Wikipedistka:Jrnka ka/Pískoviště 7
Pomník Karla Jaromíra Erbena v Miletíně
byl odhalen v roce 1901 a památkově chráněn je od roku 1992.
Příprava budování pomníku[editovat | editovat zdroj]
Začátky úsilí o vybudování pomníku byly již v roce 1880, ale dále se nic nedělo. Až v roce 1884 se ustavilo sdružení Komitét pro zřízení pomníku K. J. Erbenovi v Miletíně. Činnost Komitét začal vyvíjet až v novém složení v roce 1887, kdy se předsedou stal místní farář Jan Kamarýt a jednatelem Josef Bidlo, řídící učitel. Komitét pod jejich vedením začal systematicky shromažďovat finance a plánovat budoucí památník.
První úspěch bylo odhalení pamětní desky na rodném domě Karla Jaromíra Erbena 22. května 1899. Slavnost se uskutečnila za účasti mnoha literátů a politiků. Současně byl vysloven požadavek na postavení pomníku na miletínském náměstí.
Komitét vypsal na pomník soutěž, sochařských návrhů se shromáždilo dvacet jedna. V rozhodčí komisi, která návrhy posuzovala, zasedl za Uměleckou besedu sochař Bohuslav Schnirch, za Spolek umělců Mánes hudební pedagog, malíř a sochař Jan Hilbert Vávra a architekt a ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích Václav Weinzettel, členy komise byl starosta Miletína František Pečenka a miletínský farář Filip Šubrt. Předsedou byl ustaven starosta František Pečenka.[1]
Na 1. místě se umístil návrh smíchovského sochaře Jindřicha Říhy, na 2. místě návrh Ladislava Šalouna a na 3. místě společný návrh architekta Aloise Dryáka a sochaře Josefem Kvasničkou. Všechny podané návrhy byly vystaveny od 27.5. do 4.6. 1900 v Miletíně.
Porota rozhodla, že nejvyšší uměleckou kvalitu má návrh Ladislava Šalouna (plastika byla vysoce hodnocena také soudobou kritikou). Ačkoliv práce porota uznala jako nejlepší, Šalounův návrh rozevlátých postav z Kytice kolem Erbenova poprsí byl shledán příliš odvážným, který by se nehodil do venkovského náměstí. Návrh nebyl vybrán k realizaci jednak z důvodu nekonvenční sochařské formy i vzhledem k náročnosti provedení. Svůj návrh pomníku Karla Jaromíra Erbena pro Miletín sochař následně věnoval do hořické sbírky, dnes je k vidění v Městském muzeu a Galerii plastik v Hořících.[2] Rozhodnutí poroty znělo: "Dána přednost solidně provedenému návrhu, řešenému akademicky ve vkusu té doby."[1]
Sochař Jindřich Říha okamžitě zahájil práci a pomník byl hotov za rok.
Odhalení pomníku[editovat | editovat zdroj]
Pomník byl odhalen 28. července 1901. Počasí bylo toho dne letně příznivé a odhalení pomníku se stalo jednou z největších společenských událostí v dějinách města Miletína.
