Wikipedista:Dobrýs/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Xinjiang ( 新疆 ), oficiálně Ujgurská autonomní oblast Xinjiang, je autonomní oblast na úrovni provincie na severozápadě ČLR. Hlavním městem je Urumči. Velkou část povrchu tvoří poušť Taklamakan na jihu, poušť Gurbantunggut na severu a pohoří Altaj na severu, Ťan-šan prakticky dělící území na sever a jih, a Kchun-lun-šan na jihu, z geografického hlediska se tedy nejedná o přívětivou oblast.[1] Území je však známé velkým nerostným bohatstvím a nalezištěm ropy a zemního plynu. Xinjiang sousedí s mnoha státy – s Ruskem, Mongolskem, Kazachstánem, Uzbekistánem, Tádžikistánem, Kyrgyzstánem, Afgánistánem, Pákistánem a Indií. Pro Čínu představuje tato oblast velmi strategickou pozici, kdy pro ni Xinjiang slouží jako nárazníkový stát, v případě nepokojů v sousedících zemích. K oblasti Xinjiangu se váže dlouhá historie, která byla doprovázena celou řadou územních konfliktů, které přetrvávají dodnes.[2]

Historické pozadí[editovat | editovat zdroj]

Hlavními etnickými skupinami na území byly původně Sakové, Jüe-č'ové, Wusunové, Čchiangové a Siungnuové, přičemž Siungnuové jsou považováni za původní předky Ujgurů a nejstarší nálezy z tohoto území náleží právě jim. Siungnové obývali území již v 2. stol. př. n. l. Později byli napadeni dynastií Han a i přes vítězství dynastie Han se později obyvatelstvo vzbouřilo a vrátilo se pod nadvládu původních obyvatelů. V 18. století v Xintiangu došlo k velkému vyhlazování Džungarů a dynastie Qing převzala nadvládu nad územím. Pod nadvládou Qingů docházelo k nucenému sjednocení a k velkému potlačení tradic původních obyvatel.[3][4]

Ve 20. století se Ujgurové ve spojení s jinými menšinami turkického původu snažili o obnovu svého původního území. V roce 1933 vzniká První republika Východního Turkestánu. O rok později však prudké útoky čínských vojsk způsobily zánik republiky a v roce 1949 ČLR převzala nad územím plnou kontrolu. ČLR začala území osazovat armádou a docházelo také k přísné kontrole náboženských aktivit. Před rokem 1949 tvořili Ujgurové drtivou většinu obyvatelstva. Po převzetí kontroly ČLR došlo velkému nárůstu etnických Hanů. Čína se snaží o celkovou sinizaci obyvatelstva, dochází k diskriminaci Ujgurů a jiných etnických skupin, objevuje se velké etnické napětí.[5]

V druhé polovině 20. století došlo k několika demonstracím Ujgurů, kteří protestovali za náboženskou svobodu a rovnoprávnost. Tyto protesty byly hrubě potlačeny čínskou stranou, přišlo o život několik Ujgurů, někteří z nich byli uvězněni nebo dokonce popraveni.[6] V 2. polovině 20. století ČLR také na území Xinjiangu testovala své jaderné zbraně, které ohrožovali bezpečnost Ujgurů a dalších etnik.[7]

Soudobá politika a územní konflikty[editovat | editovat zdroj]

Útoky 11. 9. 2001 v USA pak sloužily ČLR jako větší záminka kontroly. ČLR se ještě více vymezila proti muslimským obyvatelům a spustila propagandu zaměřenou proti Ujgurům, jako potencionální hrozbu terorismu. Některé Ujgurské organizace obvinila z napojení na Talibán a z teroristických činů.[8][9]

Čínská politika vymezující se proti Ujgurům vyvrcholila kolem roku 2016, kdy ČLR začala na území Xinjiangu stavět převýchovné tábory, které jsou dalším výsledkem sinizace muslimského obyvatelstva. Podle satelitních snímků se tábory čím dál více rozrůstají. Podle odhadů bylo od roku 2017 zadrženo přibližně 800 000 až 2 mil. Ujgurů a dalších muslimů. Z uniklých dokumentů a ze svědectví několika osob bylo potvrzeno, že ČLR se v těchto převýchovných táborech dopouští páchání genocidy – záměrného rasového, etnického a náboženského vyhubení. V táborech jsou často rodiny odděleny, dochází k mučení, sexuálnímu násilí a sterilizaci žen. Existují také důkazy o zapojení do nucených prací v přilehlých továrnách a na bavlníkových polích.[8] Kromě toho mezinárodní lidový tribunál obvinil ČLR z páchání zločinů proti lidskosti na nevinných lidech z převýchovných táborů. Čína je zapojena do několika databází pro komerční transplantaci orgánů. V případě potřeby pak nevinným osobám vyoperuje orgány, které následně prodává za vysoké ceny. [10]

Postupně některé země a organizace např. Amnesty International, Human Rights Watch, USA, Kanada, Spojené království, Nizozemsko označily incident s převýchovnými tábory za genocidu. V červenci 2020 byla podána stížnost na Mezinárodní trestní soud v Haagu. Během roku 2020 pak proběhlo několik demonstrací po celém světě protestující proti porušování lidských práv v Xinjiangu. ČLR však mlčí, popírá obvinění z porušování lidských práv a odmítá se přiznat.[8]

  1. Xinjiang | History, Map, Population, People, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Gracie, Carrie, (born 1962), China Editor, BBC News, since 2014. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. 
  3. Dějiny Sin-ťiangu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 21127578. 
  4. PILLALAMARRI, Akhilesh. Troubled Today, China’s Xinjiang Has a Long History. thediplomat.com [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. What is happening to the Uyghurs in Xinjiang?. The Economist. Dostupné online [cit. 2022-04-12]. ISSN 0013-0613. 
  6. Why is there tension between China and the Uighurs?. BBC News. 2014-09-26. Dostupné online [cit. 2022-04-12]. (anglicky) 
  7. LYON, Rod. China's Dirty Secret: It Could Be Testing Nuclear Weapons in Xinjiang. The National Interest [online]. 2020-08-08 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c Who are the Uyghurs and why is China being accused of genocide?. BBC News. 2021-06-21. Dostupné online [cit. 2022-04-12]. (anglicky) 
  9. What's going on in Xinjiang?. South China Morning Post [online]. 2021-05-05 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. MARTIN, Will. China is harvesting thousands of human organs from its Uighur Muslim minority, UN human-rights body hears. Business Insider [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (anglicky)