Přeskočit na obsah

Wikipedista:Eva Andrejsová/Rosi Braidotti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eva Andrejsová/Rosi Braidotti

Rosi Braidotti (Šablona:IPAc-en; narozená 28 září 1954) je současná filozofka a feministická teoretička.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Rosi Braidotti se narodila v Itálii. Ve svých šestnácti letech se přestěhovala do Austrálie, kde v roce 1977 promovala na Australian National University v Canbeře. V průběhu svého studia obdržela univerzitní medaili za filozofii a cenu University Tillyard. Následně pokračovala doktorským studiem na Sorbonně, které roku 1981 ukončila získáním doktorátu z filozofie. Od roku 1988 působí jako profesorka a zakladatelka feministických studií na nizozemské univerzitě v Utrechtu. V roce 1995 založila Nizozemskou výzkumnou školu feministických studií, na které působila jako ředitelka až do roku 2005.

Braidotti je průkopnicí evropských feministických studií: založila meziuniverzitní síť NOISE a globálně-společenskou síť pro feministická studia ATHENA, kterou řídila až do roku 2005. V letech 2005–6 působila jako "Leverhulme Trust" hostující profesorka na na <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Birkbeck,_University_of_London" rel="mw:ExtLink" title="Birkbeck, University of London" class="cx-link" data-linkid="78">Birkbeck College</a>; v letech 2002-3 byla "Jean Monnet" hostující profesorkou na Evropském univerzitním institutu ve Florencii; a v roce 1994 působila jako výzkumnice na fakultě sociálních věd na <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Institute_for_Advanced_Study" rel="mw:ExtLink" title="Institute for Advanced Study" class="cx-link" data-linkid="79">Institute for Advanced Study</a> v Princetonu.

V roce 2008 se stala zakládající členkou Evropského konsorcia pro humanitní instituce a centra (ECHIC). V roce 2010 byla zvolena členkou správní rady Konsorcia pro humanitní intituce a centra (CHCI) a v roce 2014 členkou vědecké rady Conseil National de la Recherche Scientifique ve Francii. Na Utrechtské univerzitě, kde doposud působí jako uznávaná profesorka, založila Centrum pro humanitní vědy (2007–2016).

Braidotti také je členkou poradního výboru mnoha vědeckých a feministických časopisů, včetně Differences, Signs <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Women's_Studies_International_Forum" rel="mw:ExtLink" title="Women's Studies International Forum" class="cx-link" data-linkid="87">Women's Studies International Forum</a> a <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Feminist_Formations" rel="mw:ExtLink" title="Feminist Formations" class="cx-link" data-linkid="88">Feminist Formations</a> . [1] [2] [3]

Čtyři publikace o subjektivitě[editovat | editovat zdroj]

Braidotti publikace jsou důsledně zařazovány do kontextu kontinentální filozofie s přesahem do sociální a politické teorie, kulturní politiky, genderových studií, feministické teorie a etnických studií. Jádro její interdisciplinární práce tvoří čtyři vzájemně propojené monografie o konstituci současné subjektivity se zvláštním důrazem na pojetí "jinakosti" v dějinách evropské filozofie a politické teorie. V rámci svého filosofického konstruktu Braidotti prověřuje, jakým způsobem lze "jinakost" nazírat pozitivně. Dochází k závěru, že to vyžaduje překročení dialektiky, protože ta "jinakost" spojuje s negativními konotacemi.

O této výchozí filozofické pozici svědčí i její první kniha Patterns of Dissonance: An Essay on Women in Contemporary French Philosophy 1991, která byla dále rozvinuta v trilogii. V následující knize Nomadic Subjects: Embodiment and Difference in Contemporary Feminist Theory, 1994 je otázka týkající se fenoménu "jinakosti" formulována konkrétněji: "lze genderové, etnické, kulturní nebo evropské rozdíly chápat mimo svěrací kazajku hierarchie a binární opozice?" Následující svazek Metamorphoses: Towards a Materialist Theory of Becoming, 2002, analyzuje nejen genderové rozdíly, ale také kategoričtější binární rozdíly mezi "já" a "jiným" - evropským a zahraničním, lidským a nelidským (zvířecím / environmentálními/ technologickým a jiným) .

