Wikipedista:Janostrizek/RECETOX

RECETOX
Vznik	1983
Sídlo	Kamenice 753/5, pavilon A29, 625 00 Brno, Česká republika
Místo	Brno , Česká republika
Ředitel/ka	prof. Jana Klánová
Počet zaměstnanců	c. 300
Oficiální web	www.recetox.muni.cz

RECETOX (dříve Výzkumné centrum pro výzkum toxických látek v prostředí) je výzkumné centrum Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity, které se zabývá studiem vztahů mezi člověkem a životním prostředím se zvláštním důrazem na environmentální a zdravotní rizika spojená s toxickými látkami. Garantuje mezioborové studijní programy propojující biologii, chemii, matematiku a informatiku na bakalářském, magisterském i doktorandském stupni.

Centrum RECETOX bylo založeno v roce 1983, kdy byla v  reakci na zhoršující se stav životního prostředí, rostoucí počet ekologických havárií i celosvětový rozvoj environmentálních věd založena tehdejší Katedra ochrany a tvorby životního prostředí.

Současnou ředitelkou centra RECETOX je profesorka Jana Klánová.

Historie

Katedra byla ve svých počátcích zaměřena na ekologii, analýzu dopadů lidských činností a rizika spojená se znečištěním životního prostředí. Realizované projekty byly často zaměřené na řešení konkrétních problémů průmyslových podniků a studium dopadů používaných technologií na životní prostředí. V  roce 1988 začala dlouhodobá spolupráce Katedry s  Českým hydrometeorologickým ústavem na integrovaném monitoringu znečištění prostředí na nově založené observatoři v Košeticích.

Prostřednictvím tohoto programu zároveň pracoviště vstoupilo do spolupráce s  Evropským monitorovacím a hodnotícím programem (EMEP) podporujícím novou evropskou Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států. Datové řady pokračující až do současnosti poskytují informace o dlouhodobých trendech znečištění vybranými látkami, které jsou ve středoevropském regionu unikátní. Zmíněná spolupráce vyústila v založení společné evropské výzkumné infrastruktury ACTRIS (Aerosol, Clouds and Trace Gases Research Infrastructure Network) v roce 2011.

1990–1999

V období let 1990-1999 prošla Katedra ochrany a tvorby životního prostředí vedená profesorem Ivanem Holoubkem řadu změn. Technologický a instrumentální rozvoj umožnila realizace dvou zahraničních projektů. V roce 1993 šlo o úspěšný projekt FITA Belgium podporující přenos nových environmentálně chemických a ekotoxikologických technik do České republiky a v  roce 1994 projekt PHARE EU, který podpořil založení Výzkumného centra pro environmentální chemii a ekotoxikologii, které bylo součástí tehdejší Katedry. Těžištěm výzkumných činností byla analytická chemie životního prostředí, ve druhé polovině desetiletí doplněná o experimentální ekotoxikologii a analýzu rizik. V roce 1995 byla Katedra přejmenována na Katedru chemie životního prostředí a ekotoxikologie a v roce 1998 přijala název vycházející z původního projektu PHARE, tedy Výzkumné centrum pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii.

V  roce 1990 byl akreditován magisterský studijní obor Ochrana a tvorba životního prostředí, který se v roce 1997 rozdělil na dva oddělené studijní obory Ekotoxikologie a Chemie životního prostředí. V  roce 1997 bylo akreditováno doktorské studium v oboru Chemie životního prostředí a v roce 1999 další magisterský studijní obor Matematická biologie.

2000−2009

V letech 2000-2009 došlo ke stěhování Centra do rekonstruované budovy A1 v nově budovaném areálu Univerzitního kampusu Bohunice (UKB). Zároveň došlo k rozvoji výzkumných týmů centra. Nová generace vědců zahrnuje první absolventy studijních programů centra (doc. Klára Hilscherová, doc. Pavel Čupr, prof. Jakub Hofman) i nové osobnosti (prof. Jana Klánová, prof. Luděk Bláha), které se postavily do čela výzkumných programů Environmentální chemie a Ekotoxikologie. Analytické kapacity zajistil doc. Zdeněk Šimek a tým matematické biologie doplnili prof. Jiří Holčík a prof. Jiří Hřebíček. Absolventi tohoto oboru v následující dekádě významně posílili kapacity přírodovědecké a lékařské fakulty v oblasti analýzy biologických, chemických a zdravotních dat.

