídka folklorních souborů východočeského kraje, trvaly dva dny a jeden soubor z jiného regionu byl pozván jako host přehlídky. Po roce 89 se z přehlídky stává Mezinárodní folklorní festival Pod Zvičinou a trvá 3 dny. Od roku 2000 je tento festival čtyřdenní, připojuje se soutěž Polka rallye a festival získává na větší oblíbenosti u diváků. Hořeňák má ve svém programu tance, písně a lidová vyprávění z Podkrkonoší a regionu Hořicka a Novopacka. V minulosti se účastnil mnoha mezinárodních folklorních festivalů téměř po celé Evropě, v Jižní a Severní Americe a v Asii, vystupoval a natáčel pro naši televizi i rozhlas. Hořeňák se účastnil zápisu do Guinessovy knihy rekordů, kdy 20 minut na jednom místě v německém Altenburgu tančilo 3 700 tanečníků z různých států na danou choreografii.

Historie souboru

1819 Obecný zájem o lidovou píseň podnítila na přelomu 18. a 19. století sbírka Johanna Gottlieba Herdera Stimmem der Völker in Liedern (Hlasy národů v písních, 1807), kde v překladech uvedl písně různých národů. Z podnětu vídeňské Gesselschaft der Musikfreunde (Společnost přátel hudby) a za dohledu centrálních úřadů byly v jednotlivých zemích monarchie zahájeny v roce 1819 rozsáhlé sběry lidových písní. Výsledky sběratelské činnosti na našem území byly shromážděny do dvou rukopisných sbírek - guberniální (z území Moravy a Slezska) a kolowratské (z území Čech). František Antonín hrabě Kolowrat - Liebštejnský, prezident zemského gubernia a nejvyšší purkrabí království českého, vydal 1819 nařízení o sběru v Čechách všem 16 krajským guberniím a pražskému hejtmanství a rozsáhlý nevídaný sběr byl zahájen. Po letech lze konstatovat, že Zemské prezidium v Praze, které české příspěvky soustřeďovalo, nejenže nebylo ani jednou po tři roky urgováno o uspíšení své zásilky, ale navíc nikoho z vídeňského ministerstva vnitra ani z Gesselschaft der Musikfreunde nezajímalo, že z Čech nebylo - na rozdíl od ostatních zemí monarchie - do Vídně odesláno vůbec nic, a oba exempláře kolowratského rukopisu tedy archivují literární a hudební archivy Národního muzea v Praze. Pro úplnost uveďme, že na zřízení Vlasteneckého muzea v roce 1818 (dnes Národního muzea) se význačným způsobem podílel právě hrabě F. A. Kolowrat-Liebštejnský.

1895 Když přeskočíme do konce 19. století, pak zájem o sběr tanečního folkloru vzbudil Josef Vycpálek (1847-1922), profesor piaristického gymnázia v Rychnově nad Kněžnou, kolowratský zámecký archivář, zakladatel tancepisu a sběratel lidových tanců zejména na Rychnovsku, Táborsku a Choceradsku. Díky zručnému stenografování a kategorizaci kroků totiž dokázal zachytit taneční pohyb dopodrobna slovem a zahájil tak novou epochu v dokumentaci lidových tanců. Pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895 pořídil obsáhlý seznam lidových tanců a za účast na ní byl perzekuován.

1947 Od tohoto roku nese jeho jméno pražský Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka.

1949 Vznik Hořeňáku je spojen se synem Josefa Vycpálka, profesorem pražské Akademie múzických umění dr. Vratislavem Vycpálkem (* 30. 7.1892 Rychnov nad Kněžnou, † 9. 10. 1962 Praha), hudebním skladatelem (složil více než 80 skladeb, písní a tanců), sběratelem a propagátorem lidové písně a folklóru. Také on byl profesorem ne však ve svém rodišti, ale v Praze. Doplňme, že měl za manželku dceru rychnovského rodáka Otmara Vaňorného, vynikajícího překladatele z řečtiny a latiny. Právě Vratislav Vycpálek stál u kolébky Hořeňáku, když kolem sebe soustředil několik mladých lidí z Horní Nové Vsi, vtiskl jim do vínku lásku k lidovému tanci, zpěvu a podnítil je k založení souboru. Ti se pak scházeli - původně šest párů, a protože místnost na zkoušky nebyla, nacvičovali a tancovali bez hudby; i kroje byly vypůjčené. Soubor - tehdy se říkalo taneční kroužek - obnovil zvyk "Staročeského máje", příležitostně se zúčastňoval národopisných slavností, soutěží lidové umělecké tvořivosti, a jak to bývalo, cílevědomější činnost se projevovala před nějakou soutěží.

