Emise akcií

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Emise cenných papírů)
Skočit na: Navigace, Hledání

Emise akcií je jednou z možností podniku, jak získat finanční prostředky pro svou činnost. Subjekty, které nakupují emitované akcie, se stávají akcionáři firmy, a tudíž i jejími spoluvlastníky. Společnost může získat kapitál emisí nových akcií nebo vydáním dodatečného množství akcií, pokud jsou již akcie firmy na burze obchodovány. V druhém případě platí, že nově emitované akcie musí být nabídnuty přednostně stávajícím akcionářům.

Emise akcií je upravena v obchodním zákoníku a zákoně o cenných papírech.

Rozdělení emisí[editovat | editovat zdroj]

Vlastní a cizí emise[editovat | editovat zdroj]

Emise akcií se dělí na vlastní emise a cizí emise, a to podle toho, jaké subjekty jsou do procesu emise zapojeny.

  • Při vlastní emisi si emitent celý proces zabezpečuje sám. V tomto případě se jedná především o velké podniky, které mají dostatek prostředků k zajištění emise.
  • Cizí emise probíhá přes zprostředkovatele – finanční instituci (především investiční banku).

Soukromé a veřejné emise[editovat | editovat zdroj]

Dále se dají rozlišovat soukromé emise a emise veřejné.

  • Soukromou emisi využívají hlavně malé nebo začínající firmy, jelikož je méně nákladná. Daná společnost kontaktuje několik investorů a nabídne jim svou emisi.
  • Při veřejné emisi jsou akcie nabídnuty široké veřejnosti – jsou obchodovány na burzách. Emitent je zde povinen vyhotovit prospekt. Náležitosti prospektu jsou stanoveny vyhláškou. Po jeho vytvoření musí být schválen Českou národní bankou. Na prospekt emitent uvádí podrobné informace o emisi a emitující společnosti. Pokud akcie nejsou nabízeny na veřejném trhu, vytvoří emitent pouze tzv. užší prospekt, který je již méně obsáhlý. Veřejná emise bývá dražší než soukromá, a proto ji využívají hlavně velké firmy.

Ručitelské, komisionářské a prodejní emise[editovat | editovat zdroj]

Emisi dále dělíme dle způsobů, jakým zprostředkovatel emisi zabezpečuje – tedy čím jménem jsou akcie emitovány a kdo nese riziko za provedení emise.

Ručitelská emise[editovat | editovat zdroj]

Emitující firma prodá emisi bance (zprostředkovateli emise). Dále je již problémem banky, zda se jí povede emisi prodat investorům. Provádí ji tedy vlastním jménem, na vlastní účet a riziko. Ziskem banky je tzv. spread (rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou). Pro banku je tento druh emise nejvíce rizikový. Proto jsou obvykle akcie podhodnocené, aby je banka mohla investorům snáze prodat. Následně cena těchto akcií na trhu rychle vzrůstá – jedná se o tzv. efekt emise nových akcií.

Rozlišujeme typy ručitelských závazků:

Pevný závazek[editovat | editovat zdroj]

Zde emisní zprostředkovatel odkoupí celou emisi za předem dohodnutou cenu a snaží se ji umístit na trh. Výnosem zprostředkovatele je rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou emise. Emitent dostává od zprostředkovatele smluvenou částku, a to bez ohledu na to, jak úspěšně bude emise na trh umístěna.

Náhradní ručení[editovat | editovat zdroj]

Emisní zprostředkovatel odkoupí jen část emise, kterou se nepodařilo na trh umístit.

Komisionářská emise[editovat | editovat zdroj]

Banka v tomto případě emisi nekupuje. Snaží se emisi pouze prodat. Vystupuje vlastním jménem, na cizí účet a riziko (tedy na účet a riziko emitenta). Jejím výnosem je provize vypočtená jako určité procento z objemu emise. Tento druh emise se využívá především v případě, kdy je umístění emise na trh nejisté.

Prodejní emise[editovat | editovat zdroj]

Banka zde vystupuje cizím jménem, na cizí účet a riziko. Odměnou banky je provize. Emitent nese riziko neumístění emise.

Zákonitosti kolem emisí[editovat | editovat zdroj]

Obecně platí, že:

  • Čím větší je objem emise, tím nižší jsou marginální náklady na emisi.
  • Emise akcií bývá dražší než emise dluhopisů

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]