Závěrem je, že současné kulturní reprezentace globalizovaného, technologicky zprostředkovaného, etnicky smíšeného a genderově vědomého světa, který nyní obýváme strukturuje systematická ambivalence. Vyvstává proto otázka, co je zapotřebí k vytvoření adekvátní kulturní a politické reprezentace rychle se měnícího světa a přiblížení se spinoziánským představám o adekvátním porozumění.

V posledním dílu trilogie Transpositions:On Nomadic Ethics (2006) se dostává do popředí teorie "jinakosti" etická dimenze. Braidotti zkoumá různé etické přístupy, které lze vyprodukovat, když vezmeme "jinakost" a rozmanitost jako hlavní referenční bod. Dochází tak k závěru, že suspendováním dosavadního normativu, založeného na přesvědčení, že politickou účast, morální empatii a sociální soudržnost lze vytvořit pouze na základě předpokladu jakési univerzální jednoty, lze mnohé získat.


Braidotti prosazuje alternativní pohled na subjektivitu, etiku a emancipaci, staví rozmanitost proti postmodernímu riziku kulturního relativismu a zároveň stojí proti principům liberálního individualismu.V průběhu své práce Braidotti poukazuje na skutečnost, že je důležité kombinovat teorii se sociálně a politicky relevantním výzkumem, přispívajícím ke skutečné změně ve světě. Její výstupy obsahují několik upravených vydání a její práce byly přeloženy do celkem devatenácti jazyků; všechny hlavní knihy pak do nejméně do tří jazyků mimo angličtinu.

Nejnovější publikace[editovat | editovat zdroj]

Její nejnovější kniha The Posthuman (Polity Press, 2013)[4] nabízí úvod i hlavní příspěvek k současným debatám o posthumanismu. Vzhledem k tomu, že dochází k stírání tradičního rozdílu mezi člověkem a jeho "jinými" a odkrývá se lidská "nepřirozenost", začíná kniha Posthuman zkoumáním toho, do jaké míry posthumanistický obrat vytěsňuje tradiční představu o humanistickém subjektu jako jednotě. Spíše než vnímat tuto situaci jako ztrátu kognitivního a morálního sebeovládání, Braidotti nabízí tvrzení, že post-člověk nám pomáhá pochopit naši flexibilní a rozmanitou identitu.

Braidotti poté analyzuje eskalující účinky post-antropocentrického myšlení, které zahrnuje nejen jiné druhy, ale také udržitelnost naší planety jako celku. Protože současné tržní ekonomiky těží z kontroly a komodifikace všeho, co žije, vedou k hybridizaci a vymazání kategorických rozdílů mezi lidskými a jinými druhy, semeny, rostlinami, zvířaty a bakteriemi. Tyto dislokace vyvolané globalizovanými kulturami a ekonomikami umožňují kritiku antropocentrismu, ale jak spolehlivé jsou jako indikátory udržitelné budoucnosti?

Posthuman uzavírá zvážením důsledků těchto posunů pro institucionální praxi humanitních věd. Braidotti nastiňuje nové formy kosmopolitního neohumanismu, které vycházejí ze spektra postkoloniálních a rasových studií, stejně tak jako z genderové analýzy a ekologie. Úkolem posthumánního stavu je chopit se příležitostí pro nové sociální vazby a budování komunity a současně usilovat o udržitelnost a rovné zastoupení.

V roce 2011 Braidotti vydala dvě nové knihy: obnovené a revidované vydání Nomadic Subjects a sbírku esejů Nomadic Theory.. Přenosná Rosi Braidotti . Sbírka poskytuje základní úvod do Braidottiho nomádské teorie a jejích inovativních formulací, které jsou v kontaktu s Gillesem Deleuze, Michelem Foucaultem, Luce Irigarayovou a řadou politických a kulturních otázek. Tematicky uspořádané eseje začínají takovými koncepty, jako je sexuální odlišnost a ztělesněná subjektivita, a pokračují výzkumy v oblasti technoscience, feminismu, postsekulárního občanství a politiky potvrzení.

