Jan Křižan
| Jan Křižan | |
|---|---|
| Narození | 12. listopadu 1915 Valašské Meziříčí  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. června 1951 (ve věku 35 let) Brněnská káznice  Československo |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Národnost | česká |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Křižan (12. listopadu 1915 Valašské Meziříčí – 14. června 1951 Brno) byl český podnikatel odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1915 ve Valašském Meziříčí otci Janovi, který působil jako průmyslník, a matce Emilii.[2] V mládí navštěvoval v Brně obchodní akademii, maturitní zkoušku vykonal v roce 1934. Poté začal studovat práva na Masarykově univerzitě, přičemž na studia odjel i na technickou školu Německa. Na základní vojenské službě působil v Uherském Hradišti. Byl členem České strany národně socialistické.[3] Se svou ženou Dagmar, se kterou se oženil v prosinci 1939, měl tři děti, Jiřího, Ondřeje a Jana. Měl rovněž několik sester. Po zemřelém otci zdědil v roce 1941 dřevozpracující podniky ve Valašském Meziříčí.[4]
Za Protektorátu pomáhal partyzánům a ve svých továrnách například svým zaměstnancům pomáhal, aby nebyli odvlečeni na nucené práce do Německa. Měl rovněž díky úplatku zachránit jistého Josefa Motyčku, kterému hrozil trest smrti.[4]
Od února 1948[editovat | editovat zdroj]
Ještě před převratem v únoru 1948 byl jeho majetek znárodněn. Křižan poté ve svých bývalých firmách působil jako národní správce a posléze technický vedoucí. Po komunistickém převratu ale o práci přišel a odešel do Branek, kde se snažil hospodařit jako zemědělec a snažil se o legální odchod ze země. Postupem času však na něj z titulu bývalého majitele velkých podniků začala chodit udání a Křižan se tak rozhodl uprchnout za každou cenu.[4] Po útěku ze země se poté chtěl postarat o přechod i zbytku rodiny.
Útěk do Rakouska[editovat | editovat zdroj]
Rozhodl se tak spolu s Františkem Boháčem překročit státní hranici u Mikulova. To se jim 1. ledna 1950 povedlo, když utekli do Rakouska. Během útěku ovšem zastřelili strážmistra Václava Anschlaga a zranili jednoho vojína. Vzhledem k tomu, že část Rakouska, do níž uprchli, byla v té době stále okupována Sovětským svazem, oznámili rakouští policisté, kteří uprchlíky dopadli, jejich dopadení Sovětům. Již 4. ledna 1950 byli uprchlíci převezeni zpět do Československa. Ve vazbě poté byli mučeni.[4] V prosinci 1950 byl Křižan za trestný čin velezrady a za další trestné činy odsouzen k trestu smrti. V politickém procesu přitom byl odsouzeno dalších sedm osob, které jim při útěku nějak pomohly. Státní bezpečnost proces využila jako boj proti třídním nepřátelům. V červnu 1951 byl Křižan popraven.[3] Celá jeho rodina poté řadu let čelila perzekuci ze strany úřadů.[4]
Rehabilitace[editovat | editovat zdroj]
Po sametové revoluci byl částečně rehabilitován. Ve Vsetíně byla v rámci uctění jeho památky v roce 2011 instalována pamětní deska.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jan Křižan (1915-1951) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online.
- ↑ seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Tragický předobraz scénáře. Rodinu Křižanových minulý režim perzekvoval již od vítězného února. iROZHLAS [online]. 2023-06-19 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online.