Období let 2000−2009 bylo klíčové pro budování silných výzkumných agend, pro zapojení Centra do mezinárodních projektů a sítí, i jeho napojení na aplikační sektor. Rozvíjela se také vzdělávací agenda a v  roce 2007 byl akreditován druhý doktorský obor Ekotoxikologie. V  letech 2002 a 2003 se Centrum jako první pracoviště na MU stalo koordinátorem dvou projektů 5. rámcového programu EU. Projekt RECETOX na vybudování evropského Centra excelence v  environmentální chemii a ekotoxikologii přinesl cenné zdroje na mezinárodní spolupráci, vědecké stáže a pořádání vědeckých konferencí. S  jeho podporou založilo Centrum v  roce 2005 tradici každoročních mezinárodních letních škol environmentální chemie a toxikologie, která trvá dodnes.

Ratifikace Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, globální smlouvy k ochraně lidského zdraví před účinky perzistentních organických látek, přinesla nové příležitosti, jak využít kapacit  Centra pro spolupráci s  veřejným sektorem. Centrum řešilo projekty Programu OSN pro Životní prostřed (UNEP) i Organizace pro průmyslový rozvoj (UNIDO) zaměřené na národní a regionální inventury sledovaných perzistentních látek. V  roce 2006 bylo Centrum smlouvou mezi Ministerstvem životního prostředí a MU jmenováno Národním centrem ČR pro perzistentní organické polutanty poskytujícím české vládě a ministerstvům podporu při implementaci mezinárodních úmluv. V roce 2007 jej Česká republika navrhla na výkon funkce Regionálního centra pro budování kapacit a přenos technologií ve střední a východní Evropě a nominace byla Konferencí stran Stockholmské úmluvy schválena v roce 2009. Od roku 2012 je ředitelkou Národního i Regionálního centra Dr. Kateřina Šebková.

Jako Národní a Regionální centrum se RECETOX podílí na vývoji vzorkovacích technologií, mezinárodních monitorovacích sítí (sítě MONET rozvíjené od roku 2003) a datových a informačních portálů (informační systémy GENASIS a GMP vyvíjené od roku 2006 sloužící OSN pro sběr a prezentaci globálních dat o toxických látkách).

V  roce 2005 byl zahájen sedmiletý výzkumný záměr MŠMT INCHEMBIOL (INterakce mezi CHEMickými látkami, prostředím a BIOLogickými systémy a jejich důsledky na globální, regionální a lokální úrovni), který RECETOX instrumentálně vybavil a umožnil jeho budoucí interdisciplinární spolupráce s dalšími pracovišti PřF MU – Ústav chemie, Ústav experimentální biologie nebo Ústav geologických věd. Vznikly sdílené výzkumné týmy, které se staly základem budoucích projektů Centra.

V  roce 2009 Centrum získalo projekt CETOCOEN (CEntre for TOxic Compounds in the Environment) financovaný z Operačního programu Věda a vývoj pro Inovace (OP VaVpI) podporující jeho zásadní expanzi.

2010−2019

V tomto období mělo tehdejší Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) čtyři výzkumné programy. Environmentální chemii a Ekotoxikologii doplnil výzkumný program Fotochemie a supramolekulární chemie, sdílený s  Ústavem chemie; a Loschmidtovy laboratoře proteinového inženýrství, sdílené s Ústavem experimentální biologie. Akademický tým posílili prof. Jiří Damborský, prof. Zbyněk Prokop, prof. Petr Klán a prof. Vladimír Šindelář. V  roce 2010 byla s  podporou projektu CETOCOEN zahájena v  univerzitním kampusu Bohunice stavba pavilonu A29 jako budoucího sídla Centra. RECETOX se do nových prostor přestěhoval v  roce 2012. Výzkumné kapacity a unikátní technologie byly uspořádány do centrálních jednotek výzkumné infrastruktury RECETOX RI (Research Infrastructure), která se ve stejném roce stala součástí Cestovní mapy ČR velkých infrastruktur pro výzkum, vývoj a inovace a otevřela se externí spolupráci. Základní jednotkou RECETOX RI byly stopové analytické laboratoře, které byly v roce 2014 oficiálně akreditovány podle evropských norem a staly se vyhledávaným partnerem mezinárodních projektů. Projekt OP VaVpI a synergické projekty dalších operačních programů přivedly do centra zahraniční vědce prof. Gerharda Lammela a doc. Branislava Vranu, ale také řadu dalších zahraničních odborných pracovníků a PhD studentů.

