Wikipedista:Martin Kozák/Poznámky zlého arbitra
Proč tyhle poznámky vznikly? Proč zrovna tady ačkoliv jinak sem média tohoto typu nepatří? Protože by arbcom měl být otevřený. Protože rozhoduji-li o něčem veřejném, je dobře jsou-li mé myšlenky známy. Pranýřování nepřijímám, ohledy beru jen občas. Bude-li se ovšem někdo cítit dotčen, ať napíše, určitě se dohodneme. Není-li tu nového nic, znamená to, že je klid což je dobře.
5. 3. 2009, 14:10 (UTC) — Vrba si dovolil zločin, totiž odblokovat Z bez konzultace s AC a bez konzultace s komunitou. Otevřeně říkám, že mně jako členu arbitrážního výboru odblokování nevadí a tvrdím, že je to nejen odblokování, ale i odbanování a to zcela dle práva. (Vysvětlení terminologie případně podá Reaperman.)
Někteří lidé mají z nepochopitelného důvodu pocit, že správci jsou jen jakési loutky komunity ktere nemají nebo by neměli mít žádný vlastní názor a pokud možno ani rozum a jediný důvod proč jim tedy zodpovědnost svěřuji je dle nich zjevně to, že dostatečně budou poslouchat je samé. Přiznám se, že to je přístup který mě velmi děsí. Velmi rád bych pochopil, proč si to ti lidé myslí. Proč k tomu přistupují jako k základnímu dogmatu. Nezajímá mě odpověď „je to v pravidlech“. Pravidla jsou tu pro nás, ne my pro pravidla. Jenže právě v tom spočívá problém. Vrba se opovážil z téhle představy vybočit, což dělá velmi často, ono to inteligentnímu a svéprávnému člověku (záleží však na charakteru) často ani jinak nejde. Je za to pranýřován.
Na druhou stranu je to dobře, protože ač na odbanování práva má, je potřeba jednat transparentně a toto konzultovat s AC nebo s komunitou. Riskoval a měl štěstí. On neriskuje když ví, že štěstí mít nemusí, komunita proti odblokování Z v podstatě nic nemá; výjimky typu Cinika nepočítám. To však nic nemění na tom, že postup jaký zvolil je nevhodný a budu trvat na tom, aby AC postup stanovil a jasně se vymezil v tom smyslu, že toto bylo poprvé a podpora jakž takž je, tedy to legální ať už se to AC nebo komukoli jinému líbí nebo ne, bylo, ale příště bude jiný postup než postup nyní stanovený AC považován za nelegitimní a bude podle toho postupováno. Pravidla která jsme si sami jako komunita dali je v rozumné míře třeba dodržovat.
Je správce loutkou v rukou Nejvyšší Mocnosti (tm) — tedy komunity — nebo není? Podle mého není, protože při vyhodnocování toho, co komunita stanovila používá vlastní rozum a jeho úlohou je Wikipedii spravovat. Nikoliv úlohou komunity. Je to sluha a zároveň pán. Jako každý správce čehokoliv. Žádný správce nemůže být jen sluha má-li být exekutivní silou. To by pak správců nebylo třeba. Tak ale systém na Wikipedii stanoven není. Komunita mu žádným způsobem neříká jak konkrétně ji spravovat má. Říká mu to obecně a on pravidla svým rozumem aplikuje. Proto je volen a proto je mu zodpovědnost dána. V některých případech která pravidla nepokrývají příliš jasně může docházet ke kontroverzním rozhodnutím. Jenže místo předpokládání dobré vůle u správců automaticky předpokládáme vůli zlou. Proč? Protože ostatní soudíme podle sebe a leckdy mnohem hůře?
Co za tím je? Strach, že si nebudu moci dělat co mě napadne? Strach a neochota podřídit se autoritě? Soběimponující vědomí, že mě nemá kdo a jak omezit a když už nejsem suverénní v reálném životě, mohu být suverénní alespoň tady, protože správci jsou jen údržbáři protože podléhají komunitě a stát, pardon, komunita, jsem já?
Je to projev nedospělosti a slabosti. Respekt vůči schopným, schopnost racionální kritiky a sebekritiky, kritiky vlastních možností, úcty k ostatním a jejich schopnostem rozhodovat dobře s tímhle vším úzce souvisí.
