Lineární přenos energie: Porovnání verzí
m robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
Koncept LET byl zaveden v padesátých letech [[20. století]]. |
Koncept LET byl zaveden v padesátých letech [[20. století]]. |
||
== Literatura == |
|||
== Externí odkazy a literatura == |
|||
* ICRU report 36, 1983 |
* ICRU report 36, 1983 |
||
* Principy a praxe radiační ochrany, editor [[Vladislav Klener]]. Azin CZ, Praha, 2000 |
* Principy a praxe radiační ochrany, editor [[Vladislav Klener]]. Azin CZ, Praha, 2000 |
||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
Aktuální verze z 11. 8. 2021, 22:52
Lineární přenos energie (LET) je fyzikální veličina popisující hustotu předávání energie prostředí ionizujícím zářením. Používá se pro popis vlastností ionizujícího záření v dozimetrii.
LET je definován pouze pro nabité částice a to jako poměr:
přitom tu je vzdálenost, kterou částice prošla, a energie, kterou po této dráze předala prostředí pomocí nepružných srážek doprovázených přenosem energie nižším jak .
LET představuje přechodovou veličinu mezi dozimetrií a mikrodozimetrií. Zároveň je to nestochastická veličina jako třeba dávka, na druhé straně ale díky omezení předávané energie zohledňuje lokální depozici energie - čím nižší je , tím blíže k místu primární interakce je energie nakonec deponována.
Při je LET číselně roven brzdné schopnosti nabité částice pro nepružné srážky.
Koncept LET byl zaveden v padesátých letech 20. století.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ICRU report 36, 1983
- Principy a praxe radiační ochrany, editor Vladislav Klener. Azin CZ, Praha, 2000