Město bylo slavnostně vyzdobeno, domy byly ověnčeny a ozdobeny vlajkami, slavnostní osvětlení města bylo již v předvečer slavnosti. V předvečer také na náměstí účinkovala hudba miletínského Sokola, z náměstí k Erbenovu rodnému domu vyšel průvod s lampióny. Miletínský zpěvácký spolek "Dvořák" zazpíval u rodného domu sbor Františka Pivody "Kde domov můj". Na náměstí se rozzářil ohňostroj.[1]
Hlavní slavnost se uskutečnila následující den. Od ráda procházely městem hudby a budily obyvatele. Pěvecké sbory z města i širokého okolí se shromáždily na okraji města a zkoušely zpívat kantátu. Slavnostní kantátu pro tuto příležitost složil hudební pedagog a hudební skladatel Jan Malát na slova libretisty, novináře a překladatele Karla Kádnera.[3]
Za městem se také řadil průvod spolků a korporací z města, blízkého i vzdáleného okolí. Průvod, hudby a všechny přítomné ve 12 hodin na náměstí uvítal starosta města František Pečenka, hlavním řečníkem byl spisovatel Karel Václav Rais, rodák z nedalekého Bělohradu. Jeho projev na přítomné udělal hluboký dojem. Další vystoupil básník, literární historik a ředitel Universitní knihovny ve Vídni Jaroslav Sutnar. Poté jednatel Komitétu MUDr. Oldřich Chmelař pomník předal "do opatrování města". Následoval koncert sborů a hudeb.[1]
Účastníci slavnosti[editovat | editovat zdroj]
Slavnosti se zúčastnllo asi 8000 lidí z města, blízkého i vzdálenějšího okolí.
Přítomny byly obě Erbenovy dcery: Blažena Rezková, manželka historika a ministerského rady ministerstvu vyučování ve Vídni a Božena Erbenová, učitelka z Prahy. Omluvný dopis poslala z Lomnice nad Popelkou Erbenova manželka Žofie Erbenová s lítostí se nemůže ze zdravotních důvodů zúčastnit. Mezi hosty byl autor kantáty Jan Malát, malíř Karel Liebscher, Erbenův přítel a ředitel gymnázia Klempera, spisovatelé František Serafín Procházka, Josef M. Hovorka a František Herites. Za Spolek českých pedagogů byli přítomni profesoři František Bílý a František Stýblo. České museum a Matici českou zastupoval Jaromír Čelakovský, spolek Svatobor Alois Jirásek, zástupce měla i Měšťanská beseda v Praze. Byli přítomni také poslanci říšského sněmu Josef Černý a J. Jaroš a radní královského města Praha MUDr. Moravec. Věnec s nápisem "Zasloužilému archiváři a nesmrtelnému pěvci Rada král. hlavního města Prahy" k pomníku položil právní historik, novinář, archivář, mladočeský politik Jaromír Čelakovský. Další květiny položily deputace Dvora Králové a Hradce Králové.
Nepřítomní literáti a politici zaslali dopisy (celkem 13) a telegramy (celkem 53). Kromě vdovy Žofie Erbenové zaslal telegram z Malče František Ladislav Rieger se slovy "Ctíti srdečně památku svých géniů je národům povinností ", primátor Král. hlavního města Prahy Vladimír Srb (rodák z Hořic), básník Jaroslav Vrchlický, česká kolonie obyvatel z Korutan, Slovanská beseda ve Vídni a příbuzní Karla Jaromíra Erbena ze Mšena.[1]
Pomník[editovat | editovat zdroj]
Pomník podle návrhu Jindřich Říhy zhotovil kamenický závod v Hořicích - firma B. Rus - za 7000 Kč.
Socha je včetně podstavce vysoká 8 metrů, u Erbenova poprsí stojí chlapecká postava Génia. Zprava podstavce stojí akt mladého muže, levou rukou podává pozlacenou vavřínovou ratolest k bronzové bustě K. J. Erbena vysoké ca 120 cm na soklu ze stejného pískovce jako celá socha . Po stranách pomníku jsou bronzové reliéfy s výjevy z Erbenovy Kytice - Svatební košile a Záhořovo lože.[4]
Základna podstavce sochy je z pískovcových kvádrů. Nad základnou je pás ze svazku prutů svázaných křížem. Korunní římsa podstavce je vpředu vydutá s profilem desek a pásků. Na čelní části podstavce je pod římsou opentlený bronzový maskaron dívčí hlavy a pod ním bronzová dekorativní písmena "K. J. ERBEN". Čelně zleva průčelí je bronzový reliéf, mírně vpadlý v ploše podstavce sochy. Na pravé straně podstavce je bronzová deska s reliéfem a signaturou: "J. ŘÍHA 1901".