V roce 2013 se ředitelkou centra RECETOX stává Jana Klánová a pětileté období udržitelnosti projektu CETOCOEN (2014-2018) je obdobím rozsáhlých investic do rozšiřování výzkumného záběru centra. Silnější zaměření na hodnocení zdravotních rizik si vyžádalo posílení laboratorních kapacit v oblasti analýzy biomarkerů expozice a efektů v lidských tkáních, rozvoj nových toxikologických modelů a bližší spolupráci s lékařskými obory.

V roce 2013 převzal RECETOX od Lékařské fakulty MU českou větev evropské dlouhodobé studie rodičů a dětí ELSPAC (European Longitudinal Study of Parents and Children) sledující už tři dekády rodiny dětí narozených v  Brně v letech 1991-1992. Tato studie vedená od počátku docentem MUDr. Lubomírem Kuklou, CSc. se stala základem třetí centrální jednotky výzkumné infrastruktury RECETOX zaměřené na podporu dlouhodobých populačních studií na MU.

V úzké spolupráci s dalšími fakultami (Lékařskou, Sportovních studií, Sociálních studií) a s Fakultní nemocnicí Brno se povedlo vybudovat vyšetřovací, laboratorní i informační infrastrukturu CELSPAC umožňující nejen další sledování generace dětí 90. let, ale i založení kohorty další generace TNG (The Next Generation) a napojení na mezinárodní výzkum v této oblasti. Tento rozvoj byl v letech 2017-2020 podpořen projektem RECETOX RI operačního programu Věda, vývoj, vzdělávání (OP VVV), který umožnil výstavbu moderních kapacit pro automatické ukládání biologického materiálu – biobanky CELSPAC.

Nové výzkumné expertízy potřebné pro rozvoj těchto výzkumných směrů jsou v  současné době rozvíjené s podporou projektu CETOCOEN PLUS (2017-2022) OP VVV. Klíčovou postavou projektu pro založení nových excelentních týmů je prof. Martin Scheringer přicházející z  ETH v  Curychu, ale projekt slouží zároveň jako inkubátor mladých výzkumných týmů rozvíjejících teoretické i praktické kapacity centra v oblastech epidemiologie, patofyziologie, epigenetiky, studia metabolismu, mikrobiomu nebo modelování. Do centra přicházejí lékaři prof. Julie Dobrovolná a prof. Vojtěch Thon a řada odborných pracovníků ze zahraničí. Začíná důležitá spolupráce s University College London (UCL).

V roce 2019 byly získány akreditace nových studijních programů v  bakalářském, magisterském a následně i doktorském stupni studia. Program Životní prostředí a zdraví v  sobě spojuje původní směry environmentální chemie a (eko)toxikologie a dále je posunuje směrem k  dopadům prostředí na zdraví. Program Matematická biologie a biomedicína rozšiřuje původní zaměření o druhou, bioinformatickou specializaci. Na zajištění tohoto programu se podílejí učitelé centra RECETOX spolu s akademickými pracovníky Institutu biostatistiky a analýz LF: prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., doc. Natálie Martínková, Ph.D., dr. Tomáš Pavlík, Ph.D., dr. Jiří Jarkovský, Ph.D., dr. Ondřej Májek, Ph.D. a dr. Danka Haruštiaková.

RECETOX se zapojuje do dalších mezinárodních projektů a sítí: V  5. evropském rámcovém programu (RP) získal dva projekty, v  6. RP tři, v  7. RP 10 a v  Horizon 2020 už 18 projektů. Rozšiřuje se i tematické spektrum, centrum se účastní velkých projektů spolupráce, budování evropských infrastruktur, mezinárodních tréninkových sítí, individuálních projektů, evropských strategických projektů i projektů na podporu komercionalizace. Dlouhodobé zkušenosti využívá ve vedení Iniciativy GOS4POP (Globální systém pozorování perzistentních organických polutantů v rámci Skupiny pro pozorování Země, Group of Earth Observations, GEO) a projektů sítě ERA-PLANET (The European network for observing our changing planet) podporujících vznik integrovaného systému sledování kvality životního prostředí pomocí senzorů a pokročilých informačních systémů (IGOSP- Integrated Global Observing Systems for Persistent Pollutants). Nově své zkušenosti aplikuje do projektů na rozvoj zdravých chytrých měst zaměřených na návrhy inteligentních řešení pro města (SMURBS - SMart URBan Solutions for air quality, disasters and city growth). Tyto projekty umožňují spolupráci s  aplikačním sektorem na místní a regionální úrovni, a vzniká myšlenka BRNO Living Lab.