1954 Do tohoto roku vedl soubor dr. Vratislav Vycpálek, po něm nastupuje a soubor vede do roku 1959 pan Groh.

1957 se soubor zúčastňuje slavností písní a tanců "U nás na Náchodsku". V těchto letech taneční složku souboru vede Jindřich Rychtera, muziku obstarávala jen harmonika a klarinet. Až učitel Josef Stejskal soustředil devět muzikantů - amatérů a ti v zimním období nacvičovali lidovou hudbu především dětskému souboru.

1959 Od tohoto roku začínají zápisy v souborové kronice a nastává zvrat: Muzikanti už byli, i když věk 60 let nebyl výjimkou, a vedení souboru a hraní na basu se ujal až do roku 1963 učitel v Horní Nové Vsi Josef Stejskal. Předtím prošel krátkou praxí v brněnském vojenském souboru Jánošík a hrál i ve stejnojmenném filmu. To vysvětluje fakt, že na repertoáru budoucího Hořeňáku byly Karičky, Zbojnický tanec i valašský Cigánský.. Soubor vystupoval v prvních svých krojích, které měly ráz všeobecného kroje českého a jež navrhla paní Matoušková z Hradce Králové. Stejskalova muzikantská záliba se projevila v souboru, a tak ještě v tom roce jeho členové souboru vystoupili pro děti na vánoční besídce a na okresním kole soutěže tvořivosti mládeže (tehdy se říkalo STM) v Hradci Králové. Velkým pomocníkem Vratislava Vycpálka a Josefa Stejskala byl Antonín Ódl. Právě on pomáhal rozvíjet taneční i hudební činnost (muzika byla jen harmonika a klarinet) a soubor se od roku 1957 zúčastňoval folklorních slavností U nás na Náchodsku.

1961 se dávají různé návrhy na jméno souboru - Hulán, Obkročák, Rejdovák, ale konečné rozhodnutí nepadlo.

1963 Po odchodu Josefa Stejskala se vedení souboru ujímají Antonín Jarušek a Stanislav Brůna, hudbu vede L. Švitorka a taneční složku Jindřich Rychtera. Spolupráce s profesory Pavlem Krejčím a Františkem Bonušem pak přinesla zásadní změnu - orientací výlučně na český folklor, především na tance, písně i lidová vyprávění z Podkrkonoší, regionu Hořicka a Novopacka. Právě oni dali výběrem a zpracováním souboru „vizáž", naprosto nezaměnitelnou s jinými soubory, které už v té době pracovaly v severovýchodních Čechách. V repertoáru zakotvily tance z Podkrkonoší, ale i tance obrození a folklor městské periferie. Soubor se stylově vyhraňoval a svou tvář utvrzoval v podvědomí veřejnosti působivými programovými bloky, jako byly např. Okolo Javoří, Rok pod horami, Chléb a písně, Chození po májích. Program se vyznačoval rázovitým humorem, byť trochu silácky drsným, a i taneční technika se stylizovala do tvrdší podoby. Na doporučení Františka Bonuše a Pavla Krejčího soubor odjíždí na festival U nás na Náchodsku, a tak se v tom roce dostává znovu tam, kde již účinkoval ve svém začátku. Ale na tento festival - říkalo se mu Rýzmburk - se již nedalo jet bez jména. Přemýšlelo se, až se přišlo na jméno Hořeňák. Ze souboru se postupně stává pevně stmelený kolektiv, kde jeden chápe druhého a překážkou není ani rozdílný věk jeho členů, někdy i několik desítek roků. Za dlouhá léta svého působení, a to jak uměleckého, tak i kulturního, si vytvořil osobitý hudební, taneční i slovesný repertoár, který ve svých hlavních rysech vychází z romantických historických vrstev folkloru v Podkrkonoší. Ten dále doplňuje z jiných podhorských krajů Čech, především Podorlicka a z Českomoravské vysočiny. Hořeňák se dostává do povědomí diváků i organizátorů, vystupuje doma i v celém okolí na nejrůznějších slavnostech, jako byly letní mírové slavnosti, ale i třeba požárnické, stejně tak na dožínkách, oslavách Prvního máje i Mezinárodního dne žen (MDŽ), národních i mezinárodních družstevních dnech, na výstavách (např. 50 let SSSR), oslavách výročí Února, Dnech tisku, rozhlasu a televize (a stejně tak i na Slavnostech Rudého práva), oslavách Velké říjnové socialistické revoluce a Měsíce československo-sovětského přátelství, u příležitosti výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, na Dnech družby (včetně vystoupení pro sovětské vojáky v Jičíně), Dnech kultury u nás i v cizině, na konferencích brigád socialistické práce či oslavách Slovenského národního povstání. Stejně tak tomu bylo i na večerech družby, nejrůznějších konferencích (např. Jednoty), předáváních rudých praporů, ale i na sjezdu baráčníků, nadílkách Dědy Mráze, soutěžích tvořivosti mládeže (STM) i přehlídkách lidové umělecké tvořivosti (LUT), na schůzích Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP) i jednotných zemědělských družstev (JZD), na nejrůznějších výstavách (např. ovoce a zeleniny, ale i na celostátní výstavě AGRA v Nitře), na dětských dnech, na plesech i šibřinkách. Soubor vystupoval pro jiskry a pionýry, v kulturních klubech JZD, na setkáních s FDJ (organizací Svobodné německé mládeže), na sportovních hrách i na Dnu nevidomých. Soubor se účastnil brigád na sběru železného šrotu, vítání občánků do života, soutěží národopisných skupin, konferencí brigád socialistické práce (BSP), výchovných koncertů a také na oslavách 100. výročí narození Josefa Kožíška (známého pedagoga a „znatele dětské duše"), na slavnostních otevřeních škol, filmových festivalech pracujících, na festivalech a nejrůznějších soutěžích.

