Bidirektní síť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Architektura bidirektní paměti

Bidirektní síť neboli Bidirektní asociativní paměť (BAM) je dvouvrstvá rekurentní neuronová síť popularizovaná Bartem Koskem v roce 1988[1] se skokovou bipolární přenosovou funkcí, pracující jako heteroasociativní paměť, do které se ve fázi učení (učení s učitelem) uloží bipolární vzory a jim odpovídající bipolární obrazy obsažené v trénovacích datech. Tyto vzory, pokud se částečně poškodí a síti znovu předloží, tentokrát ve fázi vybavování, dokáže síť správně vyhodnotit. Během vybavování uloženého vzoru z paměti probíhá v síti rekurentní proces, tj. síť se snaží zaujmout stav s lokálně minimální energií, tj. výchozí stav padá do lokálního energetického minima (atraktoru) na dně oblasti jeho gradientního spádu, kde se nalézá uložený vzor spolu se svým obrazem. Funkce sítě pak bipolárnímu vstupu sítě, ležícímu dostatečně blízko nějakému vzoru, nalezením stability mezi oscilujícími stavy vstupní a výstupní vrstvy, tzv. rezonancí, přiřadí jeho heteroasociaci, tj. jeho obraz. Během učení sítě však vznikají ale i tzv. falešné atraktory (poutače), tj. pokud je vzor více poškozen, může se výchozí stav sítě dostat do oblasti falešného atraktoru a síť si vybaví z paměti něco, s čím se během učení nesetkala. S počtem vzorů v trénovacích datech roste během učení i počet falešných atraktorů, tj. trénovací data nesmí obsahovat příliš velké množství vzorů a jim odpovídajících obazů, kapacita paměti sítě je tak omezena. (Porovnejte s Hopfieldovou sítí).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOSKO, B. Bidirectional Associative Memories 18 (1). [s.l.]: IEEE Transactions on Systems, Man, and Cybernetics, 1988. 12 s. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]