Důležitým projektem evropského programu Horizon 2020, do kterého se centrum zapojilo roku 2017, je Lidský biomonitoring pro Evropu (Human BioMonitoring for Europe, HBM4EU). Cílem projektu je harmonizace přístupů k  dlouhodobým populačním studiím i laboratorním technikám a zpřístupnění evropských výzkumných dat pro rozhodovací procesy a legislativu na ochranu lidského zdraví. Centru umožnil zapojení do evropských iniciativ zaměřených na výzkum lidského exposomu, tedy souboru faktorů, které působí na lidské zdraví a rozvoj chronických onemocnění ohrožujících zejména citlivé populační skupiny.

I díky zvyšování vědecké kvality centra, budování interdisciplinární expertízy a mezinárodní spolupráce získal RECETOX tzv. „zlatý hattrick“, tedy tři projekty (TEAMING, TWINNING, ERA CHAIR) programu H2020 Widening zaměřeného na rozvoj vědy v nových členských zemích a jejich lepší zapojení do evropského výzkumného prostoru.

2020 - budoucnost

Další směřování centra RECETOX po roce 2020 je úzce spojeno s realizací projektu CETOCOEN Excellence z  programu H2020 TEAMING (2020-2026), který financuje sedmiletý proces přestavby výzkumné infrastruktury, lidských zdrojů a řízení centra tak, aby maximálně podpořily další rozvoj kvality výzkumných i vzdělávacích programů. Zakládá dlouhodobé partnerství s  University College London (UCL), ETH v  Curychu, evropskou sítí biobank BBMRI a FNUSA-ICRC pro další rozvoj konceptu a kapacit pro výzkum lidského exposomu. Tento proces je dále podpořen realizací projektu R-EXPOSOME H2020 ERA Chair, který si klade za cíl vybudovat pátý výzkumný program centra zaměřený na epidemiologii a integrativní analýzu rozsáhlých populačních dat.

Výzkum

Od roku 2020 jsou výzkumné aktivity RECETOXu organizovány do  pěti výzkumných programů:

• Environmentální expozice a modelování
• Environmentální ekotoxikologie
• Environmentální epidemiologie
• Chemické nástroje pro diagnostiku a terapii
• Loschmidtovy laboratoře proteinového inženýrství

Environmentální chemie a modelování

V tomto výzkumném programu se RECETOX dlouhodobě zaměřuje na analýzu toxických látek v prostředí s cílem poskytnout komplexní data pro tvorbu nové legislativy, zodpovědný management chemických látek a snižování zdravotních rizik. Pro hodnocení environmentální expozice jsou vyvíjeny inovativní vzorkovací techniky, multireziduální analytické metody i matematické modely umožňující identifikovat složité směsi chemických látek a odhadnout související rizika. Data o přítomnosti specifických směsí chemických látek ve vnitřním a venkovním ovzduší, prachu, vodě, potravinách i výrobcích jsou kombinována s daty o kontaminaci tělních tekutin a tkání vybraných populačních skupin. Zvláštní důraz je přitom kladen na zkoumání rozdílů v expozičních vzorcích v závislosti na socio-demografických, behaviorálních a zdravotních charakteristikách sledovaných jedinců. Cílem výzkumu není jen identifikace látek a chemických směsí, kterým je populace vystavena, ale také identifikace jejich zdrojů a expozičních cest, jakož i nejzranitelnějších populačních skupin, na jejichž ochranu je třeba se zaměřit při přípravě nových opatření v oblasti chemického managementu, bezpečného nakládání s chemickými látkami a ochranu lidského zdraví před jejich účinky.