1964 K 15. výročí vzniku souboru se dává do tisku nový propagační materiál i nové plakáty a Hořeňák natáčí poprvé pro televizi. Podle návrhu PhDr. Jiřiny Langhammerové z Národopisného muzea v Praze se dávají šít nové, vyšívané kroje. Dalo moc práce, než se vše sehnalo tak, jak mělo být. Hořeňák má za sebou již několik zájezdů do zahraničí a znovu se zakládá dětský soubor, který dostává název Hořeňáček. S dětmi je velmi dobrá práce, mají nové kroje a vystupují už i samostatně, ale musí jim stále hrát muzika od velkého souboru, což je velmi náročné. Kroniky podávají svědectví o letité sousedské spolupráci s folklorními slavnostmi „U nás na Náchodsku", o úspěších i prohrách na domácích scénách, o zájmu pořadatelů zahraničních festivalů a setkáních, o přátelství se souborem z Altenburgu v bývalé NDR. Ale taky o potížích s místními orgány, aby soubor mohl vůbec vyjet za těmito přáteli. Prý pro nedostatečnou kulturní úroveň. 1966 se ujímá vedení souboru Jaroslav Čístecký, primášem a vedoucím hudby je již delší dobu F. Fól. Poprvé se jede do Strážnice a popáté na festival U nás na Náchodsku.

1967 se do čela souboru staví Eva Jarušková a Hořeňák odjíždí na festival českých souborů do Prahy.

1971 Od toho roku stojí v čele souboru manželé Jana Rychterová (vede pečlivě i souborovou kroniku) a Jindřich Rychtera; ten se stává zároveň organizačním vedoucím, který je již v souboru naprosto nezbytný. Stále se zkouší v tělocvičně, kde není topení ani nejzákladnější hygienické zařízení. Jsou potřeba kroje, boty a není zřizovatel. V tradici pokračují oba jejich synové Martin Rychtera (tanečník) a Milan Rychtera (choreograf).

1972 Přes všechny nesnáze je dost vystoupení, soubor má 14. října 1972 pětisté vystoupení od svého vzniku.

1974 Hořeňák nadále se selskou tvrdohlavostí bojuje, navíc od toho roku je organizátorem mezinárodních folklórních slavností písní a tanců "Pod Zvičinou" a Bažantnice se stává místem každoročního setkávání souborů nejen z východočeského kraje. Zajímá se o něj hradecký i pražský rozhlas. K 25. výročí vzniku souboru se dává tisknout nový propagační materiál a plakáty, natáčí se také poprvé pro televizi. Na návrh Národopisného ústavu v Praze se dávají šít nové kroje. V tom čase má soubor za sebou již několik zahraničních zájezdů a znovu se zakládá dětský soubor, který dostává název Hořeňáček. (Ten nyní vede Ing. Zdeňka Rychterová.)

