Wikipedista:Vosecdi/Neopouštěj mě (román)

Neopouštěj mě (román)

Never Let Me Go je sci-fi román britského spisovatele Kazua Ishigura z roku 2005. Byl zařazen do užšího výběru na Man Bookerovu cenu za rok 2005

Neopouštěj mě
Autor	Kazuo Ishiguro
Původní název	Never let me go

(Ishiguro tuto cenu získal již v roce 1989 za román The Remains of the Day), na Cenu Arthura C. Clarka za rok 2006 a na National Book Critics Circle Award za rok 2005. Časopis Time jej označil za nejlepší román roku 2005 a zařadil jej mezi "100 nejlepších anglicky psaných románů vydaných od roku 1923 - počátku TIME." V roce 2006 získal také cenu ALA Alex Award. Filmová adaptace v režii Marka Romaneka byla uvedena v roce 2010, japonské televizní drama se vysílalo v roce 2016.

Děj

Příběh se odehrává kolem postavy Kathy H, která vzpomíná na dobu strávenou v Hailshamu. Hailsham je instituce, která se tváří jako internátní škola, kde jsou děti pečlivě sledovány, vedeni k důležitosti umělecké tvorby a hlavně je učitelé (opatrovníci) poučují o zachování dobrého zdraví. Kathy naváže přátelství s dalšími dvěma studenty - Ruth C a Tommy D. Tommy je šikanovaný chlapec, kterého si Kathy oblibí a začne se o něj starat. Jednoho dne jim jejich opatrovnice Lucy řekne, že jsou vychováváni jako dárci orgánů a že stejně zemřou mladí. Ještě toho dne je Lucy odvolána a studenti jsou nuceni přijmout svůj osud. Jediná možnost, jak se vyvázat z dárcovství, je být ve vztahu, ve kterém je opravdová láska.

Kathy, Tommy a Ruth se v šestnácti letech stěhují do Chaloupek a poprvé mohou zkoumat okolní svět. Ruth s Tommym jsou spolu a Kathy má v průběhu času několik sexuálních vztahů s muži. Díky novým spolubydlícím zjistí, že jsou pouze klony a vydají se hledat možnou "původní" Ruth, což se nakonec ukáže jako slepá ulička, protože hledali na vyšších místech a přitom všichni musí být naklonováni z nižších společenských vrstev. Během této cesty jede Kathy s Tommym do Hailshamu pro kazetu, kterou tam ztratila. Cestou se prohlubují jejich city, co mají jeden k druhému. Když se vrací zpět, Ruth o svém výletě nic neřeknou, ale když se o nich dozví, tak se mezi ně pokusí vrazit klín. Řekne Kathy, že i kdyby se rozešli, tak by ji Tommy nikdy nechtěl kvůli její sexuální minulosti. Kathy o několik týdnů později požádá o místo opatrovnice a opouští Ruth s Tommym na deset let.

První odběr Ruth se nepodaří a její zdravotní stav se zhoršuje. Kathy se stává její opatrovnicí a obě ví, že další odběr bude její poslední. Ruth se omlouvá Kathy za to, že ji a Tommyho držela od sebe a prosí je, aby zažádali o odklad a byli spolu. Ruth projde dalším odběrem a zemře. Kathy s Tommym jedou za Madame, která vše řídí, a žádají o odklad. Zjistí zde však, že odklady neexistují a že Hailsham se ke klonům choval mnohem lépe a dával jim větší vzdělání než ostatní ústavy, a proto jej zavřeli. Tommy se pohádá s Kathy ohledně její práci opatrovnice, která se tím vzdá pečování o něj, ale stále ho navštěvuje. Román končí Tommyho smrtí a Kathy zůstává rozjímat o všem, co si pamatuje, a o všem, co ztratila.

Postavy

Kathy - Kathy je hlavní postava příběhu. Byla vychovávána jako budoucí dárkyně orgánů a s postupem času zjištuje, že je jen klon. Ze začátku je milá, radostná, bezstarostná a ráda se stará o své přátele. Snaží se bojovat za to, co vidí jako správné.

