Dva valinorské stromy
Dva valinorské stromy jsou v mytologii J. R. R. Tolkiena dva zářící stromy, které ve Valinoru stvořila Yavanna s Niennou. Starší Telperion dával stříbrné světlo a byl též nazýván Bílý strom,[1] Silpion a Ninquelótë[2]. Okamžik, kdy poprvé zazářil, je zván Hodinou otvírání a od tohoto okamžiku se ve Valinoru začal počítat čas. Druhý strom Laurelin („zlatá píseň“), který dával zlaté světlo a teplo, si vysloužil též názvy Malinalda („Zlatý strom“) a Culúrien[2]. V Knize ztracených příběhů se vyskytují i později nepoužité názvy Lindeloksë[3] a Lindelótë.[4]
Stvoření
Svou mocí je vytvořila Yavanna, aby svou září osvětlovaly Valinor. Kolem jejich osudu jsou utkány všechny příběhy Starých časů. Laurelin je zaléván Urwen z Kulullinu, kdežto Telperion je zavlažován z nádrže Silindrinu (Telimpë) Lórienovým oblíbencem Silmem. Vždy po dvanácti hodinách plného světla jeden strom uvadá a v tu chvíli (na dalších 12 hodin) zazáří ten druhý. Aby stromy neuvadly, bylo nutno je zalévat světlem.
Podoba
Oba stromy byly zdrojem světla: Telperion stříbrného a Laurelin zlatého. Telperion měl tmavé listy (z jedné strany stříbrné) a jeho stříbřitá rosa byla zdrojem vody a světla. Laurelin měl svěže zelené listy s okrajem ze zlata a jeho rosa byla rovněž sbírána Vardou.
Zničení
Stromy byly zničeny Melkorem a pavoučicí Ungoliant, ale z jejich posledních dvou plodů Valar stvořili Měsíc (jiná jména: Rána (Valar), Sil (elfsky Stříbrná růže)) a Slunce (nebo: Sári (Valar), Úr/Aur (elfsky oheň)).
Reference
- ↑ TOLKIEN, J. R. R. Silmarillion. Překlad Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 80-204-0336-1. Kapitola O Eldamaru a knížetech Eldalië, s. 53.
- ↑ a b TOLKIEN, J. R. R. Silmarillion. Překlad Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 80-204-0336-1. Kapitola O počátku dnů, s. 34.
- ↑ TOLKIEN, John Ronald Reuel. Kniha ztracených pověstí I.. Příprava vydání Christopher Tolkien; překlad Adrej Pastorek, Lukáš Hrách. Praha: Winston Smith, 1995. ISBN 80-85643-31-6. Kapitola O příchodu elfů a stavbě Kóru, s. 91.
- ↑ TOLKIEN, John Ronald Reuel. Kniha ztracených pověstí I.. Příprava vydání Christopher Tolkien; překlad Adrej Pastorek, Lukáš Hrách. Praha: Winston Smith, 1995. ISBN 80-85643-31-6. S. 81, 131.