1975 začal Hořeňák spolupráci s Československým rozhlasem, který si vybral z repertoáru Hořeňáku osm skladeb, což byl velmi pěkný úspěch. Soubor připravoval už druhé slavnosti písní a tanců Pod Zvičinou, zúčastnil se folklorních festivalů na Dětvě a v Českých Budějovicích. Připravoval nový program „Chléb a písně" - měl velký ohlas. Jezdil vystupovat do Prahy na Staroměstské náměstí, ale i do Strážnice, Budějovic a jinam.

1976 se Hořeňák dostal do Národní přehlídky folklorních souborů v Třinci, jíž se účastnilo 15 nejlepších souborů Čech a Moravy, a Hořeňák tu vybojoval hlavní cenu festivalu.

1977 Na celostátní přehlídce folklorních souborů v Košicích dostal festivalovou cenu za úspěšný programový blok Chléb a písně. Velmi dobrá práce je s dětmi, mají nové kroje a vystupují už i samostatně, ale musí jim hrát muzika velkého souboru, což je velmi náročné.

Vedoucí dětského souboru Ing. Zdeňka Rychterová

1978 Toho roku 1. května dostává soubor státní vyznamenání „Za vynikající práci" a následuje pak vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu".

1979 se dětský soubor Hořeňáček dostává až do krajské přehlídky v Chrudimi a Hořeňák připravuje nový program. Soubor má nové kroje, tentokrát pracovní, a zase hodně a hodně vystoupení. K dětskému souboru přibývá další dětský kolektiv - Hořeníček, který vedou bývalé členky souboru H. Smotlachová a J. Suchardová. Po odchodu F. Fóla se primáškou muziky stává E. Suchá. Provádí se celková rekonstrukce sokolovny, malého tanečního sálu, zasedací místnosti, kuchyně a ubytování pro 45 osob.

1985 Vedení dětského souboru Hořeňáček se ujímá Milan Rychtera a děti se dostávají v tomto roce až do Národní přehlídky dětských folklorních souborů v Kyjově. Hořeňáček má také svůj první zahraniční zájezd a šijí se mu nové kroje, které znovu navrhuje dr. Jiřina Langhammerová z Národopisného muzea v Praze. Hořeňáček dostává pozvání k účinkování na festivalu "U nás na Náchodsku", účinkuje ve Strážnici v pořadu Přišlo jaro do vsi a Otevírejte se, strážnické brány. Účastní se II. setkání dětských souborů v Šumperku. Nehraje jim už muzika velká - E. Suchá dává v lidové škole umění dohromady muziku dětskou. Ta natáčí pro Čs. rozhlas v Hradci Králové. Zde pomáhá obětavě cvičit zpěv K. Zakl. Své vedení mění i soubor Hořeníček - nejmenších dětí se ujímají L. Zívrová a J. Vrbová a účastní se s nimi samostatných vystoupení i okresních přehlídek. Organizuje se dětský festival a vedení hudby se ujímá Jaroslav Rychtera ml., primáškou zůstává E. Suchá.

1989 Po tomto roce ubývá vystoupení v Čechách, a tak soubor zkouší pořádat i diskotéky, ale po několika akcích od toho upouští. Přesto ho čekají folklorní festivaly Strážnice, Veselý Kopec a jiné. Dávají se znovu dělat pohledy a nový propagační materiál. Hořeňák začíná také vystupovat v Peci pod Sněžkou pro hotel Horizont; vystoupení je každou sobotu a trvá do dnešních dnů.

1990 se konají 3. dětské slavnosti, které v příštích letech zanikají pro nedostatek financí a slučují se s festivalem folklórních souborů "Pod Zvičinou". V dalších letech se děti dostávají až na zemskou přehlídku českých dětských souborů do Poděbrad, "U nás na Náchodsku" a jinam.

1994 Se souborem choreograficky spolupracují manželé Eva a Radek Rejškovi, bývalí vedoucí pražského Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka. (Přišli do něj v roce 1949 a prožili v něm čtyřiačtyřicet let - Eva jako choreografka a Radek učil techniku, vytrvalost, pohybovou koordinaci.) Mění se i vedení hudby, primáškou se stává Ivana Zukalová, ale největší změna se týkala Hořeňáku. Soubor nemohl nikdo dotovat, a tak se stal samostatným subjektem Sdružení členů a přátel souboru Hořeňák. Na počet vystoupení si nemohl naříkat, hotel Horizont mu dal dělat nové plakáty a firma Hoška Tour nové pohledy.