Braidotti, ovlivněná filozofy, jako je Gilles Deleuze a zejména francouzská feministická myslitelka Luce Irigarayová, přivedla postmoderní feminismus do informačního věku svými úvahami o kyberprostoru, protéze a významnosti rozdílu. Braidotti také zvažuje, jak mohou představy o rozdílech mezi pohlavími ovlivnit náš smysl pro rozdělení člověka na zvíře a člověka na stroj. Braidotti je také průkopníkem evropských perspektiv ve feministické filozofii a praxi a má vliv na [třetí vlnu i postsekulární feminismy]. [5]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. března 2005 byla Braidotti vyznamenána královským rytířským řádem od nizozemské královny Beatrix; v srpnu 2006 získala univerzitní medaili na <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/University_of_%C5%81%C3%B3d%C5%BA" rel="mw:ExtLink" title="University of Łódź" class="cx-link" data-linkid="136">University of Łódź</a> a v květnu 2007 jí byl na Helsinské univerzitě udělen čestný titul z filozofie. V roce 2009 byla zvolena čestnou členkou Australské akademie humanitních věd. Od roku 2009 je členkou správní rady CHCI (Consortium of Humanities Center and Institutes). V roce 2013 získala čestný titul z filozofie na <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Link%C3%B6ping_University" rel="mw:ExtLink" title="Linköping University" class="cx-link" data-linkid="140">Linköping University</a> ve Švédsku a v roce 2014 byla zvolena členkou Academia Europaea. [6]

Mezinárodní aktivity (2011 – současnost)[editovat | editovat zdroj]

  • 2017: Přednesl Tanner přednášky o lidských hodnotách v Whitney Humanities Center, Yale University (1. - 3. března 2017). [7]
  • 2015 – současnost: jmenován členem hlavní skupiny řídícího výboru pro první světovou konferenci o humanitních vědách organizovanou CIPSH (Conseil International de la Philosophie et des Sciences Humaines), UNESCO a University of Lutych (Belgie), 6. – 12. Srpna, 2017. Předsedové konference: Prof. Chao Gejin (Peking) a Prof. Robert Halleux (univerzita v Lutychu).
  • 2014: zvolen členem vědecké rady Conseil National de la Recherche Scientifique ve Francii.
  • 2012: Mellon Foundation Grant na mezinárodní projekt spolupráce s: „Religion and Political Belonging“, s University of Portland, Oregon; University of Arizona, of Tel Aviv, The Chinese University of Hong Kong and Duke University in USA.
  • 2011 - dosud: Zakládající člen Evropského konsorcia pro humanitní instituty a centra ECHIC.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • 1991, Patterns of Dissonance: an Esay on Women in Contemporary French Philosophy ,: Cambridge: Polity Press ; USA: Routledge, str. 316. Druhé vydání: 1996.
  • 1994, spoluautorka s Ewou Charkiewiczovou, Sabine Hauslerovou a Saskií Wieringovou: Ženy, životní prostředí a udržitelný rozvoj. Směrem k teoretické syntéze, London: Zed Books, str. 220.
  • 1994, Nomadic Subjects. Ztělesnění a sexuální rozdíly v současné feministické teorii. Cambridge: Columbia University Press, str. 326.
  • 1996, Madri, Mostri e Macchine, Řím: Manifesto Libri, s postface od Anny Marie Crispino. Druhé vydání, revidované a rozšířené, 2005.
  • 2002, Nuovi soggetti nomadi, Roma: Luca Sossella editore, str. 201.
  • 2002, Metamorphoses: Towards a Materialist Theory of Becoming, Cambridge: Polity Press, pp. 317.
  • 2003, Boomers: Vite parallele dagli anni Cinquanta ai cinquant'anni, Florence: Giunti, pp. 191.
  • 2004, Feminismo, diferencia sexual y subjetividad nomade, Barcelona: Gedisa, pp. 234.
  • 2004, Op doorreis: nomadisch denken in de 21ste eeuw, Amsterdam: Boom, pp. 298.
  • 2006, Transpositions: On Nomadic Ethics, Cambridge: Polity Press pp. 304.
  • 2007, Egy nomád térképei. Feminizmus a posztmodern után, Budapešť: Balassi Kiado, pp. 137.
  • 2009, La philosophie, là où on ne l'attend pas, Paris: Larousse, pp. 286.
  • 2011a, Nomádské předměty. Ztělesnění a sexuální rozdíly v současné feministické teorii, druhé vydání, New York: Columbia University Press, str. 334.
  • 2011b, nomádská teorie. The Portable Rosi Braidotti, New York: Columbia University Press, pp. 416.
  • 2013, The Posthuman. Cambridge, Polity Press .
  • 2017, Per Una Politica Affermativa. Milano: Mimesis / I Volti .
  • 2017, posthumánní feminismus. Cambridge, Polity Press .

