Use case

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V softwarovém a systémovém inženýrství use case, česky případ užití, je seznam kroků, který obvykle definuje interakci mezi tzv. rolí (v UML označována jako "actor") a systémem. Za rolí může být člověk nebo externí systém.

V systémovém inženýrství jsou případy užití postaveny na vyšší úroveň než je tomu v softwarovém inženýrství. Podrobné požadavky pak mohou být zachyceny v SysML nebo jako smluvní prohlášení.

Struktura use case[editovat | editovat zdroj]

Martin Fowler[editovat | editovat zdroj]

Martin Fowler zastává názor,[zdroj?] že neexistuje žádný standardní způsob psaní případů užití - různé formáty dobře fungují v různých případech.

  • Název: cíl use case
  • Hlavní scénář: číslovaný list kroků; krokem je myšleno prosté konstatování vzájemného působení mezi aktorem a systémem
  • Rozšíření: číslovaný list jednotlivých rozšíření

Alistair Cockburn[editovat | editovat zdroj]

Alistair Cockburn popisuje[zdroj?] podrobnější strukturu případu užití. Avšak připouští i zjednodušení, je-li zapotřebí méně detailů.

"Kompletní" šablona případu užití obsahuje následující pole:

  • Název
  • Cíl (v kontextu)
  • Rozsah
  • Stupeň (úroveň)
  • Zúčastněné strany a zájmy
  • Minimální záruky
  • Úspěšné záruky
  • Spouštěč
  • Hlavní scénář
  • Rozšíření
  • Technologie a seznam dat
  • Související informace