1995 má opět premiéru soubor pro děti od 3 do 6 let Hořeníček, jehož vedení se ujímá Ing. Zdeňka Rychterová. Sdružení členů a přátel souboru Hořeňák pořádá poprvé v sokolovně vesnický bál; ten se pak opakuje každý rok. Dětský soubor Hořeníček se spojuje s Hořeňáčkem a jeho vedoucími jsou Zdeňka a Milan Rychterovi. Hořeňáček vyjíždí každý rok na festivaly nejen po Ćechách a Moravě, ale i do zahraničí. Hořeňák dostává ocenění Jivínský Štefan za pozoruhodný kulturní počin a za dlouholetou kulturní činnost. Jezdí vystupovat do Prahy, Ústí nad Labem, Turnova, na Dlaskův statek, do hotelů v Krkonoších, ale i jinam. Vzniká nový propagační materiál, několik pohledů souboru, i pohled ke slavnostem Pod Zvičinou.

2000 Do slavností Pod Zvičinou zařazuje Hořeňák nový program, a to Polka Rallye, závod na 200 m točené polky ve třech kategoriích - krojované, nekrojované a děti. Malý detail: V polovině trati, tedy po 100 metrech, musí taneční pár vypít dva půllitry piva, v dětské kategorii 0,3 litru vody. Samozřejmě vše na čas.

2001 - 2008 změna ve vedení hudby - primáškou se stává Veronika Festová, nyní Klímová, a vedoucím hudby je Tomáš Klíma. V těchto letech se hlásí do souboru noví hudebníci Zdena a Miloslav Zlatníkovi.

2009 40členný Hořeňák včetně 12členné muziky organizoval 35 ročníků mezinárodních slavnosti písní a tanců "Pod Zvičinou", účastnil se mnoha přehlídek (např. 19krát byl na festivalu "U nás na Náchodsku") a natočil svůj vlastní film. Nejde dost dobře obsáhnout všechna vystoupení, která soubor měl, ani nejdou uvést všechny diplomy a čestná uznání. Leckdy něco zaskřípalo, ale přes veškeré úsilí členů se zase vše dalo do pořádku. V sedmi souborových kronikách jsou záznamy o 2663 vystoupeních do konce roku 2008, do zahraničí vycestoval Hořeňák 70krát. Hořeňák kromě toho, že je držitelem státních vyznamenání "Za vynikající práci" a „Za zásluhy o výstavbu", má však také diplom České mírové rady, cenu České hudební společnosti, Čestné uznání za reprezentaci na XIII. ročníku světového festivalu v Kanadě od C.I.O.E.F.F. a I.O.F. Hořeňák se podílel na vydání tří knih - „Hudci, milí hudci", „České lidové kroje" (1995) a „Turistické perly" (2000).

Zájezdy do zahraničí

festival folklorních souborů ve Skopje, Jugoslávie
folklorní festival v Acgui Ferm, Itálie
Hornické slavnosti v Munsdorfu, NDR
Hornické slavnosti v Roneburgu, NDR
Dny východočeské kultury Vratislav, Polsko
folklorní festival v Altenburgu u příležitosti výročí NDR
folklorní slavnosti Huittinen, Finsko
folklorní slavnosti Valbřich, Polsko
folklorní slavnosti Hammel, Dánsko
folklorní slavnosti Linköping, Švédsko
folklorní slavnosti Fehrbellin, NDR
folklorní festival Folkestown, Anglie
Dny kultury Černigov, SSSR
folklorní festival Bern, Švýcarsko
folklorní festival Tempo, Sardinie
XV. mezinárodní soutěžní festival folkloru horských zemí v Zakopaném, Polsko
folklorní festival Liegelhein, NDR
folklorní festival Sait Krusen, Francie
folklorní festival Techa, Španělsko
folklorní slavnosti Kranj, Jugoslávie
folklorní festival Liegelhein, NDR
folklorní slavnosti Bautzen, NDR
folklorní festival Liegelhein, NDR
folklorní festival Soskopsu, Turecko
folklorní festival Niš, Jugoslávie
folklorní festival Ankara, Turecko
folklorní festival Rosslau, NDR
folklorní festival Herze, Holandsko
folklorní festival Windischluba, SRN
folklorní festival Gozientep, Turecko
folklorní festival Mont de Nursal, Francie
folklorní festival Kodaň, Dánsko
folklorní festival Neufrafen, Rakousko
mezinárodní folklórní festivaly ve městech Drummondville a Chicoutimmi, provincie Québec, Kanada
folklorní festival Woltenburg, Německo
folklorní festival Bern, Švýcarsko
folklorní festival Beltinci, Slovinsko
folklorní festival Heeze, Holandsko
folklorní festival Nowa Ruda, Polsko
folklorní festival Koper, Slovinsko
dva mezinárodní folklorní festivaly v USA - Rexburg ve státě Idaho a Salt Lake City, hlavní město státu Utah
folklorní festival Bolesławiec, Polsko
folklorní festival Minsk, Bělorusko
folklorní festival Kranj, Slovinsko
Durynský taneční festival, Altenburg, Německo
folklorní festival Bolesławiec, Polsko
dva mezinárodní folklorní festivaly v Brazílii, město Praia Grande (největší MFF v Brazílii) a Sao Bernardo do Campo
folklorní festival Cernoche de Bonjardin, Portugalsko
folklorní festival Bolesławiec, Polsko
folklorní festival Lubliniec, Polsko
folklorní festival Volos, Řecko
folklorní festival Einheim, Německo
folklorní festival Galiante, Itálie
folklorní festival Řecko
dva folklorní festivaly Bulharsko
folklorní festival Algorne, Portugalsko