Environmentální toxikologie

Výzkumné skupiny programu usilují o pochopení mechanismů a dlouhodobých dopadů akutních a chronických expozic antropogenním chemikáliím a přírodním toxinům. Zaměřují se na chemické směsi a poznání hlavních toxických faktorů a predikci souvisejících rizik. Studují molekulární, buněčné a in vivo procesy u stresorů s rostoucím významem jako jsou endokrinní disruptory, léčiva, pesticidy a jejich nano-formulace či průmyslové látky zpomalující hoření. Ve výzkumu jsou využívány pokročilé přístupy molekulární a biochemické toxikologie včetně reportérových detekčních metod, studuvány toxikogenomické a cellomické odpovědi v 3D alternativách tkání nebo u živých pluripotentních a somatických kmenových buněk v reálném čase (HCA/HCS). Vysokokapacitní in vitro screening (HTS) je kombinován s  hodnocením účinků v in vivo laboratorních modelech vodních a půdních organismů. Poznatky pomáhají odhalovat nové biomarkery epigenetických a genotoxických změn, které jsou integrovány do mechanistických drah škodlivého účinku, tzv. Adverse Outcome Pathways (AOP). Vedle základního výzkumu spolupracuje tento výzkumný program také s  průmyslovými partnery na vývoji environmentálně šetrných (bio)technologií.

Environmentální zdraví

Nový výzkumný program Environmentální zdraví je budován za účelem propojení dlouhodobě sledovaných dat o kontaminaci prostředí s daty o zdraví vybraných populací při zohlednění dalších faktorů, které mohou negativně ovlivňovat kvalitu života a přispívat k rozvoji chronických onemocnění (tzv. faktorů exposomu). To zahrnuje vývoj chemických i biologických metod pro charakterizace stavu sledovaného jedince, validaci nových biomarkerů umožňujících identifikaci citlivých jedinců a populací i včasnou diagnostiku raných stádií rozvoje chronických onemocnění. Tyto metody jsou dále aplikovány v dlouhodobých studiích a jejich výsledky hodnoceny v kontextu dostupných environmentálních i socioekonomických dat. Důležitou součástí výzkumných aktivit je vývoj bioinformatické platformy pro statistické zpracování a integrativní analýzu vícerozměrných dat, in-silico testování a validaci vybraných biomarkerů a testování hypotéz.

Chemické nástroje pro diagnostiku a terapii

Výzkumný program je vědecky aktivní v několika oblastech. Prvním směrem je vývoj specifických fotochemicky aktivovatelných spouštěčů biologicky důležitých molekul a pochopení mechanismů jejich fotofyziky a fotochemie. Jsou hledány systémy uvolňující např. biologické signalizační plyny, jako jsou oxid uhelnatý nebo sirovodík, které jsou zásadní pro řízení biologických procesů normálního buněčného metabolismu. Studie jsou též zaměřené na sledování biologických in vitro a in vivo procesů a na studium mechanismů a účinností fotochemických a fotooxidačních dějů, které probíhají během fototerapie viditelným světlem. Druhou výzkumnou oblastí je vývoj fotoaktivovatelných systémů, které absorbují a emitují biologicky nezhoubné viditelné a infračervené světlo. Nové fluorescenční sondy budou také použity k pochopení buněčných procesů spojených se strukturními složkami buněk a vizualizací tkání. Třetím tématem je vývoj a studium makrocyklických nosičů na bázi kukurbiturilů a zejména nových bambusurilů, sloužících k detekci, vázání a cílenému uvolňování aniontů pro biologické i chemické aplikace. Navržené systémy jsou testovány in vitro a in vivo pro diagnostická i terapeutická použití.

