Wikipedista:Terezie Huková/Mohyla

Mohyla
Podpis Jakuba Demla
Autor	Jakub Deml
Jazyk	čeština
Vydavatel	Pavla Kytlicová
Datum vydání	1926

Mohyla je jednou z próz Jakuba Demla, kterou řadíme do tzv. tasovského triptychu. Vyšla v roce 1926, kdy byl Deml již natrvalo usazen v rodné obci Tasov. Právě jeho pobyt v Tasově se do díla značně promítá, a to zejména v četných popisech tasovské krajiny. Hlavním tématem knihy je pojednání o Demlově rodu a jeho postupném budování. Kniha v nás tedy může vyvolat pocit, jako bychom si prohlíželi rodinné album, ve kterém můžeme sledovat úděly jednotlivých rodinných příslušníků. Na pozadí se pak vyjevuje podrobná reference o tasovské krajině, jejích obyvatelích, zvycích i nářečí.

Kniha není psaná chronologicky, ale Deml v ní nechává splynout minulost a přítomnost v jedno. Tímto splynutím různých časových rovin se Deml snažil objasnit podstatu svého bytí jako takového, které je podle něj determinováno příběhy předků. Název díla odkazuje k smrti. Tu ale Deml v díle nevnímá jako naprostý konec, ale naopak v ní spatřuje cestu k věčnému životu. Toto pojetí smrti samozřejmě souvisí s katolickou orientací autora.

Děj

Text nemá jednotný děj. Jedná se spíše o shluk vyprávění o Demlově rodu. Úvodní kapitola je tvořena dopisem od Vilmy Blažkové, Demlovy sestry, v němž reaguje na Demlovu výzvu najít zápisník po jejich otci Jakubu Demlovi. Dozvídáme se, že s největší pravděpodobností otec po válce tento zápisník spálil. Právě tento zápisník chtěl Deml použít jako jeden ze zdrojů při psaní díla. V následujících kapitolách se Deml věnuje putování svého děda Jana Demla z Opatova u České Třebové do Křepetova, vesnice nedaleko Tasova. Dále pak prostřednictvím dialogů Demla s rodinnými příslušníky autor popisuje svého otce a jeho životní cestu. Jedním z důležitých bodů této cesty je vztah Demlova otce s knězem Františkem Florianem. Tento vztah nebyl pozitivní, protože byl Demlův otec obírán Florianem o peníze. Skrze tento příběh Deml autenticky popsal nedotknutelnost kněze, která byla pro 1. polovinu 20. století charakteristická. Děj je tedy velmi autentický a poukazuje na každodenní život Demlovy rodiny.

Přijetí díla

Dílo je považováno za důležitou ukázku Demlova spojení s rodným krajem a se svým rodem jako takovým. Bývá spojován do kontextu s dalšími dvěma prózami, které vyšly ve stejném roce, a to s dílem Tepna a s dílem Hlas mluví k slovu. Dohromady jsou tyto 3 prózy označovány jako tasovský triptych, který odráží Demlovo zaujetí Tasovem a rodným krajem. Vladimír Binar poukazuje na to, že „Mohyla je mýtem o rodu, Hlas mýtem o autorovi samém, Tepna pak mýtem o současnosti.“ Bohuslav Havránek vyzdvihl zejména jazykovou stránku textu. Dílo totiž obsahuje důležité reference o tasovském nářečí. To Havránek řadí do západního nářečí hanáckého. Díky textu se tak například můžeme seznámit s tasovskými názvy zboží: „Modřidlo, sirke, cukr, petrolín, peskořico, semenec, ledek, povidlí, floke, brabancpámel, podvlikačke, čertovy hovno, marijánkovy pleve, itrnice atd.“

Motivy

Mohyla je dílem, které Deml napsal v období návratu do rodného Tasova, kterému předcházelo několikaleté putování a ním spojené nezakořenění. Návrat do Tasova tak pro Demla symbolizoval vytoužený klid a vyrovnanost. Tyto pocity se odráží i v motivech, které Deml volí. K rodné krajině odkazují motivy domova, rodu a tasovské krajiny. Kromě motivů spojených s návratem do Tasova se v díle nachází i motivy smrti, českého lidu, národa a putování.