Tři království Koreje
Korejský název | |
---|---|
Mapa Tří království Koreje na konci 5. století | |
Hangul | 삼국 |
Hanča | 三國 |
Revidovaný přepis | Samguk |
McCune–Reischauer | Samguk |
Český odborný přepis | Samguk |
Český populární přepis | Samkuk |
Tři státy (korejsky: Samguk) byly království Kogurjo, Pekče (též Päkče) a Silla, které zahrnovaly Korejský poloostrov a Mandžusko, od 1. století př. n. l. do 7. století n. l. Před i během období Tří království existovala na tomto území i jiná menší království a kmenové svazy, například Pujo, Kaja (též Karak nebo Kara), Východní Je, Okčo, atd.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Za počátek období je tradičně považován rok 57 př. n. l., kdy království Saro (později Silla) na jihovýchodě poloostrova získalo autonomii od Čínské říše dynastie Chan. Kogurjŏ rozkládající se severně a jižně od řeky Jalu (čínské jméno, korejsky Amnŏk) získalo nezávislost na Číně v roce 37 př. n. l. Roku 18 př. n. l., uprchli dva princové Kogurja z prohrané bitvy a založili Päkče na jihozápadě poloostrova (dnešní Jižní Korea), jehož hlavní město bylo Hansŏng, později Ungdžin (dnešní Kŏngdžu) a nakonec Sabi (dnes Pujŏ). Království Kaja se odtrhlo od Päkče v 1. století n. l.
Konec dynastie Chan na začátku 3. století urychlil další vývoj Tří států. Všechna království sdílela stejnou kulturu. Šíření konfucianismu v korejské vyšší společnosti pokračovalo již od 1. století n. l. Později byl zcela vytlačen buddhismem.
Kogurjo[editovat | editovat zdroj]
největší ze tří, mělo dvě hlavní města. Tchung-kou, charakteru spíše vojenského ležení, vystřídal 427 Pchjongjang. Království od počátku sousedilo s Čínou a dobývalo kousek po kousku stále vzdálenější části území Mandžuska a v roce 313 zničilo čínskou kolonii Nangnang (čínsky Lo-lang). Kulturní vliv Číny přetrvával do roku 372, kdy se do země dostal buddhismus. V roce 589 se dynastii Suej podařilo sjednotit Čínu a v roce 612 dosáhla čínská armáda o síle více než 300 000 mužů Pchjongjangu, kde byla vlákána do léčky početně mnohem slabší armádou generála Uldži Mun-doka a takřka celá pobita.
Pekče[editovat | editovat zdroj]
Ve 4. století Päkče prosperovalo a dominovalo celé jižní části poloostrova. V roce 384 se zde stal buddhismus státním náboženstvím. Období největšího rozmachu skončilo v roce 475, kdy bylo hlavní město Hansŏng obsazeno Kogurjem.
Silla[editovat | editovat zdroj]
Je známo, že po přejmenování království Saro na Silla 503, jím bylo pohlceno během první poloviny 4. století celé království Kaja. Hlavním městem Silly byl Kŭmsŏng (nyní Kjongdžu). Buddhismus se zde stal oficiálním náboženstvím v roce 528.
Ve spojenectví s čínskou říší dynastie Tchang, stát Silla v roce 668 obsadil Kogurjŏ, když předtím roku 660 dobyl Päkče. Tím končí období Tří států a začíná období Sjednocené Silly.
Názvy „Samguk“ nebo „Tři státy“ byly použity v názvech korejských klasických textů Samguk Sagi a Samguk Yusa.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Vladimír Glomb, Miriam Löwensteinová: Korejská náboženství, Togga, 2015, 256 p.
- Dějiny Koreje, Nakladatelství Lidové noviny 2001, ISBN 80-7106-411-4
- Jiří Jameš - Dokonale utajená Korea, Libri 1997, ISBN 80-85983-26-5
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tři království Koreje na Wikimedia Commons