16. 1. 2009, 23:41 (UTC) — Tak. Byl jsem tedy zvolen členem arbcomu. Proti vůli mnohých a to je dobře. Změna je třeba. Alespoň se trochu hnuly stojaté vody. Cestou jsem se otřel o pilíř víry. Neopomnělo to vyvolat patřičnou hysterii. A neopomnělo to připomenout, že mnohé zajímá hlavně rozdupávání báboviček a také, že čím více někdo řeční, jak by měl arbitr vypadat, co by si měl myslet, co respektovat a čeho si vážit (a, přeženu-li to, co já nejsem a proto mě zásadně nemůže volit), tím více se často těchto vlastností v obecné rovině nedostává právě jemu. Ale tak už to v životě bývá. Platí to oboustranně. Ačkoliv jsem to nechtěl, i to je dobře. Je to poučení do budoucna.
Složení nového arbcomu je v podstatě stejně stojaté jako bylo dosud. Chtěl jsem změny, ale podpora pro ně není a nebude. Měnit binec na který komunita čecháčkovsky nadává, ale který ji ve skutečnosti nevadí a je s ním vlastně spokojená smysl nemá. Možná časem a možná něco. Ale neslibuju si od toho nic. Bavil jsem se v rámci své kandidatury s mnoha lidmi na mnohá témata. Výsledkem je, že časy, kdy jsem byl optimistou jsou definitivně pryč a lidem, kterým jsem věřil, nevěřím a jejich způsob uvažování mě děsí. Pozoruhodné.
Ale ať žije naivita a nezodpovědnost! Mrzí mě, že budu muset řešit problémy, které by vůbec nemusely nastat. Až si budete říkat, jak je to všechno nesmyslné a smutné, vyčítejte to především sami sobě protože možná i váš strach z jakékoliv odvážnější změny, strach z vlastní zodpovědnosti, strach z velkého světa to má na svědomí. A dobře vám tak. Patří vám to.
Poděkování patří Chmeemu a Tlusťovi že mě přesvědčili, že kandidaturu nemám stáhnout. Uvažování mnohých mě totiž nejen děsí, ale taky uvádí do stavu bezmocného zoufalství. Bezmocného proto, že kromě tlučení hlavou o stůl s tím přímo nejde dělat víceméně nic. Arbitrování je totiž zodpovědnost. Zodpovědnost, že budu-li zvolen, budu také rok, pokud se nestane něco velmi vážného, fungovat. A to nelze přijmout jen tak na měsíc aby mě to posléze přestalo bavit. Takže vlastně ještě dík Miracetimu, že mě k tomuhle poznání dovedl. Těch „mnohých“ je bohužel čím dál více, nejsem sice, ale začínám se cítit celkem sám. Mnohé ostatní za ty roky co tu jsem buď komunita vykopala nebo sebrali rozum do hrsti a jsou už také pryč. Ti poslední na jednom či druhém ještě pracují.
Nehodlám si brát servítky a nehodlám jít s proudem. Nikdy jsem to nedělal. Pracovat budu podle svého vědomí a svědomí. Kdo mě dobře zná, ví. Neočekávám, že bych byl zvolen podruhé. Na tomto projektu se nic podobného necení. V tomhle národě to nikdy nebylo zvykem. A těším se na první odpovědi. Hlavně ty o ublížených reakcích a nepochopení principu Wikipedie o kterém jsem se nauvažoval více než mnozí ostatní.
Ostatní je v mé kandidatuře. Je to podivuhodné a stejně jako kandidatura Chmeeho a vlastně i celé volby poměrně zábavné čtení. Povídky canterburské.
Pěkný den.
„V prologu je představeno a podrobně (a někdy dost sarkasticky) vylíčeno třicet postav, patřících k různým povoláním, společenským vrstvám a psychologickým typům, na pouti do Canterbury, mezi nimi je i Chaucer sám, který vypráví dvě povídky. Sejdou se v jedné hospodě (hostinec U Kabátce) na cestě, kde jim hostinský navrhne, aby si navzájem vyprávěli příběhy, aby jim cesta lépe uběhla. Kdo povypráví nejlepší příběh, tomu na závěr pouti ostatní zaplatí večeři. Motiv hospody byl zvolen záměrně, protože pouze zde si mohli být všichni víceméně rovni.“ -- z článku Povídky canterburské