Wikipedista:JanBedřich/Pískoviště
https://citationhunt.toolforge.org/
v
Chleby | |
Základní informace | |
---|---|
Rozšíření | Česko |
Typ | národní kuchyně |
Ingredience | |
Suroviny | voda, mouka, sůl |
Dochucovadla | voda, mouka, sůl, rozmarýn, česnek, |
Pokrmy | |
Jídla | chlléb s máslem, |
Nápoje | pivo, čaj, káva, Raki, víno |
ŠTENCŮV DŮM[1] Salvátorská 8-10/ 931 a 1092/1[2]
Secesní dům v Salvátorské ulici v Praze 1 byl postaven v letech 1909 až 1911 podle projektu architekta Otakara Novotného na náklady Jana Štence.
Kdo byl Jan Štenc?[editovat | editovat zdroj]
Jan Štenc byl nakladatel, majitel tiskárny a jednatel Spolku výtvarných umělců Mánes. V jeho grafickém studiu vznikaly špičkové knihy, především umělecké publikace. V Salvátorské ulici v Praze vznikl nejmodernější tiskařský dům v Rakousku-Uhersku, jeho interiér byl velmi světlý a vzdušný. Ve Štencově domě se scházeli nejlepší umělci a jiné významné osobnosti tehdejší doby, např. Max Švabinský, Jan Štursa nebo Jan Kotěra. Odcházela odtud zásadní umělecká díla české historie, probíhal tu bohatý společenský život.
Podmínky výstavby Štencova domu[editovat | editovat zdroj]
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo v Praze k jedné z největších urbanistických akcí (toho času) na světě. Šlo o tzv. Pražskou asanaci. Zvláště staré Židovské město (tehdy spíše než o ghetto šlo již jen o chudinskou čtvrť), ale také rozsáhlé části Starého Města nevyhovovaly tehdejším hygienickým potřebám. Pozemky v nejlukrativnější části města tak byly komerčně zcela nevyužitelné. Došlo tedy k velkému bourání, kterému za oběť padla spousta z dnešního hlediska historicky cenných památek a místo nich se začaly budovat stavby nové a dostatečně reprezentativní. Došlo i k novému rozvržení a rozšíření ulic.
Jednu z nově vzniklých parcel si vyhlédl nakladatel a tiskař Jan Štenc.
Nebývalý projekt[editovat | editovat zdroj]
Nechal si vypracovat architektem Otakarem Novotným (1880 až 1959), žákem zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry, radikálně pojatý projekt velkého nakladatelského a obytného domu se dvěma dvory, který by byl vystavěn ve staroměstské Salvátorské ulici 8-10 ve stylu moderní secese.
Plán Otakara Novotného se Janu Štencovi zalíbil: podařilo se mu nebývalé - spojit v jediném domě bytovou i průmyslovou část. V budově se totiž nacházely byty nakladatele a jeho rodiny, pracovna, fotoateliér a také grafický závod a reprezentativní prostory páně Štencovy firmy. Modernistické průčelí z režného zdiva ve stylu holandské architektury (bezesporu výsledek Novotného studijního pobytu v Nizozemí) je ukončené čtvrtválcovým ateliérovým oknem. Stavba velmi výrazně kontrastuje s přezdobenými štukovými dekoracemi okolních budov.
Na realizaci stavby, se podíleli stavitelé Karel Schandl a Matěj Blecha.
Historie stavby[editovat | editovat zdroj]
Nakladatel zemřel v roce 1947 a tak se nedožil Vítězného února a přechodu jeho krásné stavby do správy podniku Knihtisk a Tiskárny. Tehdy ještě byl vztah k secesi (ale i například ke kubismu) rozporuplný, šlo o relativně mladé styly, proto nikomu nevadilo provádět i různé nešetrné zásahy do, z dnešního pohledu velmi zajímavých, staveb.
Osud stavby po roce 1989[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1989 se v rámci restitucí vrátila budova Štencovým dědicům, kteří prostory pronajali. Nájemce nechal stavbu šetrně zrekonstruovat. Za desítky milionů korun se podařilo stavbu uvést do původního stavu. Tým mladých architektů a designérů při návrhu interiérů ctil původní návrhy architekta Novotného; pracovní stoly jsou tak například ve stylu původních stolů tiskařských.
„Museli jsme udělat řadu úprav a zbourat necitlivě postavené příčky, které zde vznikly zejména v době socialismu a v 90. letech a stavbu znehodnotily. Nyní máme k dispozici objekt, který má ambici stát se špičkovým sdíleným prostorem, kam budou směřovat podnikatelé a manažeři, zástupci svobodných profesí nebo podnikatelé ze vzdálenějších oblastí, kteří hledají v Praze občasné útočiště,“ říká Pavel Bouška, jeden ze tří mužů, kteří stojí za vznikem coworkingového centra Opero (dalšími jsou Pavel Přikryl a Luboš Černý).
Coworkingové centrum Opero[editovat | editovat zdroj]
Po náročné rekonstrukci Štencův dům opět ožil.
Nový nájemce zde vytvořil coworkingové centrum Opero, které by mělo sloužit jako místo setkávání a sdílení „myšlenek a příležitostí,“ jak říká Pavel Bouška – stejně tomu bylo za časů Jana Štence...
Co je coworking[editovat | editovat zdroj]
Coworking znamená v doslovném překladu spolupráce. Spolupráce se však odehrává jen v určité míře, pokud vůbec, coworking znamená především sdílený pracovní prostor nezávislých profesionálů, menších týmů a firem – ti všichni zde vlastně nezávisle na sobě vykonávají svou běžnou práci. Vedle této hlavní úlohy slouží prostor, lépe řečeno v něm organizovaný program, svým uživatelům i dalším (zákazníkům aj.) jako místo setkávání, networkingu, vzdělávání i zábavy. Zájemci si zde mohou pronajmout pracovní stůl, kancelář, ale třeba jen takzvaný flexibilní pracovní stůl, tedy místo, které budou využívat jen nepravidelně. Ve Štencově domě lze navíc využívat i kavárnu pro členy a hlavní sál, kde se mohou pořádat různé druhy seminářů, workshopů, eventů či společenských akhcí.
Coworking ve světě[editovat | editovat zdroj]
Ve světě lze nalézt téměř deset tisíc coworkingových center a stále přibývají (za uplynulý rok 36 procent zcela nových coworkingových center). Tento trend je vidět i v České republice.
Vstup do objektu ve dvoře vypadá dnes stejně jako v roce 1909.
LITERATURA[editovat | editovat zdroj]
- Zdeněk Lukeš Praha moderní Velký průvodce po architektuře 1900-1950, vydalo nakladatelství Paseka 2012, stránky 34-35
- Časopis Umění a řemesla ročník 36, rok vydání 1994
REFERENCE[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv �tenc Praha. www.archiv-stenc.cz [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné online.
- ↑ LUKEŠ, Zdeněk. PRAHA MODERNÍ Velký průvodce po architektuře 1900-1950. [s.l.]: Nakladatelství Paseka, 2012. ISBN 978-807432-204-4. S. 34-35.