Třída Östergötland
| Třída Östergötland | |
|---|---|
 Gästrikland (J22) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Švédské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Halland |
| Technické údaje po dokončení | |
| Výtlak | 2150 t (standardní) 2600 t (plný) |
| Délka | 112 m (max.) |
| Šířka | 11,2 m |
| Ponor | 3,7 m |
| Pohon | 2× kotel, 2× turbína 2× lodní šroub 47 000 hp |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Dosah | 2200 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 244 |
| Výzbroj | 4× 120mm kanón (2×2) 7× 40mm kanón Bofors (4×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 1× 305mm vrhač Squid (1×3) |
| Technické údaje po dokončení | |
| Výzbroj | 4× 120mm kanón (2×2) 4× 40mm kanón Bofors (4×1) 4× Rb-07 (1×4) 6× 533mm torpédomet (1×6) 1× 305mm vrhač Squid (1×3) |
Třída Östergötland byla poslední postavená třída torpédoborců švédského námořnictva.[1] Plavidla byla stavěna jako doprovod švédských lehkých křižníků. Třída se skládala ze čtyř jednotek zařazených do služby v letech 1958–1959. Vyřazeny byly roku 1982.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Stavba čtveřice torpédoborců této třídy byla schválena v roce 1953. Dva postavila loděnice Götaverken v Goteborgu a dva loděnice Eriksberg v Goteborgu. Kýly všech plavidel byly založeny v roce 1955 a námořnictvo je postupně přebíralo v letech 1958-1959.[2]
Jednotky třídy Östergötland:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Östergötland (J20) | Götaverken | 1955 | 8. května 1956 | 3. března 1958 | Vyřazen 1982. |
| Södermanland (J21) | Eriksberg | 1955 | 28. května 1956 | 27. července 1958 | Vyřazen 1982. |
| Gästrikland (J22) | Götaverken | 1955 | 6. června 1956 | 14. ledna 1959 | Vyřazen 1982. |
| Hälsingland (J23) | Eriksberg | 1955 | 14. ledna 1957 | 17. června 1959 | Vyřazen 1982. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Třída Östergötland konstrukčně navazovala na třídu Öland, například se shodovala použitým trupem (ovšem při větším ponoru a výtlaku). Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily čtyři 120mm kanóny v dvoudělových věžích a sedm 40mm protiletadlových kanónů Bofors (poslední dvě jednotky jich nesly pět). Hlavní ofenzivní zbraní byly dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužil jeden 305mm salvový vrhač hlubinných pum Squid. Neseno mohlo být rovněž až 60 min. Pohonný systém tvořily dva kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny De Laval o výkonu 47 000 hp, pohánějí dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah byl 2200 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]
V letech 1962–1971 proběhla modernizace všech torpédoborců. Modernizována byla jejich elektronika i výzbroj. Počet 40mm kanónů se snížil na čtyři, místo dvou trojhlavňových torpédometů byl instalován jeden šestihlavňový a naopak přibyl jeden čtyřnásobný protiletadlový raketový komplet Rb-07 (britský systém Seacat).[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 180.
- ↑ ÖSTERGÖTLAND destroyers (1958-1959) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Östergötland na Wikimedia Commons