Loschmidtovy laboratoře proteinového inženýrství

Výzkumný program se věnuje vývoji softwarových nástrojů a laboratoří na čipu pro racionální design proteinů. Tyto nástroje jsou využívány k vlastnímu výzkumu, ale jsou poskytovány také i široké uživatelské komunitě. Softwarové nástroje jsou provozovány díky dlouhodobé podpoře velkých infrastruktur ELIXIR.CZ a RECETOX RI. Nástroje jsou využívány vědci a lékaři z celého světa a dosud bylo na našich serverech realizováno více než 300.000 výpočtů. Do budoucna je plánováno rozšíření portfolia nabízených služeb, ale i zvyšování rychlosti a spolehlivosti predikcí s využitím metod strojového učení. Laboratoře na čipu jsou vyvíjeny pro účely rychlé charakterizace velkého množství proteinů s minimálními nároky na množství vzorku. Cílové geny jsou identifikovány s využitím softwarových nástrojů, exprimované proteiny jsou charakterizovány v několika mikrofluidních platformách a zajímavé proteiny jsou sledovány s využitím proteinové krystalografie. Z hlediska cílových proteinů se výzkumné skupiny programu tradičně věnují bakteriálním hydrolázám, nově studují i proteiny důležité pro rozvoj Alzheimerovy choroby (Ab, APOE) a enzymy použitelné k léčbě akutní mozkové mrtvice (alteplasa, tenecteplasa, demoteplasa a staphylokinasa). V budoucnu se bud výzkum programu orientovat také na rozvoj biomedicínkých projektů zaměřených na molekulární podstatu a léčbu Alzheimerovy nemoci a vývoj nových trombolytik pro léčbu akutní mozkové mrtvice.

Výzkumná infrastruktura

Výzkumná činnost centra je podporována výzkumnou infrastrukturou, která je částečně centralizovaná do samostatných jednotek, tzv. core facilit. Výzkumná infrastruktura RECETOX se orientuje na oblast vztahů mezi životním prostředím a zdravím, konkrétně na výzkum environmentálních, pracovních i dietárních expozic toxickým látkám a jejich dopadů na společnost v holistickém konceptu exposomu. Výzkumná infrastruktura funguje na principu „open access“, v rámci kterého poskytuje své kapacity interním i externím uživatelům z akademické i průmyslové sféry. Výzkumná infrastruktura RECETOX je otevřená pro spolupráci s mezinárodní vědeckou komunitou. Populační studie CELSPAC, Centrální laboratoře i Datové služby nabízí unikátní kolekce vzorků, dat a instrumentálních kapacit, které každoročně využívají stovky externích výzkumných spolupracovníků, studentů a odborníků z  aplikačního sektoru. Nově vybudovaná biobanka CELSPAC otevírá spolu s  další pořizovanou unikátní instrumentací novou etapu historie brněnských populačních studií a environmentálně epidemiologického výzkumu na MU a zároveň přispívá k  budování nové evropské infrastruktury pro výzkum environmentálních expozic EIRENE.

Od roku 2010 je výzkumná infrastruktura RECETOX zařazena do „Cestovní mapy ČR velkých infrastruktur pro výzkum, experimentální vývoj a inovace“ a podporována českou vládou. Výzkumná infrastruktura RECETOX se podílela na zakládání českého národního uzlu ACTRIS RI (ESFRI RI) a v současné době vede iniciativu vytvořit novou distribuovanou výzkumnou infrastrukturu v oblasti hodnocení expozice životního prostředí na evropské úrovni (ESFRI).

SCIENCE to POLICY

Součástí RECETOXu je Národní centrum pro toxické látky a Regionální centrum Stockholmské úmluvy pro budování kapacit a přenos technologií, která společně podporují rychlý přenos nových poznatků z dlouhodobého výzkumu do environmentální praxe na národní i mezinárodní úrovni. Národní centrum propojuje aktivity centra RECETOX s požadavky partnerů a identifikuje příležitosti k využití výsledků výzkumu v České republice na úrovni státní správy, měst a krajů a zajišťuje osvětu a sdílení informací. Regionální centrum je partnerem mezinárodních organizací OSN (UNEP, UNIDO, UNDP) v oblasti rozvoje globálních monitorovacích a informačních systémů včetně budování potřebných expertních kapacit. Obě centra také rozvíjejí spolupráci s průmyslovými partnery, soukromým sektorem, orgány regionální a státní správy, ale i s dalšími vědeckými a vzdělávacími institucemi, nevládními organizacemi a širokou veřejností na národní i mezinárodní úrovni. Kromě Stockholmské úmluvy nyní Národní centrum podporuje plnění závazků Basilejské úmluvy, Rotterdamské úmluvy, SAICM (Strategic Approach to International Chemicals Management) a REACH, a od konce roku 2013 i omezování úniků rtuti do životního prostředí (Minamatská úmluva o rtuti). Od roku 2012 buduje Národní centrum také systematickou spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací v oblasti chemické bezpečnosti, která se po roce 2017 a schválení Ostravské deklarace rozšířila i na spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví na národní úrovni.