Ambrotypie
Ambrotypie (koloidní pozitiv nebo melanotypie, z řeckého ambrosios - nesmrtelný, neměnný) je historický fotografický proces, který vynalezl Frederick Scott Archer a amatérský fotograf a právník Peter Fry. Objevuje se i pojmenování amphitypie (z řec. amfi - obojí, ve smyslu obrazy, jak pozitiv, tak i negativ). V českém prostředí se objevoval okolo roku 1853 také nesprávný název vitrotypie podle německého Glasbilder. Ambrotypie patří do kategorie přímých pozitivních procesů.
Princip
Podstatou ambrotypie je skutečnost, že jodo- a bromostříbrné soli v podexponovaném bělavém negativu na skle odráží světlo. Obraz se proto podložený tmavým podkladem (manganovým tmavým sklem, sametem nebo lakem) jeví jako pozitiv. Jedná se o unikát.[1] Tato metoda byla velice populární a používala se přes dvacet let v období 1852–1890, stejně jako mokrý kolodiový proces. Výsledek ambrotypie se podobal daguerrotypii, obraz však vznikal na zcela odlišném principu, který umožňoval pozorovat obraz v libovolném úhlu, a byl především výrazně levnější a rychlejší.
Ukázky fotografií
-
Portrét rodiny strážmistra (Frederick Scott Archer ?) -
Neznámý autor, cca 1860 -
Blonďatý chlapec, cca 1850 -
-
Ukázka, jak se na černém pozadí slabý negativ objeví jako pozitiv
Reference
- ↑ Malá encyklopedie fotografie, Willfried Baatz, Computer Press, Brno, 2004 str. 57
Literatura
- Anonymus: Co je fotografie? 150 let fotografie. Katalog k výstavě. Mánes, Praha, 1989.
- D. Mrázková: Příběh fotografie. Mladá fronta, Praha, 1985.