Tommy - Mužský dárce a Kathyin kamarád z dětství, nekreativní a v mládí terčem triků ostatních dětí. Jak Tommy dospívá, stává se z něj mladý muž, který je celkově klidný a přemýšlivý, ale zachovává si svého starého trochu smutného ducha. Nejdříve přítelem Ruth, po její smrti se dává dohromady s Kathy.

Ruth - Ruth je Kathyina přítelkyně z dětství, dárkyně a často panovačná postava z hlavní trojice. Na začátku románu je to sebevědomá extrovertka se silnými názory, která se snaží být středem společenského dění. Její naděje do budoucna jsou zničeny, když si uvědomí, že se narodila, aby se stala dárkyní. Ruth prochází proměnou a stává se uvědomělejší osobou, která přemýšlí více do hloubky. Stává se z ní dospělá osoba, která je hluboce nešťastná a lituje.

Původní verze

Původně měl román rozebírat téma jaderné bomby, až pak začal Ishigura přemýšlet nad tím, jak by asi vypadalo 20. století, kdyby se neuvěřitelný vývoj, který se odehrál v jaderné fyzice a vyvrcholil vytvořením atomu a vodíkové bomby, odehrál místo toho v oblasti biologie, konkrétně v klonování.

Ishiguro uvedl, že román začal psát v devadesátých letech, aniž by měl jasnou představu o svých záměrech. V roce 2001 se při poslechu rozhlasového vysílání o biotechnologiích náhle rozhodl, že svůj nový román zaměří na smutek lidského stavu. Navrhl také zabývat se některými z nejstarších otázek v literatuře: Co znamená být člověkem? Co je to duše? Jaký je účel, pro který jsme byli stvořeni, a měli bychom se ho snažit naplnit?

Poselství

Knihu Neopouštěj mě si lze snadno představit jako román s výrazným postkoloniálním poselstvím. Existuje však důvod, proč tam toto poselství není. Postkolonialismus vyžaduje, aby se spisovatel ztotožnil s nezápadním světem. Pro spisovatele, jako je Ishiguro, který se nemůže zcela ztotožnit ani se Západem, ani s nezápadem, ale visí někde mezi tím, je postkoloniální myšlení jako politický nástroj možná nedostatečné. Ishiguro stojí stranou otevřeně rezistentního postoje postkolonialismu, protože jeho dílo je zakořeněno ve dvojím popření angličtiny a japonštiny jako mateřského jazyka. Možná by se mohlo doufat, že se jednou postkolonialismus poučí z nekompromisní důkladnosti Ishigurova dvojího popření. Pokud k tomu někdy dojde, možná uvidí lidé v jiném světle latentní sílu jeho přístupu v tomto románu, který nám ukazuje slabé a utlačované, kteří nemají nic a nikoho, na koho by se mohli spolehnout, kromě sebe samých, a přesto vzdorují.

Film

Film Never Let Me Go, natočený podle scénáře Alexe Garlanda a uvedený v září 2010, nabízí divákům jen velmi málo obvyklého. Jde o silné, strhující sci-fi dílo, které se obejde bez obvyklých žánrových přívlastků. Film se odehrává mezi britskými městy a poli, začíná v sedmdesátých letech a přenáší diváka do let devadesátých. Postavy se zdají být dostatečně známé: studenti internátní školy a jejich učitelé, známí jako "opatrovníci", a několik lékařů, servírek a dalších pomocných osob, které se objevují jen zřídka a krátce. Bez úvodních titulků by si člověk snadno nevšiml, že jde o naprosto nerealistický film zasazený do hypotetického paralelního světa, kde mladé ženy a muži, jejichž osudy sleduje, jsou ve skutečnosti klony vytvořené (vypěstované) pro své orgány. Ale ty názvy tu jsou a jejich přítomnost připomíná, že Ishigurův román, přestože postrádá takové vnější znaky, je přesto jako film: kompaktní zahrada pečlivě upravená tak, aby zahrnovala scenérii za svými zdmi.