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Posthuman[editovat | editovat zdroj]

  • Turecký překlad: Insan Sonrasi, Istanbul: Kolektif, 2014, str. 240.
  • Německý překlad: Posthumanismus: Leben jenseits des Menschen, Frankfurt / New York: Campus, 2014, str. 215.
  • Italský překlad: Il postumano. La vita oltre il sé, oltre la specie, oltre la morte, Rome: Derive Approdi, 2014, pp. 256. .
  • Polský překlad: Po człowieku, Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN SA, 2014, pp. 380.
  • Korejský překlad: 포스트 휴먼. Soul: Acanet, 2015.
  • Čínský překlad: 后 人类 , trans. Gencheng Song, nakladatelství Henan, 2016.6
  • Rumunský překlad: Braidotti, Rosi. (2016). Postumanul . Trad. Ovidiu Anemțoaicei. București: Hecate.

Transpozice[editovat | editovat zdroj]

Metamorfózy:[editovat | editovat zdroj]

  • Italský překlad: In Metamorfosi, Milano: Feltrinelli, 2003.
  • Španělský překlad: Metamorfosis. Hacia una teoria materialista del devenir, Madrid: Akal Ediciones, 2005
  • Korejský překlad: Moonhwa Kwahak Sa., 2011

Nomádské subjekty[editovat | editovat zdroj]

  • Řecký překlad: Νομαδικά Yποκείμενα: Ενσωματότητα και έμφυλη διαφορά στη σύγχρονη φεμινιστική θεωρία, Athény: Nissos, 2014.
  • Italský překlad: Soggetto Nomade, Řím: Donzelli, 1995.
  • Španělský překlad: Sujetos Nómades Corporización y Diferencia Sexual en la Teoria Feminista Contemporánea, Buenos Aires, Barcelona, Mexiko: Paidos, 2000.
  • Překlad některých výtažků nomádských předmětů do ruštiny: Provedení a sexuální rozdíly v současné feministické teorii. Zejména: „Úvod: Nomadismem“ (str. 13–22) a kapitola 11: „Ženské studie a rozdílná politika“ (str. 136–163). In: Sergei Zherebkin (vyd. ) Antology on Western Gender Studies Theory, II Volume of the book Introduction to Gender Studies, St. Petersburg: Aleteia and Kharcov Center for Gender Studies, 2001. Přeložil Zaven Babloyan.
  • Překlad kapitoly 8 do portugalštiny: „Rozdílné sexuální sexuální projektování politických nomádů“ v: Genero, Identitade e Desejo. Antologia Critica do Femminismo Contemporaneo, Lisboa: Ediçoes Cotovia, 2002.
  • Korejský překlad,ISBN 89-951903-8-8, 2005.
  • Ruský překlad kapitoly 8: „Sexuální rozdíl jako nomádský politický projekt“ v: Feminismus, umění a teorie. 1970-2000, Moskva: RosPen, 2005.
  • Polský překlad: Podmioty Nomadyczne. Ucieleśnienie I różnica seksualna w feminizmie współczesnym, Warszawa: Wydawnictwa Naukowe I Profesjonalne, 2009.

Vzory disonance[editovat | editovat zdroj]

  • Holandský překlad: Beelden van de leegte. Kampen: Kok Agora, 1991; Amsterdam: Duhové brožované vydání, 1995.
  • Finský překlad: Riitasointuja. Tampere: Vastapaino, 1993.
  • Italský překlad: Dissonanze. Le donne e la filosofia contemporanea. Milano: La Tartaruga, 1994.

Video rozhovory a dokumenty[editovat | editovat zdroj]

Rozhovory[editovat | editovat zdroj]

Přednášky[editovat | editovat zdroj]

Představení[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosi Braidotti na anglické Wikipedii.

  1. www.dukeupress.edu. Dostupné online. 
  2. signsjournal.org. Dostupné online. 
  3. Dostupné online. 
  4. The Posthuman, Polity Press, 2013
  5. Jusova, I. "European Immigration and Continental Feminism: Theories of Rosi Braidotti." Feminist Theory12:1 (Spring 2011)
  6. Dostupné online. 
  7. http://whc.yale.edu/past-tanner-lectures-human-values Past Tanner Lectures on Human Values, Whitney Humanities Center, Yale University

externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[[Kategorie:Absolventi Australské národní univerzity]] [[Kategorie:Narození 1954]] [[Kategorie:Žijící lidé]]