Reliéf zobrazuje na čelně pravé straně plochy mladou ženu s křížem v levé ruce, zvednutou pravou rukou ukazuje vzhůru. Na zemi u jejích nohou leží a pravou nohu jí líbá muž zahalený do kožešiny. Zadní strana podstavce má bronzový rám. Dolní část rámu je text "Postaven péčí Družstva Erbenova v Miletíně 1901. Sňat v době poroby v roce 1943 a obnoven v r. 1945".
Reliéf zobrazuje dvě figury: dívku ve venkovském oděvu se zavěšeným šátkem a v sevřené levé pěsti drží dolů spuštěný růženec s křížkem. Pravou ruku podává stojícímu kostlivce, který dívku drží hnátou. Kostlivec má široký klobouk a přehozený plášť. U nohou mu leží bible s křížkem a kováním vazby. Nad korunní římsou pilíře je kónický podstavec vlastní bronzové busty K. J. Erbena. Čelně zleva na podstavci sedí chlapec, čtoucí v knize. [5]
Osudy pomníku[editovat | editovat zdroj]
V roce 1903 byl pomník doplněn zdobným kováním.
V roce 1943 bylo Erbenovo poprsí a oba bronzové reliéfy zabaveny pro válečné účely, díla byla zachráněna a unikla roztavení.
V roce 1945 byla vrácena na kamenný podstavec a 16. září 1945 slavnostně představen veřejnosti. Slavnost při této příležitosti nebyla již tak mohutná jako v roce 1901. V předvečer se konala akademie v Sousedském domě, při němž promluvili zástupci Syndikátu českých spisovatelů, Magistrátu hl. m. Prahy a spisovatelka Sida Volfová z Náchodu. Hlavní projev při odhalení pomníku přednesl literární historik, kritik, editor, pedagog Antonín Grunda. Odpoledne se konal koncert v zámeckém parku, v budově zámku byla výstavka Erbenova díla. Pozdravné telegramy zaslal tehdejší ministr školství a kultury Zdeněk Nejedlý a historik a ředitel Archivu hl. města Prahy profesor Václav Vojtíšek.[1]
V roce 1953 bylo náměstí parkově upraveno a pomník se stal jeho součástí. Byl osazen kamenným obrubníkem, okolní terasy osázeny květinami.
Od roku 2003 je pomník slavnostně osvětlen.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f ŠPRINGER, Josef; ŠULC, Jaroslav. Mateřídouška. Sborník I. Erbenova Miletína: vzpomínka na obnovení pomníku v r. 1945. Miletín - Hořice v Podkrkonoší: Museum Miletín, 1946. 70 s.
- ↑ Ladislav Šaloun (1870 – 1946), Soutěžní návrh pro pomník Karla Jaromíra Erbena v Miletíně, 1900, patinovaná sádra – Městské muzeum a Galerie plastik Hořice. galerie.horice.org [online]. [cit. 2024-05-26]. Dostupné online.
- ↑ file:///C:/Users/kadne/Downloads/1_MALAT%20FINAL%202%201%20(1).pdf
- ↑ a b https://www.hlavati.cz/_hlavati/oldweb/miletin/sochy/pomniky.htm
- ↑ https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-karla-jaromira-erbena-12853557
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TOMÍČKOVÁ, Oldřiška. 100. výročí postavení Erbenova pomníku v Miletíně. Pod Zvičinou, roč. 19, 2001, č. 3, s. 6-7.
- MRÁČEK, Jan. Jan Malát - život a dílo. Online. Diplomová práce. Praha: Akademie múzických umění v Praze, Hudební a taneční fakulta. 2023. Dostupné z: https://theses.cz/id/rzbdmr/.
- Po naučné stezce Karla Jaromíra Erbena. Jičínský deník, 2012, č. 176, s. 8.