Legát

Legát, vycházející z latinského slova legatus, jež v doslovném překladu znamená pověřený,^[1] byl titul označující v antickém Římě zplnomocněnce, který byl delegován od nějaké vyšší autority. Podle toho se rozlišovali legáti senátorští a císařští.^[2]

Legáti senátorští

Šlo vždy o senátory, kteří byli vybíráni především jako diplomatičtí vyslanci k zahraničním státům. Mohlo také jít o deset rádců vítězného vojevůdce (decem legati), kteří mu měli pomoci organizovat dobyté území, nebo o rádce a zástupce místodržitelů v provinciích.^[2]

Legáti císařští

Byli to přímo místodržitelé provincií (legati Augusti pro praetore) či soudci, praetoři do provincií vyslaní (legati iuridici). V římském vojsku se tak pak nazývali stálí a zkušení velitelé legií (legati Augusti legionis), které místo nezkušených vojenských tribunů zavedl Gaius Iulius Caesar.^[2]

Reference

↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 341.
↑ ^a ^b ^c PRAŽÁK, Josef Miroslav. Ottův slovník naučný. Svazek 15. Praha: J. Otto, 1900. Heslo Legát, s. 788.

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Legát v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

[1] KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 341.

[Otto-2] PRAŽÁK, Josef Miroslav. Ottův slovník naučný. Svazek 15. Praha: J. Otto, 1900. Heslo Legát, s. 788.

[1]

[2]