Úspěchy souboru

Účinkování v televizi - pořad Zastavení v Lázních Bělohradě, Má vlast, Mladé oči, Můj domov, Zrození dneška, Od Benecka cesta, Chtěla bych písničky lidem, Hudební aréna, Pod Zvičinou, Karel Jaromír Erben, film Východočeský kraj, Tkalcovské rytmy, Kolik faldů na suknici. Natáčení rozhlasového pořadu Cesty za folklorem; pro Československý a později Český rozhlas Hradec Králové připravil Hořeňák 25 nahrávek. Vydání videokazety Tance a písně severovýchodních Čech, prvních 500 CD Hořeňáku a dvou knih. II. cena na výstavě kronik Východočeského kraje v Hradci Králové. Na XV. mezinárodním soutěžním festivalu folkloru horských zemí v Zakopaném v Polsku za blok "Rok pod horami" získává Stříbrnou valašku, když zlatá nebyla udělena, a stal se vítězem jedné ze čtyř kategorií a laureátem festivalu za výběr, vynikající taneční ztvárnění a příkladnou a nenásilnou inscenaci podkrkonošského folkloru. Titul laureát Strážnice, udělený poprvé v historii tohoto festivalu. Velkým úspěchem byly také mezinárodní folklórní festivaly ve městech Drummondville a Chicoutimmi, provincie Québec, Kanada; první cesta Hořeňáku do zámoří, 37členů Hořeňáku tam mělo 31 vystoupení před 165 tisíci diváky a zúčastnilo se dvou průvodů. I když Hořeňák byl mezi 21 zahraničními soubory jediný amatérský, získal si největší sympatie diváků i pořadatelů. Natáčení rozhlasového pořadu Cesty za folklorem; pro Československý a později Český rozhlas Hradec Králové připravil Hořeňák 25 nahrávek. 45. výročí vzniku soubor oslavil na přehlídce souborů severovýchodních Čech. Zde uhájil 1. místo pořadem "Okolo Javoří", účastnil se velké přehlídky krojů v Nosticově paláci v Praze, v Dolní Lomné a pod Stromem republiky v Praze. V roce 2000 tancovalo durynské tance kolem velkého rybníku Altenburg po 20 minut najednou 3472 tanečníků v lidových krajích ze Švýcarska, Německa i Česka a mezi nimi také soubor Hořeňák. Zapsáno do Guinessovy knihy rekordů. 11. dubna 2007 soubor uvítal prezidenta Václava Klause v Lázních Bělohrad.

Hořeňáček

Hořeňáček od doby svého založení dosáhl mnoha úspěchů na národních přehlídkách i dětských folklórních soutěžích. V zahraničí vystupoval 16krát a účinkoval na festivalech "U nás na Náchodsku", ve Strážnici, Šumperku, Luhačovicích, Kyjově, na zemské přehlídce v Pardubicích i jinde. Zabývá se zpracováním lidového umění, a to písněmi, tanci a dětskými hrami, na jejichž podkladě se snaží rozvíjet dětskou hudebnost, rytmické cítění a pohybovou kulturu. Ve svém repertoáru má písně a tance z Podkrkonoší i podhorských oblastí Čech. Kroje navrhlo Národopisné muzeum v Praze.

Externí odkazy

http://horenak.belohrad.net/cz/ http://www.lazne-belohrad.cz/ http://www.folklornisdruzeni.cz/