Třída Sjölejonet
| Třída Sjölejonet | |
|---|---|
 Sjöborren (Sbo) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Švédské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 9 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Delfinen |
| Nástupce | třída U1 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 580 t (na hladině) 760 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 64,2 m |
| Šířka | 6,4 m |
| Ponor | 3,4 m |
| Pohon | 2× diesel, 2× elektromotor 2× lodní šroub 2100 + 1000 hp |
| Rychlost | 16,2 uzlu (na hladině) 10 uzlu (pod hladinou) |
| Posádka | 38 |
| Výzbroj | 2× 40mm kanón (2×1) 6× 533mm torpédomet 10 torpéd |
Třída Sjölejonet byla třída ponorek švédského námořnictva. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy.[2] Ve službě byly v letech 1938–1964.[1] V 50. letech ponorky prošly modernizací. Všechny byly vyřazeny.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Byly to první ponorky vyvinuté přímo švédskými loděnicemi (předcházející třídy byly stavěny s německou pomocí).[1] Švédská loděnice Kockums v Malmö postavila v letech 1935–1942 celkem devět jednotek této třídy.[1]
Jednotky třídy Sjölejonet:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Sjölejonet (Sle) | 1935 | červenec 1936 | září 1938 | Vyřazena 1959. |
| Sjöbjörnen (Sbj) | 1936 | leden 1937 | březen 1939 | Vyřazena 1964. |
| Sjöhunden (Shu) | 1937 | listopad 1938 | prosinec 1939 | Vyřazena 1960. |
| Svärdfisken (Sf) | 1939 | květen 1940 | duben 1941 | Dne 18. ledna 1942 poškozena kolizí s bitevní lodí Sverige, opravena 1949, vyřazena 1959. |
| Tumlaren (Tu) | 1940 | září 1940 | červenec 1941 | Vyřazena 1964. |
| Dykaren (Dy) | 1940 | prosinec 1940 | říjen 1941 | Vyřazena 1959. |
| Sjöhästen (Shä) | 1940 | říjen 1940 | červenec 1941 | Vyřazena 1963. |
| Sjöormen (Sor) | 1940 | duben 1941 | prosinec 1941 | Vyřazena 1964. |
| Sjöborren (Sbo) | 1941 | červen 1941 | květen 1942 | Dne 4. září 1942 se po kolizi potopila, byla vyzvednuta a opravena. Vyřazena 1959. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Ponorky byly vyzbrojeny dvěma 40mm kanóny, třemi příďovými a jedním záďovým 533mm torpédometem a dvojhlavňovým otočným 533mm torpédometem, který umožňoval střelbu do boku. Neseno bylo celkem 10 torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely MAN o výkonu 2100 hp a dva elektromotory o výkonu 1000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,2 uzlu na hladině a 10 uzlů pod hladinou.[1]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]V 50. letech byla třída modernizována. Odstraněny byly kanóny a dvojitý otočný torpédomet. Velitelská věž měla upravený tvar a ponorky byly vybaveny schnorchelem.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f SJÖLEJONET submarines (1938-1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 203.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 182.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Sjölejonet na Wikimedia Commons
